[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Asi bude ještě chvíli trvat, než ze mě vyprchá hořkost, kterou pocítím vždy, když si vzpomenu na chvíle, kdy jsem před šesti měsíci přivedla na svět Marečka. Abych byla úplně upřímná, nejde jen o hořkost, ale také o skutečně fyzicky nepříjemný pocit, který mnou projede jako malý elektrický výboj v oblasti intimních partií vždy, když si na porod vzpomenu. Možná jsem „exot“, ale v mém okolí jsem snad jediná, komu nepřišel samotný porod nijak šíleně bolestivý, naopak nástřih hráze, a hlavně šití, jsem vnímala mnohem hůř než porodní bolesti. Mé tělo zkrátka s touto porcí bolesti navíc nepočítalo.
Nebudu přehánět, když řeknu, že mé plánované těhotenství bylo jak z romantické telenovely. Neměla jsem nevolnosti ani jiné problémy, přibírala jsem dle tabulek, pleť jsem měla jako kojenec a manžel i kolegové v práci mě rozmazlovali, jako bych měla porodit následníka trůnu, a ne kloučka s obyčejným českým přímením, který rozhodně nemá modrou krev a pozlacenou postýlku. Až do porodu jsem byla ve skvělé kondici a porodu jsem se nebála – dokonce jsem se na něj těšila – a aby toho štěstí a klidu nebylo málo, začala jsem rodit přesně v termínu!
Během toho, co mě vlídná porodní asistentka doprovázená mladičkou lékařkou s droboučkýma rukama, které mi navždy utkvěly v paměti, dovedly na sál, jsem si říkala: „Tedy, čekala jsem to mnohem horší!“ Optimismus mi ale vydržel jen do chvíle, kdy mi soustředěná lékařka provedla epiziotomii. Asi jsem divná, ale celý porodní proces jsem vnímala sice jako náročný, ale tak nějak přirozený. Vše se pokazilo ve chvíli, kdy mě jinak docela milá lékařka nastřihla. Až později mi má gynekoložka vysvětlila, kde se pravděpodobně stala školácká chyba. Ač se všude dočtete, že nástřih prakticky nebolí a při šití vám oblast hráze znecitliví, mě můj malý nástřih prostě bolel, a to hodně. Gynekoložka mě vyzpovídala, vyslechla a nakonec mi vysvětlila, že paní doktorka pravděpodobně neprovedla zákrok na vrcholu kontrakce, kdy se epiziotomie správně dělá, ale naopak ve chvilce „klidu“ mezi kontrakcemi. Navíc jsem proti původnímu plánu ležela pěkně na zádech jako bezmocná beruška, což porodu asi příliš neprospělo.
Malý vykoukl na svět chvilku po nástřihu, naprosto bez problémů a komplikací a já si oddechla. „Už jen placenta a je to!“ pomyslela jsem si s úlevou. Maličký byl krásný, růžovoučký, měl hlas jak zvon, ale u prsu se ihned uklidnil. Já si však na klid ještě musela počkat... Lékařka mě totiž začala šít a já začala výt jak šakal. Sice jsem dostala jakousi injekci, ale ta vůbec nezabrala. Musím říct, že porod jako takový mě svou intenzitou nijak nepřekvapil, je to sice síla, ale zvláštním způsobem krásná, což se o nástřihu a šití nedalo říct ani v nejmenším.
MUDr. Antonín Pařízek o nastřižení hráze:
Asi budu působit trochu nevděčně, ale myslím, že poloha na zádech potřebu nástřihu umocnila a řez byl provedený v nevhodnou dobu, což má nyní za následek jediné – na samotný porod nerada vzpomínám a z dalšího porodu mám strach. Ráda bych se se vším nějak vyrovnala, ale stále nevím jak. Kolem sebe mám pouze maminky, které ani nástřih ani šití příliš nevnímaly. Jsem tedy výjimka?