Maminka.czVzdor

Naučte se mluvit řečí vašeho batolete. Dětská psycholožka poradí, jak na to

Lenka Brožová 1.  2.  2023
Máte pocit, že vy a vaše batole mluvíte každý jazykem jiného kmene? Tak to je váš pocit správný. Pojďme za pomoci psycholožky těm nejmenším dětem naproti a podívejme se na svět jejich očima.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

PRAVIDLA CHOVÁNÍ BATOLAT:
Když něco chci, tak je to moje.
Když ti něco dám a pak si to rozmyslím, je to stále moje.
Když jsem měl něco před chvilkou, je to moje.
Když je něco moje, za žádnou cenu to nikomu nedám.
Když něco stavíme společně, jsou všechny dílky moje.
Když to vypadá jako moje, je to moje.

To je úryvek z knihy Výtvarné činnosti pro malé děti od Maryann Kohlové. Na první přečtení to vypadá jako sranda, že? Tak si ho přečtěte ještě jednou a zkuste u toho přijmout, že přesně takhle vaše batole přemýšlí, že v jeho světě tato pravidla úplně vážně platí a přes to nejede vlak!

No a do tohoto jeho systému vstoupíme my dospělí s lety zkušeností a snažíme se milému potomkovi vysvětlit, že takhle to úplně neplatí a jak by to podle nás mělo být správně. „Jenže dítě mluví ze svého jakoby ředitelství a vy jako rodič z pozice autority,“ upozorňuje autorka projektu MAMApsychologie, dětská psycholožka Anna Lukešová. Žádný div, že si s dítkem v takovém okamžiku nerozumíme...
 

VIDEO: Jak se konečně rozloučit s dudlíkem? Zkuste tento trik

Cesta do hlubin batolecí duše

A tak spolu řešíme  a někdy i bojujeme. Nejen v období „to je moje“, kterého se týká úryvek z knihy na začátku článku. Ono jedno náročné období střídá druhé, nebo se i porůznu spojují: období vzdoru, období „ne", období „já sám“, období „to je moje, období „já, já já jenom já“, období „proč“... Je to jízda a někdy je to vážně k zbláznění, že?

„Zatímco kojenec se cítil být vaší součástí, batole se odpoutává od matky, zakouší svoji identitu. Jenže ještě pořád nemá takové prostředky, třeba vnímání prostoru, času, množství nebo slovní zásobu, aby vhodně vyjádřilo své potřeby a přání. Stejně tak ještě neví, že rodič je autorita a měl by ho poslouchat“, vysvětluje některé příčiny nedorozumění dětská psycholožka Anna Lukešová.

„To je MOJE!“ Jak tohle období zvládnout, vysvětlí dětská psycholožka

A aby ta nedorozumění a frustrace byly na obou stranách co nejmenší, poprosili jsme Annu Lukešovou o jakousi cestu do hlubin batolecí duše. Vytipovala pro nás osm oblastí, v nichž si rodič a batole tak úplně nerozumějí. Vysvětlí na příkladech, co říkáte vy a co v tu chvíli slyší batole. A aby vás uklidnila, dodá, na co se můžete těšit, že přijde se školkou.

PROSTOR

Co říká matka: „Pojď ke mně, neutíkej mi.“

Očima dítěte: „Chodím. Jdu od matky – aha, asi vážně nejsem její součástí. Vyzkouším to, funguje to. Utvrzuju se v tom tak, že čím víc jde za mnou, tím víc pádím pryč.“

Co přijde se školkou: Potřeba si něco dokazovat víceméně ustoupí. Dítě se bude nadšeně pohybovat v prostoru školky se vším, co mu nabízí.

HRA

Co říká matka: „No tak si s ním hraj.“

Očima dítěte: „Já sám, já sám! I když mě okolní děti zajímají, rád si hraju sám. Umím být hlavně s mámou – proč si se mnou nehraješ, mámo? Ty to přece umíš, ty všechno okolo řídíš.“

Co přijde se školkou: Naučí se hrát si ve skupině a zorientuje se v jejím fungování.

ČAS

Co říká matka: „Za chvíli ti lopatku vrátí.“

Očima dítěte: „Za chvíli? Na chvíli? Nerozumím tomu. Chápu maximálně to, co bylo před chvilinkou. Žiju teď!“

Co přijde se školkou: Pochopení blízké budoucnosti, toho, že máma přijde po „o“, nebo až se vyspinká.

VĚCI

Co říká matka: „Neber mu to.“

Očima dítěte: „Všechno je moje, vždyť mě to tak doteď učili. Všechno mi dávali, proč mi to teď berou?“

Co přijde se školkou: Ve skupině se naučí asertivně prosazovat své potřeby a zájmy, ale i ustoupit.

POČET

Co říká matka: „Neber mu tu hračku, podívej, máš jich tu dost.“

Očima dítěte: „Jedna, dvě, tři čtyři, víc moje hlava nepojme. Všechno, co se kolem hromadí a co se mi líbí, není ani málo, ani hodně, je moje. No co, že držím plnou hrst pastelek, přidám si ještě další, které vidím. Chci je = jsou moje, budu si je držet.“

Co přijde se školkou: Naučí se rozpoznávat výrazy hodně x málo atp. Dokonce se dokáže i upozadit, třeba tak, že si vezme červenou pastelku jen proto, aby si kamarád mohl vzít zelenou.

PŘÍSTUP

Co říká matka: „Nebuď lakomý a půjč mu to.“

Očima dítěte: „Cože? Normálně se kolem mě všichni motáte, mluvíte na mě ťuťu ňuňu – a najednou tenhle tón? Vůbec nevím, co to říkáte. Nezajímá mě, jestli to potřebuju nebo ne, nikdo mi nic brát nebude!“

Co přijde se školkou: Děti v kolektivu rychle pochopí reciprocitu – když půjčím já, někdo půjčí i mně. Zjistí, že půjčovat a dělit se má své výhody. Tenhle princip pak děti baví, takže někdy doma žasnete, co to potomek zas vyhandloval.

EMOCE

Co říká matka: „A nevztekej se!“

Očima dítěte: „A co mám jako jiného dělat? Vyjádřit se ještě moc neumím, tak prostě nelibost dávám najevo, jak můžu: brečím, vztekám se, koušu, mlátím lopatkou.“

Co přijde se školkou: K základnějším emocím typu strach, smutek, radost se přidají pocity laskavosti, štědrosti, ale taky třeba viny, křivdy atp. Díky pestrosti emocí v kolektivu začne dítě vnímat také pravidla morálky a chování.

Vzteká se, válí se po zemi a řve? Víme, jak reagovat
Témata: Předškolák, Péče o dítě a jeho výchova, Výchova, Rodičovství, Batole, Rodina a vztahy, Chování a vztahy, Matka, Emoce, Mateřská škola, vztek, psycholožka, pláč, oko, Vzdor, Čas, Věk, Oko dítěte, Děti, Sranda, Nejmenší dítě, Vali, Anna Lukešová, Luke, Období