[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Na vás padá ospalost už před desátou večer. Váš partner (nebo partnerka) v tu dobu ožívá a nejradši by si s vámi povídal, což se vám moc nelíbí. Únava si vybírá svoji daň a vidina spánku vás láká víc než partnerský rozhovor. Vy se budíte mezi šestou a sedmou ráno.
Váš protějšek má v tu dobu půlnoc, a když se ho snažíte vzbudit a přimět k řeči, abyste domluvili záležitosti týkající se domácnosti a dětí, nelíbí se mu to a je protivný. Ptá se, proč jste je nemohli probrat včera, když si chtěl povídat. Vy odpovídáte otázkou: „Proč je nemůžeme probrat teď?“ „Protože teď se mi chce spát,“ namítá. Vy: „Mně se zase chtělo spát včera.“
Podobně absurdních rozhovorů, které můžou lehce vést k absurdním hádkám, proběhne mezi partnery spousta. „Mám pocit, že se s manželem míjíme,“ říká pětatřicetiletá Laura. „Když já jsem čilá, on je ospalý. Když on má chuť do společné aktivity, já bych se nejradši zavrtala do peřin a spala. Už jsem si vyslechla, že to snad dělám naschvál a vyhýbám se mu. Ale to je nesmysl.
Prostě se neshodneme a nejde nám najít nějaký řád. Jsem unavená z toho věčného: ,Ty už zase nemůžeš? A kdy budeš moct?‘ Místo toho, abychom hledali řešení, se obviňujeme.“ Příčinou nedorozumění v partnerské komunikaci vůbec nemusí být neochota udělat si na druhého čas. Mohou to být rozdílné biorytmy, co způsobuje partnerské neshody.
Biorytmus je obecné označení pro jakoukoli formu periodicity biologických systémů. Cyklický proces, který probíhá v organismu, není řízen jen tím, jak je dlouhý den a noc. Je řízen vnitřně a zčásti je založen geneticky. S vnějšími vlivy, třeba délkou dne, je potom synchronizován. Každému z nás tikají v těle pomyslné hodiny, které jsou řízeny vnitřně. Ale protože nemáme stejná těla a genetickou výbavu, naše biorytmy se liší. Když se řekne biorytmus, většina lidí si představí dva protipóly – ranní ptáčata a noční sovy. Za biorytmus se však nepovažuje pouze kolísání bdělosti a to, kdy usínáme a kdy se budíme.
Biorytmů je mnoho. Kromě denních biorytmů existují biorytmy dvanáctihodinové, kterým se říká přílivové, biorytmy měsíční neboli lunární, což jsou biorytmy související s proměnlivou činností žláz, např. pohlavních. U člověka se předpokládají tři základní měsíční biorytmy: 23denní fyzický, 28denní emocionální a 33denní intelektuální. Začínají dnem narození a polovina dnů se považuje za pozitivní a polovina za negativní. Dále tu jsou biorytmy roční neboli sezonní. To jsou biorytmy související s obdobím rozmnožování u zvířat, s obdobím hnízdění, tahu ptáků, zimním spánkem zvířat atd. I tyto biorytmy jsou dány geneticky. Jak tažný pták ví, že má odletět před zimou na jih a po zimě na sever? Je tak geneticky nastavený.
Chronobiologie je věda, která se zabývá biorytmy. U nás ji ovládá a celoživotně se jí věnuje profesorka RNDr. Helena Illnerová, DrSc. V rozhovoru pro Akademický bulletin říká: „Nedá se říci, že by se o biorytmech dříve nevědělo. Je jich mnoho – ty, o nichž já převážně mluvím, jsou rytmy zhruba denní – a ví se o nich po staletí. Jenomže se jim nevěnovala pozornost, nepřikládal se jim velký význam. Lidé soudili, že tyto zhruba denní rytmy přesně odpovídají tomu, co se právě děje ve vnějším prostředí, že například odpovídají soumraku, noci, úsvitu. Co se nevědělo? Že tyto rytmy jsou organismu vrozené, že je základní vlastností živé hmoty mít v sobě takovéto rytmy zabudovány.
Biorytmy jako by předvídaly, co v daném dni nastane, před svítáním například mohou varovat malé ptáky, aby se nestali kořistí ptáků větších, aby se mohli na nebezpečí připravit – je to cosi endogenního, vnitřního. Že jsou biorytmy, se tedy vědělo dávno, ale že uvnitř organismu musí být nějaký budík nebo budíky, které generují rytmy, se nevědělo.“ Průlom v oblasti biorytmů, který přinesl konec 20. století, spočívá podle ní mimo jiné ve zjištění, že pro celý organismus nejsou dány jen jedny biologické hodiny, ale že i orgány na periferii těla mají své vlastní hodiny, kterým se říká generátory rytmicity.
Centrální hodiny máme v mozku a ty jsou ovlivněny střídáním světla a tmy. Menší časoměry tikající v jiných částech organismu, třeba v ledvinách, srdci, varlatech či žaludku, mohou reagovat na jiné podněty. Každý orgán má svůj cyklus, v určitém časovém intervalu se zapíná a vypíná, mezitím odpočívá, nabírá nové síly.
Každý člověk reprezentuje jeden ze dvou základních chronotypů. Pokud chodí později spát a tomu odpovídá i jeho vstávání, patří do kategorie tzv. nočních sov. Protipólem sov je skřivánek nebo také ranní ptáče. Skřivan velice brzy usíná, ale probouzí se třeba už ve čtyři ráno, kdy je čilý a může se začít věnovat nějaké činnosti. Sova, když nutně musí, také vstane brzo, ale o nějaké okamžité čilosti se nedá mluvit. Dobře a výkonně fungovat začne tehdy, až se k činnosti probudí celé tělo, ne pouze mozek.
Z vlastní zkušenosti můžu říct, že když jsem okolnostmi nucena vstát ve čtyři nebo v pět hodin, mozek sice přinutím k bdělosti, ale třeba žaludek mi dává zřetelně najevo, že jeho hodinky ještě nejsou připraveny ke vstávání a že tohle „násilné“ probuzení se mu ani trochu nelíbí. Tlačí mě, pobolívá a ještě pár hodin po pro mě tak brzkém vstávání nejsem schopná se vůbec najíst. Nedostanu do sebe ani sousto. Zatímco když vstanu později, nejlépe mezi půl osmou a půl devátou, můžu docela normálně snídat.
Dělení na skřivánky a sovy je ale extrémní. Jen málo z nás je zcela vyhraněný typ, a to nejen kvůli tomu, že si vzhledem k pracovní době nemůžeme dovolit být typickou sovou – tedy v noci bdít a přes den spát. Někteří sice jsou velice zřetelnými skřivánky a někteří naopak velice zřetelnými sovami, ale většina z nás se pohybuje někde mezi, přičemž rozdíly mohou být od malých po několikahodinové.
Hodinové geny, zodpovědné za onu zhruba 24hodinovou rytmicitu, se totiž mohou od sebe lišit třeba jen v jedné jediné bázi. Vezmeme-li v úvahu, že hodinových genů je více než deset, možností pozměnění je opravdu hodně. Ale už malé rozdíly v denních biorytmech partnerů mohou být příčinou partnerských neshod. Karl J. Pflugbeil, autor knihy Biologické hodiny, upozorňuje, že manželé, z nichž každý patří k jinému chronotypu, mohou mít velké potíže v sexu.
Často se totiž stává, že ten, který chodí spát později, upřednostňuje sex večer, a obráceně. „Vypadá to banálně, ale může to přerůst v závažný problém. Člověk, který je unavený a ospalý, se zkrátka a dobře milovat nechce, stejně jako člověk, který potřebuje ráno o dvě tři hodiny spánku navíc. Partneři se sice mohou přemoci a vyhovět tomu druhému, ale když není na sex chuť, projeví se to na jeho kvalitě.“ Jestliže jdou biorytmy partnerů „proti sobě“, doporučuje Karl J. Pflugbeil být kreativní a domlouvat si sex během dne.
To samozřejmě platí i pro další oblasti života. Není moudré nutit partnera do hovoru ve chvíli, kdy usíná nebo se ještě neprobudil. Natož mu ještě navíc vyčítat, že je neochotný. Jestli spolu potřebujete něco domluvit, počkejte si na dobu, až bude vnímat. Pak to půjde mnohem snáz.
V oblasti biorytmů a vnitřního nastavení organismů dochází díky rozvoji molekulární biologie a genetiky k dalším a dalším objevům a předpokládá se, že v budoucnu tomu nebude jinak a že nás čekají další objevy, díky kterým budeme ohledně fungování živých organismů včetně lidského těla moudřejší. Už teď se ale ukazuje, že porušení biologických hodin může mít na organismus spoustu negativních dopadů.
Jedním z nich je například nespavost. Nespavost nemusí být dána jenom porušením biologických hodin, může ji způsobit mnoho faktorů. Ovšem poruchy v denní 24hodinové (odborně cirkadiánní) rytmicitě jsou rozhodně jednou z příčin nespavosti. Porušení biologických hodin má ale spoustu dalších negativních vlivů na organismus. Biologické hodiny dále mohou souviset s posunem tvorby či uvolňováním hormonů do organismu, se spánkovými, neurologickými a psychickými problémy, rovněž s problémy fyzickými, když určitý výkon nebyl podáván v době, kdy byl žádoucí, a v neposlední řadě s problémy pracovními – například při práci ve směnném provozu.
Porušení rytmů v našem těle může být příčinou náladovosti, zvýšené únavy, nechuti k jakékoli činnosti i k depresím. Zkuste poslouchat své tělo, co nejvíce to jde. Odmění se vám.
Více se dočtete v aktuálním vydání časopisu Moje Psychologie.