[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Jennisan vždy toužila být matkou. Když její spolužáci snili o tom, že se stanou lékaři, právníky nebo astronauty, ona cítila, že je mateřství jejím posláním. Když v 19 letech porodila svého prvního syna Jaydena, zažívala nejkrásnější chvíle svého života. Bohužel o 2 roky později přišla krize a Jennisan se s partnerem rozešla. Jako mladá svobodná matka se soustředila na výchovu svého syna a o randění už neuvažovala. Život s ní měl ale jiné plány. Ve chvíli, kdy jí osud do cesty přivedl Clinta, se do něj bláznivě zamilovala.
Přestože si pár přál založit rodinu a mít společného potomka, osud tomu nebyl úplně nakloněn. Po letech léčby neplodnosti se rozhodli tyto plány vzdát. O to větší překvapení přišlo ve chvíli, kdy zjistili, že je Jennisan těhotná. Poté, co začala v sedmém týdnu těhotenství krvácet, se nesmírná radost začala měnit v neutuchající obavy. Lékaři si v jednu chvíli dokonce mysleli, že o dítě přišla. Brzy se ale věci obrátily k lepšímu a nadšený pár si mohl těhotenství užívat s vědomím, že se není čeho bát.
Další problém nastal ve chvíli, kdy lékaři jen pár týdnů před porodem zjistili, že je chlapeček otočen koncem pánevním a bude nutný císařský řez. Nastávající maminka se rozhodla zůstat silná a odhodlaná nedopustit, aby cokoli sabotovalo zážitek z přivedení jejího dítěte na svět. Porod trval déle, než se čekalo, ale po dlouhých hodinách lékaři konečně oznámili přešťastné mamince, že vymodleného synka zanedlouho uvidí.
VIDEO: Maminka roku: Dita Szymanská přišla o manžela a stará se o postiženou dceru
Když přišel malý Harrison na svět, zavládlo na porodním sále hrobové ticho. Jakmile zahlédla vyděšená matka výrazy v tvářích lékařského týmu, začala panikařit. Ačkoli jí zablokovali výhled a malého chlapce okamžitě odnesli, ona zahlédla, že jejímu synkovi chybí prsty. "On nedýchá," zavolal jeden z členů týmu. Novopečená maminka prožívala nejhorší chvíle svého života.
Vůle chlapečka žít byla však natolik silná, že během pár minut začal plakat, a zdrcené matce tak vrátil naději. Ačkoli se jeho stav zlepšoval, byl chlapec velmi slabý a musel být odvezen na oddělení JIP. Lékaři pak šli za Jennisan, aby jí sdělili, jak na tom její miminko doopravdy je. "Víte, že se váš syn narodil s abnormalitami?'' zněla jejich první věta, která by zákonitě změnila život každému rodiči. Doktor pokračoval ve vysvětlování: "Váš syn nemá prsty na obou rukou a má deformovanou pravou nohu.“ Pravděpodobnost, že se narodí dítě s takovýmto postižením, je 1:1 000 000.
I když sama nikdy nečekala, že bude této situaci čelit, Jennisan vždy věřila, že dítě se speciálními potřebami by mělo být bezpodmínečně milováno. Jednou řekla: „Nikdy bych se nemohla stydět za své dítě jen kvůli tomu, že se narodilo jiné. To je o důvod víc si ho vážit." Takto k celé situaci přistupoval i novopečený tatínek Clint. I on ho zaplavil bezpodmínečnou a bezmeznou láskou.
Malému Harrisonovi se díky oddanosti rodičů vede naprosto skvěle. Ve svém starším bratrovi vidí vzor, který ho žene stále kupředu. Nejdůležitější věcí, kterou se Jennisan naučila, je nikdy nepodceňovat svou vlastní sílu. Jak sama říká: „Život každému naloží tolik, kolik je schopen unést.“