[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Lucie (43), Praha
8 dětí ve věku od 2 do 15 let
Lucie je překladatelka a on-line tlumočnice, její manžel přednáší na Univerzitě Karlově a pracuje jako náměstek ředitele Národního muzea. Nějakou „tabulku“ na počet dětí prý nikdy neměli, a vlastně ani nevedli diskuse o tom, kolik dětí chtějí mít. V legraci Lucie jen zmiňovala, že hodlá mít tři syny, na což její muž Michal kontroval, že on zase bude mít pět dcer. „A ono to tak nějak nakonec samo vyšlo,“ směje se Lucie. S manželem totiž opravdu vychovávají osm dětí – tři syny a pět dcer. S předsudky se přímo nesetkává, většinu dotazů rovnou smete větou typu: „Ano, všechny děti jsou vlastní, všechny jsou s jedním manželem, ne, věřící nejsem… Jak říká, děti prostě přicházejí. Maximálně prý kdysi zvažovala, jestli je mít takhle rychle za sebou, aby se zase mohla vrátit do práce. „No, a nějak se to zvrtlo. Nejstarší dceři je patnáct, nejmladšímu dva roky,“ směje se Lucie.
Jejich běžný den vypadá jinak v týdnu a o víkendech. „Pracovní dny mají svůj jasný rytmus. Jejich základem je škola, kam chodí děti samostatně a samy se i vypraví, pak starší vyzvednou mladší a dovedou domů. Ráno je ještě školka, kam aktuálně vodíme dvě děti. Odpoledne logistika kroužků. Téměř každé dítě má sportovní aktivitu. Pak tam je výuka klavíru a harfy, která ještě před časem probíhala on-line, což ušetřilo čas nám i lektorce. Mezitím vlastní práce a péče o domácnost – naše pračka a sušička nemají volno snad nikdy. O víkendu máme jeden den úplně volný, bez programu, rádi totiž spíme. Druhý den je oddechový program s malým výletem, vycházkou, návštěvou výstavy a podobně,“ vypočítává Lucie. Děti jsou prý relativně dost samostatné a jsou schopné postarat se o sebe i mladší sourozence. „Nejstarší dcera výborně vaří a peče, další pomůže sourozencům s úkoly, mladší si společně hrají. Pomáhají hodně, bez toho by tady některé věci nefungovaly.“
Jak početné rodiny zvládají finance, logistiku a výchovu dětí? Dočtete se v premiovém obsahu!