[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Den po mém návratu z porodnice: Syn spinká jako andílek. Ve volném čase si vychutnávám kojicí čaj, peču koláč a těším se na manžela, až přijde večer z práce a přivítáme ho už MY DVA. Za další dva dny: Spal dohromady asi pět minut. Chovám, kojím, skáču na míči. Pláče. Potřebuju nutně aspoň vyluxovat. Bolí mě poporodní poranění, mám hrozný hlad a jsem k smrti unavená. Luxuje manžel v osm večer, Štěpána má přitom v nosítku. Pláču pro změnu já a vím v ten okamžik naprosto jistě, že jsem neschopná matka. Co se stalo, že ho najednou nemusím budit na kojení po třech hodinách a nemůže spinkat? A co se bude dít v noci? A jak syna milovat, když po té noci (ano, probdělé) chvíli manželovi kacířsky závidím, že odjede do práce?
Tolikrát jste četla o bezvýhradné lásce, vyplavených hormonech, o tom neopakovatelném poutu, které se mezi vámi a miminkem utvoří. A třeba to necítíte tak, jak vám knihy a romantické filmy slibovaly. Možná jste si i představovala, že bude vaše miminko vypadat jinak. Že nakojíte, pak usne a probudí se jemným vrněním.
„Po porodu nastává u mnoha maminek moment prozření. Do té doby byly zvyklé se starat o sebe, partnera a opečovávat své těhotenství,“ říká dula Ivana Weissová. „Najednou je tu nový člověk a pozornost se zcela přesouvá k němu. A miminko může vyžadovat mnohem více pozornosti, než většina žen čeká.“ Možná zažijete i šok, že je na vás dítě zcela odkázané – na vaši přítomnost a pozornost. Nenadálou zátěž a absolutní nasazení nemusí každá z nás zvládnout na jedničku. Je to úplně normální.
„Spousta žen i jejich okolí jsou soustředěné jen na těhotenství a moment porodu – k tomu směřují veškeré přípravy,“ shrnuje Ivana Weissová. „Ve skutečnosti je ale porod jen brána ke všemu dalšímu. Radím proto zkusit nahlédnout k tomu, co nastane po něm.“ Tyhle otázky si položte už těhotná, realita vás pak nezaskočí: Jak si představuji své mateřství? Koho si vezmu na pomoc, až bude potřeba? „Má zkušenost říká, že je třeba nachystat se na bezvýhradnou 24hodinovou péči a ochotu být miminku k dispozici, nedávat tomu žádná omezení,“ říká dula. „Když tohle člověk přijme předem, funguje pak vše podstatně lépe.“
• Těsně po porodu vás možná zaskočí i vzhled miminka – tvar hlavičky, potřísnění různými tekutinami. • Realisticky to vnímají tatínkové, ti nejsou zaplaveni hormony. • Podívejte se proto předem na pozitivně laděné porodní dokumenty, abyste byli oba připravení.
Pokud se vám vydaří porod – zažijete ho přirozeně, bez chemie, většího poranění nebo dokonce císařského řezu, ušla jste na své cestě za přijetím miminka velký kus. V opačném případě bude možná cesta delší, ale pozitivní zprávou je, že harmonie se dočkáme všechny. „První dny po porodu je také důležitý laskavý a citlivý přístup personálu na oddělení šestinedělí,“ zdůrazňuje Ivana Weissová. „Novopečená maminka je velmi citlivá a k tomu, aby k sobě přimkla miminko a trvale se do něj zamilovala, potřebuje, aby se s ní zacházelo doslova v rukavičkách.“ Když vám pohodu a citlivý přístup nezajistí sestřičky nebo porodní asistentky, využijte třeba služeb duly nebo si zavolejte dobrou kamarádku, která už maminkou je. Pak budete domů odcházet s pocitem, že jste mateřsky kompetentní a usazená ve své nové životní roli. A to bude důležité – doma totiž pravděpodobně dojde k propadu fyzických i psychických sil, začne klesat hladina hormonů a své udělá i všudypřítomné nevyspání.
Abyste miminko přijala bez okolků takové, jaké je, nesnažte se ho nasoukat do tabulek nebo rad, co a jak by mělo být. Je to prostě váš originál a ten se řídí vlastním rytmem. „Časná péče personálu na oddělení šestinedělí často směřuje k intervalové péči o miminko. S pravidelností a řádem ohledně kojení, koupání a spaní,“ dodává Ivana Weissová. „A v porodnici to ještě zdánlivě může fungovat.“ Většinu miminek tu totiž musíte na kojení i budit a u něj také znovu usínají – pak jsou tříhodinové intervaly hračkou. Podle Ivany Weissové se ale obvykle vše dost zásadně změní za další dva týdny. Většina dětí totiž nebývale „ožije“ – nastane doba, kdy budou spát třeba jen dvacet minut, kojení začnou vyžadovat častěji a vaše sebevědomí z porodnice se otřese v základech. Recept je jednoduchý: Neřešte režim, žijte okamžikem. Kojte na požádání, vyhovte dítěti v jeho individuálním tempu. Vše je jen dočasně, na to pořád myslete. „Když si uvědomíme, že nastává intenzivní období ve všech směrech, velmi nám to pomůže. Bude to hodně krásné, ale i hodně náročné a je důležité to vědět,“ dodává Ivana Weissová.
Maminka natočila srdceryvný vzkaz synovi. Pak ho dala k adopci
I když se snažíte sebevíc, mohou být první týdny sžívání se náročné. Třeba vás i napadne, že nejste dobrou mámou a neumíte se o miminko postarat. A péče o něj vás vyčerpává. Ivana Weissová radí dvě věci: naordinovat si miminko a odpočinek (což samozřejmě vyžaduje zapojit i rodinu).
„Maminkám radím udržet se v přítomném okamžiku. Nedělat si představy, co a jak by mělo být. A nebýt na sebe příliš náročná. Hlavním úkolem pro šestinedělí je kojit miminko na požádání a zamilovávat se do něj.“ Když máte pocit, že už nemůžete, dejte si nahé dítě na své tělo, odpočívejte společně. A vnímejte to tak, že máme každá své tempo navazování vztahu, a tak je to určitě v pořádku.
Podpora rané vazby na porodním sále – miminko by mělo být na vašem těle minimálně hodinu (lépe dvě) v kontaktu kůže na kůži. Samopřisátí – miminko je po porodu schopné se z břicha samo doplazit k vašemu prsu a samo se přisát. Společný pobyt na oddělení šestinedělí – tzv. rooming-in.
„Postupně začne miminko víc komunikovat s okolím a dávat najevo, co skutečně potřebuje. Harmonie určitě zavládne,“ slibuje Ivana Weissová a zároveň apeluje na pomoc vašich blízkých. „Moje zkušenost je, že nejčastějším spouštěčem psychických propadů a různých poporodních blues je spánková deprivace. Když cítím, že se mé pocity vymykají z normy, je nutné se několik hodin kvalitně vyspat,“ dodává dula.
Svěřte proto miminko někomu, komu absolutně důvěřujete – partnerovi nebo mamince. Dejte si dobré jídlo a odpočiňte si – to dovede vždycky vrátit růžovou barvu do života.