[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
"Péťa byl naše první dítě a já si opravdu dlouho vůbec neuvědomovala, že by měl být něčím jiný. Vnímala jsem, že dokáže velmi dobře mluvit,” říká Monika Dvořáková, maminka dvou diagnostikovaně nadaných dětí Petra a Nely, která spolupracuje s nadací RSJ Foundation, jež podporuje nadané děti. Monika vzpomíná na dobu, kdy jí začalo docházet, že je její syn jiný: "Vybavuji si moment, kdy se Péťa ve 21 měsících houpe na houpačce a předříkává si k tomu celé: Houpy, houpy, kočka snědla kroupy. Těsně po druhém roce už chodil po parkovišti a říkal nám kromě značek aut také písmena a čísla z SPZ. Písmena a čísla ho opravdu bavila, ale zajímalo ho vlastně všechno, co se kolem něho dělo, a pořád se hnal dopředu. Má neuvěřitelně silný vnitřní hnací motor. Natolik silný, že už nás třídní učitelka na vánoční besídce v první třídě varovala, že i dítě může vyhořet a že na něj musíme dávat pozor, protože sám na sebe si klade neuvěřitelně vysoké nároky. A taky miloval knihy. S knížkou v ruce, ideálně encyklopedického charakteru, jsme ho nacházeli častěji než s hračkou. Podle jeho vysvětlení se také kvůli tomu naučil číst ve věku 4,5 roku. Z jeho pohledu jsme neměli tolik času na to, abychom mu četli, kolik si představoval. První signál, že je Péťa opravdu nadaný, nám pak dala paní učitelka ve školce. Když mu bylo 4,5 roku, přišla za mnou, jestli jsme neuvažovali, že by šel do školy o rok dřív. To nás dovedlo k první diagnostice, kde bylo jeho mimořádné nadání potvrzeno."
Podobnou zkušenost jako maminka Monika mají i jiné rodiny nadaných dětí. A možná i vy sama jste se ve svém okolí nebo přímo ve vlastní rodině setkala s podobným chováním malých dětí. Rodiče to může zprvu zarazit, ale nevěnují tomu zvýšenou pozornost. Mnohdy to uzavřou slovy, že na "takové otázky je dítě ještě malé a že si má na čtení knih počkat do školy". Bohužel v situaci, kdy dospělí neporozumí jejich vývoji a potřebám a nezareagují na ně, mohou tyto děti začít zlobit, vyrušovat, uzavřít se a tím, že se ve školce nudí, mohou začít odmítat do ní chodit. Nemluvě o tom, že rodiče často nevědomky zbrzdí jejich potenciál. Vůbec je totiž nenapadlo, že by mohli mít doma nadaného potomka.
Psycholožka doc. PhDr. Šárka Portešová, Ph.D., z Masarykovy univerzity v Brně se tématu věnuje už řadu let. Pracuje jak s nadanými dětmi, tak i s jejich rodiči a všímá si, jak dospělí nahlíží na své potomky. „My dospělí máme často určitá očekávání ohledně chování dětí na základě chronologického – aktuálního – věku, nikoli mentálního. Často říkáme, že přece děti v mateřské škole dělají v určitém věku určité věci, zajímají je určité věci, nerozumí určitým věcem a chovají se určitým způsobem. Tím ale často usilujeme o to, aby byly děti stejné jako všichni ostatní. Chceme je jakoby srovnat s normou. Nadané děti se ale srovnat nechtějí a nemohou, a tím se dostávají do problémů,” říká odbornice. Mnohem lepší přístup je vnímat dítě a porozumět jeho individuálním odlišnostem. A tyto odlišnosti je třeba nejen pochopit, ale zejména respektovat. Tím se podpoří jejich rozvoj. Když jsou děti trochu větší, svou odlišnost si uvědomují a někdy se stává, že se ji snaží maskovat jen pro to, aby zapadly mezi ostatní. Jakou pak ale cítí velkou úlevu, když vidí někoho, kdo má stejné schopnosti a zájmy, když jim někdo rozumí! Ať už je to učitel nebo kamarád. Odhalení a diagnostikování nadání jim dá možnost získat podporu, dostat se do prostředí, ve kterém se cítí dobře a mohou naplno využívat svůj potenciál. To potvrzuje i sama maminka Monika: „Péťa i Nelinka chodí na skvělou základní školu, kde mají veškerou podporu, kterou potřebují. Oba mají moc rádi matematiku, a čím zapeklitější zadání, tím lepší.”
Zrychlené intelektové schopnosti se dají dle psycholožky Šárky Portešové odhalit už v raném dětství. „Nadané děti se vyvíjejí často v kognitivní – poznávací – oblasti rychleji a tento vývoj velmi dobře zachytí rodiče. Je proto důležité potomkům naslouchat, neodbývat je. Obvykle pokládají otázky, které od dětí v tomto věku nečekáme, chtějí o nich diskutovat a debatovat, hledat řešení a vysvětlení. Jsou velmi senzitivní na to, co se děje kolem, otevření k učení se novému. Mají zájem, ptají se, chtějí skutečné odpovědi. Setkáte se s otázkami typu: Co je to vzduch, proč neodlétne? Jak se narodilo úplně první dítě? Kde se vzal vesmír a kam až sahá? Kde se vzal čas? Co když se bude Země otáčet pozpátku? Půjdeme do minulosti? Z jejich úst můžete slyšet i takové nestandardní fráze jako: Maminko, tvá hypotéza je zajímavá, ale je to jinak... Je to tím, že velmi brzo rozumí abstraktním konceptům,” poukazuje na jedny z výraznějších projevů odbornice.
Výrazný intelekt se projeví i ve hrách, kdy dítě zná pravidla, přemýšlí, kombinuje, naproti tomu jeho vrstevník, který s ním hraje, umí sotva spočítat tečky na kostce. K velmi častým indikátorům toho, že je dítě intelektově výše, patří schopnost čtení, kterou velmi dobře ovládá už ve školce. Nadané děti také dobře počítají a silně se jich dotýkají otázky války, ohrožení, srážky vesmírných těles. Nad vším přemýšlejí. Jednoduché úkoly často odmítají dělat. Zpochybňují obecné pravdy a jsou netrpělivé, když ostatní něco nechápou. Problémem je u nich výrazný perfekcionismus, který může vést k silnému vnitřnímu tlaku.
Jestliže si u svého potomka všimnete výrazných intelektových schopností, nebojte se své domněnky konzultovat s pedagogem ve školce či škole. Oslovte pedagogicko- psychologickou poradnu, školního psychologa, který může provést diagnostiku. Nadané děti mají i velkou podporu u nadace RSJ Foundation, jež se zaměřuje na zdravý vývoj nadaných dětí, usiluje o změnu ve vzdělávání a rozvíjí filantropii.