[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Devět měsíců jste na něj čekala, ladila se na svou novou životní roli. Pak vám ho dali do náruče… ale jako by vám k němu zapomněli dát návod, že? Z klidně plynoucích dní bezdětné ženy je velký zmatek novopečené matky. Potřebovala byste si odpočinout po porodu, jenže nemáte čas se ani nadechnout.
Miminko toho tolik potřebuje: jíst a přebalovat, převlékat a mazlit. I když vlastně nepotřebuje toho tolik, jen jedinou věc: potřebuje vás. Pořád. A ne pokaždé nebo pro každou z nás je jednoduché to přijmout. Možná je to i váš případ. Roky jste existovala sama pro sebe, teď máte existovat pro miminko. Roky váš život řídily schůzky, poznámky v kalendáři, termíny zapsané v diáři. Všechno bylo tak jasné, jednoduše naplánovatelné nebo přeplánovatelné. Teď je to jinak. První týdny po porodu miminko bourá všechnu rutinu, která vám byla vlastní. A úplně pochopitelně se dožaduje nastavení vlastního rytmu dne. Vašeho společného dne.
Protože mělo v bříšku úplně jiné podmínky, je z příchodu na svět – no řekněme – vykolejené. „Pro člověka a jeho denní rytmus hraje podstatnou roli vnímání světla. Ale v bříšku jej miminka moc nevnímala. V teple a pološeru jim bylo prima. Tam si mohla rytmus řídit sama. Jedla, kdy chtěla, spala, kdy chtěla, a jak dlouho se jim zamanulo. Venku je to pak pochopitelně překvapující,“ říká k tomu Jana Riedlová, viceprezidentka Unie porodních asistentek s tím, že na to, jak to chodí na světě, si miminka přicházejí postupně. První dny doma si můžete lebedit, jak je skvělé, že prospí celý den (a vy máte čas postarat se o kupící se prádlo, svoje hojení nebo sem tam něco navařit). Ale co když prospí den a v noci bdí, protože to má úplně zpřeházené?
„Jakmile je miminko venku, jde mu jen o nasycení primárních potřeb. Tedy o to, aby mělo plné bříško a mohlo spát. Cyklus toho, kdy co bude potřebovat, si první týdny, ba i měsíce řídí přitom samo, intuitivně. A upravovat jej můžete jen po malých krocích,“ říká k tomu porodní asistentka. Je to zkrátka další z těch věcí, s nimiž je dobré počítat na dobu šestinedělí, nebo ještě lépe celého 4. trimestru (mimochodem, kdybyste nevěděly, co to je, nahlédněte do květnového vydání Maminky nebo na internetové stránky, o 4. trimestru tam najdete celý článek!). Některé maminky se sice chlubí, že jejich malé spinkalo krásně už od dvou měsíců celou noc a přes den jim ještě třikrát usnulo na dvě hodinky – ale takhle vypadá pohádka, kterou mnoho žen nakonec nezažije. Když se vám opravdu zadaří, srovnáte se vy dva spolu nejpozději do tří měsíců.
Jste připravená dát svému dítěti všechno? Buďte mámou naplno, ale hlídejte si, aby se vám nepovedlo sklouznout ke známému sebeobětování. U čerstvých miminek je to pochopitelně něco jiného, nikoho jiného nemají, neznají a znát nechtějí. Klidný start do života pro ně představuje vaše blízkost. Ale stejně si dávejte pozor. Myslete na to, že už svou samotnou blízkostí hodně zmůžete – i co se nastavování rytmů týče. Když je miminko vzhůru, hodně na něj mluvte, zpívejte mu, mějte ho na dosah a na dohled. Můžete mu vyprávět, co děláte. Sice vám nerozumí, ale to se změní. A když si teď zvykne, že mu vyprávíte, na čem pracujete, co vaříte, jak dáváte prádlo do pračky… vtáhnete ho do přirozeného rytmu dne a později ho bude vnímat automaticky. Když miminko bdí, nemusíte sedět jako přikovaná u jeho postýlky a čekat, až se poprvé usměje, přestane usmívat, zvedne ruku, položí ruku, ošije se… Prostě si fungujte s ohledem na ně, nikoli jen pro ně.
Jedna z těch nejrozšířenějších rad je, abyste dítě kojila, potažmo krmila, v přesně stanovených intervalech. I když už doba pokročila, doporučení „kojit po třech hodinách“ dostává ještě pěkná řádka maminek na oddělení šestinedělí. Přestože máme skvělého pediatra, jeho sestřička je také ze staré školy, takže mi nejen doporučovala kojit po třech hodinách, ale ne déle než 15 minut – abych si dítě nerozmazlila a aby si rychle zvyklo, že rytmus dne určuju já. Upřímně, každému může sedět něco jiného. Mám ale také naopak známou, která to vzala od podlahy a svou novorozenou holčičku od narození kojila jen večer před usnutím a pak až ráno. Nechci vědět, jak náročné to muselo pro miminko být, než si na tak razantní změnu zvyklo. Jak moc mu musela máma v noci chybět – protože to je druhá zásadní úloha kojení: „Miminko sytí a dává mu jistotu máminy blízkosti. Mámina blízkost je pocit bezpečí. Dítě, které se cítí v bezpečí, je klidné a snadněji se adaptuje. Kojit nebo krmit miminko je rozhodně lepší podle jeho potřeby, podle jeho hladu i hladu emočního. Protože v obou případech funguje kojení spolehlivě. Je to navíc jeden z prvních rituálů. "A rituály přece pomáhají utvářet rytmus dne,“ podotýká k tomu Jana Riedlová z Unie porodních asistentek. Jakkoli vám to tedy možná přijde logické, pravidelné krmení novorozence, potažmo kojence, logické není. Miminko se rychleji adaptuje, pokud budou naplněny jeho potřeby. Klidně v hodinových intervalech, ale tak, jak je doopravdy cítí. Pak bude klidné. A pak rychleji přijme nový řád. A mimochodem, kojení pak jako svůj rituál před spaním také jednou opustí. Zcela přirozeně.
1. Zapomeňte na noční lampičky Pokud má novorozenec, potažmo kojenec, přijmout vůbec nejzákladnější fakt, jakým je střídání dne a noci, potřebuje vnímat svítání, světlo, stmívání a pak opravdovou tmu. Tedy nikoli šero z nočních lampiček. Bát se nebude, když vás bude mít blízko, tedy bude spát v jedné posteli s mámou, nebo když při zaplakání uslyší mámin hlas. Vy si na cestu za miminkem můžete dát k posteli třeba malou baterku – kdyby spalo dál od vás, ve vlastní postýlce. 2. Na spaní vyvětrejte a udržujte v ložnici nižší teplotu Miminko je tak jako tak teple oblečené a v chladnější místnosti se, jak známo, spí všem lépe než v přetopené, nedýchatelné „dece“ bez stopy kyslíku. 3. Zavádějte rituály Když ladíte režim dne, spojujte větší mezníky s rituály. Miminko dávejte spát napapané, plné bříško je základem spokojenosti a klidu. Můžete ho převlékat, můžete ho pohoupat, zpívat mu a postupně ho navykat, že činnosti mají svůj určitý sled. Je jedno, že se x týdnů nebo měsíců nebudou odehrávat ve stejný čas, jde spíše o pořadí. Čas hraje roli, ale nejde o minuty, jde o rámec celého dne. Ovšem žádné dvouhodinové seance s koupáním či usínáním. Rituál oznamuje začátek nebo konec nějaké činnosti, měl by být milý vám i miminku a určitě ne nekonečný. 4. Hodně choďte I když miminka leží v kočárku nebo se nosí, čerstvý vzduch je unaví. Braňte se jen tomu, abyste je zvykla na to, že spí jen v kočárku, jen doma, zkrátka pouze na určitém místě. Pak by vás přesnost uspávacích rituálů, zahrnující i místo spánku, nakonec svazovala (a vy byste vykládala, jak nemůžete jít odpoledne na kafe, protože jsou tři a vaše miminko spí – a spí jen doma v postýlce). 5. Myslete na sebe Jakkoli to zatím vypadá, že máte miminku všechno podřídit a naslouchat jen jeho potřebám, je důležité zmínit, že do nastavování vašeho nového společného režimu potřebujete zakomponovat kus pro sebe. Je to známá pravda, která říká, že jen šťastná máma může mít šťastné dítě. Potřebujete se projít sama, jít na masáž, potkat kamarádky, koupit si nové boty, hrabat se nerušeně v záhonu… Cokoli, co je pro vás důležité. Dělejte si na to čas i jako máma. Kvůli miminku se toho nevzdávejte, jen od počátku hledejte v denním rytmu prostor pro sebe samu. Místo hodiny možná nejdřív dostanete jen dvacetiminutovku, ale i to se počítá. 6. Tatínek je také v rytmu Součástí denního rytmu by měl být i tatínek miminka. Tak brzy, jak jen si troufne. Nejen pro chvíle, kdy vy potřebujete dělat svoje věci, ale proto, aby jej dítě začalo vnímat jako nezbytnou součást dne, jako svůj rituál. Tatínek třeba chodí v určitou dobu z práce, pak si může dítě vzít a zapojit se přirozeně do jeho rytmu dne.