[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Víte, že jen 4 % žen jsou schopna sama o sobě říct, že jsou krásné? Vyplynulo to z nedávného průzkumu značky Dove. A jestli patříte k tomu zbytku, který za ideál krásy považuje dokonalé modelky, jež na nás hledí z obálek barevných časopisů, zpozorněte a začněte nejdříve u sebe. Dítě totiž vnímá své tělo už v prenatálním období na podvědomé úrovni. „Velkou roli v tomto případě hraje vztah rodičů k vlastnímu tělu a vůči dítěti, což položí základy pozdějšího vnímání sebe sama,“ říká psycholožka a garantka Projektu sebedůvěry Dove Mgr. Šárka Kučerová.
Poslední psychologické výzkumy ukazují, že už během těhotenství je utvářen postoj dítěte k sobě samému. Dítě je totiž schopno se v děloze nejen učit, vidět a slyšet, ale i prožívat. Když přichází na svět, nemá žádnou stupnici, podle které by měřilo svou vlastní cenu. Vše se odvíjí od jeho zážitků s nejbližšími. Napadlo vás někdy, jak moc vlastně předáváte svému dítěti, když ho dokola pusinkujete a opakujete, jak je krásné? A krásní jste do velké míry spolu – aspoň dítě to tak vnímá. S maminkou je přece zpočátku jedna a tatáž osoba. Některé zdroje uvádějí, že takto to cítí až do 3–4 let věku.
„V této době se dítě začíná vymezovat od své matky a uvědomovat si, že je oddělenou bytostí,“ vysvětluje Šárka Kučerová. „A je velmi důležité, jakým způsobem rodiče na snahu dítěte projevit sebe sama reagují. Ať už jde o gesto, slovo či reakci na určitou situaci, dítě toto vše vnímá jako hodnocení jeho samotného.“
Prostě mu věřte a máte na to prvních pět až šest let jeho života, než začne zasahovat kolektiv. Nejjednodušší recept na to, aby bylo vaše dítě zdravě sebevědomé, mělo rádo své tělo a věřilo ve své schopnosti, je rodičovská láska. Psycholožka radí vštěpovat dítěti vděčnost za své tělo a jeho jednotlivé části a pomoci dítěti vnímat své potřeby a adekvátně na ně reagovat. Zdánlivě nevinné porovnávání ve smyslu „Podívej se na sousedovic Honzíka, jak už umí rychle běhat!“ může v dětské duši napáchat škody: „Snažme se vyhnout hodnocení vzhledu a schopností či porovnávání s druhými,“ nabádá Šárka Kučerová. „Míra důvěry rodičů ve schopnosti dítěte se totiž stává základem důvěry, kterou bude prožívat samo k sobě a ke svým kompetencím. Stejně tak míra lásky, kterou bude dítě od prvních okamžiků života pociťovat, se stane základnou, na které bude posléze stavět pocit své hodnoty.“
Že každý vypadáme jinak a umíme něco jiného, přece dává smysl. Dospělým možná, některým. Jak ale zvládnout synův pláč, že Marek od vedle je nejlepší ve fotbale, nebo dceřin smutek, že Anička ze školky má krásný dlouhý cop, zatímco ona krátké hnědé vlásky? Šárka Kučerová má skvělý tip: Vezměte si na pomoc něco osahatelného a pro děti lákavého. Třeba zvířecí říši! „V takovém mraveništi najdeme mravence, kteří jsou silní a jsou schopni mraveniště bránit. Další jsou rychlí a nosí materiál. Pak tam jsou tací, kteří jsou schopni mraveniště stavět, a tak dále. Jinými slovy, je třeba dítěti zdůrazňovat, že každý člověk je originál. Krása nespočívá v dokonalosti, ale v opravdovosti,“ doplňuje psycholožka. Učte děti vidět a ocenit jedinečnost nejen na nich samotných, ale i na druhých. Měřítkem by nemělo být, zda vyhovují ideálu krásy nastavenému společností, ale jestli jsou spokojené a šťastné.
Jak v raném dětství zasejeme, tak sklidíme. Novou startovní čárou pro pole sebepřijetí je pak kolektiv – škola, zájmové kroužky a s nimi důraz na výkon. „Důvěra a bezpečí, které jsme pocítili v prvních letech života, se stávají základním zdrojem naší důvěry v sebe sama, v lidi kolem nás a ve svět jako takový,“ shrnuje Šárka Kučerová.
Pokud máte dceru, možná bude doma plakat, že je spolužačka krásnější. A bude to normální stav. Už od dětství totiž v nás ženách zůstává jakási vnitřní otázka, zda jsme krásné. „A právě proto je velmi důležité, aby naše dcery věděly, že krása má mnoho podob a není omezená jen na dokonalý vzhled,“ říká Šárka Kučerová.
A co kluci? Ti obecně odmalička řeší, zda „na to mají“. Více než na vzhled jsou orientovaní na výkon a podle toho vnímají i své tělo. „Syn stejně jako dcera potřebuje zažít od matky pocit, že je milovaný a přijímaný takový, jaký je. Kromě přijetí a pocitu bezpečí potřebuje syn cítit také respekt a důvěru v jeho vlastní schopnosti a rozhodování. Je tedy třeba dát mu jistotu mateřské náruče, ale i prostor a svobodu, jakmile zatouží po dobrodružství mužského světa,“ uzavírá Šárka Kučerová.
A co určitě nedělat při pomoci budování sebepřijetí u vlastních dětí? Snažme se vyvarovat poukazování na vzhled. I když se to netýká přímo dítěte samotného. Když totiž máme tendenci hodnotit ostatní, dítě postupně začne své tělo a samo sebe vnímat podobně: „Místo přirozené radosti z projevů vlastního těla začne být v neustálém stresu a strachu, jestli vyhovuje požadavkům na něj kladeným,“ objasňuje Šárka Kučerová.
„Své tělo začne vnímat více jako nepřítele než přítele, citlivost vůči vnímání vlastních potřeb se snižuje, místo toho dochází k extrémním projevům.“ I proto se stále zvyšuje počet těch, kdo trpí poruchami příjmu potravy nebo naopak obezitou. První je snahou úzkostlivě kontrolovat svůj vzhled kvůli požadavkům, které jsou na něj kladeny. Druhý znamená, že jsme to vzdali a za jídlo se schováváme. Buďme i kvůli těmto hrozbám láskyplnými rodiči, kteří své děti provedou dětstvím ke zdravému sebevědomí a sebepřijetí.