Maminka.czChování a vztahy

Nakažlivost šťastné nálady

Marta Boučková 18.  2.  2010
Nakažlivost šťastné nálady
Většina z nás si spojuje slovo nákaza s nemocí a má i konkrétní představu, čím vším se může nakazit. Jak ale upozorňuje Marta Boučková, je také řada nákaz, které jsou pro náš život přínosné, prospěšné a téměř nezbytné.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Ukazuje se, že stejně jako infekční nemoc může být nakažlivá i dobrá či špatná nálada, zvyky, obezita, kouření, duševní zdraví, hudební vkus, politické preference či dokonce postoj k sebevraždě. Na Lékařské fakultě v Harvardu zkoumali chování několika tisíc příbuzných, přátel, kolegů ze zaměstnání a sousedů z jednoho města, kteří se zúčastnili dlouhodobého lékařského výzkumu zaměřeného na rizika kardiovaskulárních chorob. Z výzkumu mimo jiné vyplynulo, že dobrá nálada s pocity štěstí a spokojenosti každého jednotlivce není nikdy jen jeho záležitostí, ale do značné míry závisí také na štěstí a spokojenosti nejbližších přátel. Vlastní pocit štěstí se tedy zvyšuje navazováním vztahů s jinými šťastnými lidmi. Nestačí proto mít jen mnoho přátel, ale je třeba mít dobře naladěné, šťastné a spokojené přátele. Blízcí přátelé a nejbližší sousedé dokážou dobrou náladou sytit nejvíce, ale nejrychleji se nákaza štěstím šíří mezi osobami stejného pohlaví. Jistou zajímavostí ve výsledcích výzkumu bylo zjištění, že partner, se kterým člověk žije, se na přenosu štěstí nepodílí nejvýrazněji.

Co tedy způsobuje nakažlivost štěstí, když, jak zatím víme, ho zřejmě nepřenášejí ani viry, ani bakterie? Psychologové vysvětlují nákazu štěstím mechanismem empatické mimiky. S trochou nadsázky by se dalo říct „opičením se“. Je prokázáno, že lidé podvědomě napodobují výrazy tváře, způsob řeči, držení těla, gesta a další chování, které vidí ve svém těsném okolí, až s podivuhodnou přesností. Tohle „opičení se“, odborněji řečeno zrcadlení druhého je proces, který probíhá velmi rychle a automaticky. Čím působivější je výraz lidské tváře, tím silnější emoce vyvolává u toho, kdo ho pozoruje. Snad každý zažil na vlastní kůži záchvat smíchu, za který byl zodpovědný smích někoho druhého. Stejně tak máme zkušenost i s nakažlivostí smutku, studu i s duševní bolestí druhého. Napodobovat chování a činnosti druhých je mnohem snazší než jim vzdorovat. Proč ale někteří lidé ovlivňují naši náladu více a jiní méně? Rozhodující roli pro nákazu emocemi hraje četnost setkávání i síla vztahu a v neposlední řadě i fyzická blízkost.

Možná, že se teď někdo z vás pozastaví nad tím, jak je v současné době při té nakažlivosti tedy možné, že se ještě někde dá „chytit“ dobrá nálada a snad i pocit štěstí. Příroda je velice moudrá, a tak vybavila člověka systémem, který ho nutí neustále vyhledávat příjemné pocity. Lidé se programově chtějí cítit dobře. A proto i ve chvílích, kdy je jim úzko, mají tendenci hledat úlevu, která jejich nepříjemné pocity může zmírnit nebo zahnat. Setkání s těmi, kteří je mohou nakazit lepší náladou, je jednou z možností, jak znovu získat optimističtější pohled na svět. Jen je třeba mít pár těch „bacilonosičů“ někde blízko, a pak se také snažit převážnou část svého života i jedním z nich být.

Témata: Chování a vztahy, Časopis Moje psychologie, Nal, Fyzická blízkost, Harvard, Činnost druhý, Nakažlivost