[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Kolikrát jsem sama sobě říkala: „Kdybych tak mohla vrátit čas a všechno říct tomu druhému jinak a lépe.“ Jenže to bohužel nejde. Jednou vyřčené slovo je vyřčené a vzít zpět nelze. Pravdou ale je, že nikdo není dokonalý a že v každé komunikaci, ať už v práci, nebo doma, to zaskřípe či nefunguje tak, jak bychom si přáli. Je však v našich silách s tím něco udělat. Žádný učený z nebe nespadl, takže i komunikovat s ostatními lze mnohem efektivněji. Lehké to ale není. Jak říká Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka z Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy v Praze 12, mezilidská komunikace dokáže být leckdy velmi spletitá. „Představme si, že se při komunikaci občas dotknou, ale někdy i protnou pomyslné bubliny obsahující soubor unikátních zkušeností, zážitků, rolí a osobnostních charakteristik dvou nebo více z nás. V ideálním případě si rozumíme, dokážeme rozluštit, co ten druhý svými výroky myslí, víme, co po nás chce. Stává se však, že si neporozumíme. Často tehdy, když mi moje fantazie nabídne vysvětlení, které však ve výroku mého protějšku obsaženo není. Stává se také to, že svému protějšku sice rozumíme dobře, ale z různých důvodů mu vyhovět nemůžeme. Stojíme pak před rozhodnutím, jak říct ne,“ říká psycholožka Dostálová. Jak se to ale naučit?
Bojíte se říct tomu druhému „NE“, aby se náhodou necítil špatně anebo se na vás nezlobil? „Někteří lidé se domnívají, že říct někomu NE je jedna z nejtěžších záležitostí v celé komunikaci. Komunikace nás někdy chtě nechtě pohltí mnohem víc, než bychom si přáli, jen z toho důvodu, že nejsme schopni vyslovit slůvko NE ve vhodný okamžik. Tak dlouho otálíme, až komunikace nabere směr, kterým se rozhodně nechceme řítit. A to jen proto, že bychom se necítili dobře, kdybychom odmítli. Odmítají přece jen zlí a sobečtí lidé, že. Opak je však pravdou. NE vyřčené v pravou chvíli je prospěšné a důležité. Zabrání nechtěné eskalaci komunikace,“ radí psycholožka. Myslet tedy neustále na to, že by se ten druhý mohl cítit špatně, když ho odmítneme, není dobré. Nemůžete přece celý život říkat „ANO“ jen proto, aby druhá osoba (nebo vy) měla klid. Důležité je uvědomit si také důsledky toho, když řeknete „ANO“.
NE vyřčené v pravou chvíli je prospěšné a důležité. Zabrání nechtěné eskalaci komunikace,
Stojí vám to za to? Není prostě někdy lepší někoho odmítnout a mít třeba o víkendu čas sám pro sebe? Každé ANO, které řeknete „zbytečně“, vám ukrajuje minuty z vašeho času, a jak dobře víte, den má jen čtyřiadvacet hodin. Nenechte si proklouznout život mezi prsty jen proto, abyste se někomu zavděčili. Jakmile tedy dostanete nějaký požadavek, dvakrát si rozmyslete, jak odpovíte. Co se stane, když (ne)kývnete? Jaké to bude mít dlouhodobé důsledky? Co tím získáte? „Pořád jsem každému říkala ANO. Na každou pracovní nabídku jsem kývla a nakonec jsem se dostala do situace, kdy jsem prostě nestíhala termíny a neměla čas už ani sama na sebe. Pak jsem se jednou zhroutila a během rekonvalescence jsem si uvědomila, co všechno jsem dělala špatně. Od té doby se snažím komunikovat s lidmi efektivněji a učím se odmítat některé žádosti. Jde to ztuha, ale jde to,“ říká pětatřicetiletá Jana.
Umění asertivity doporučuje začít tím, že svému protějšku sdělíte, jak je těžké jej odmítnout. „Hovořte o svých pocitech, nicméně zůstaňte srozumitelní v tom, že jej odmítáte. Neznamená to však rozsáhlé omluvy, do kterých se můžete dříve nebo později zamotat. Definitivně jsou prospěšné základy dobrého chování, tedy nebýt nezdvořilý nebo útočný. Prostě a jednoduše jen slušně odmítnout. S pravdou nejdál dojdete, proto nepoužívejte lživé výmluvy a vysvětlení, jež nejsou založeny na pravdě. Použijete-li lež, zůstane v ní pachuť toho, že jste nemohli použít pravdu,“ radí psycholožka. A jak to říct? Někdy stačí opravdu jen jednoduché: „Ne, nemůžu.“ Jindy třeba: „Je mi líto, ale v tuto chvíli to nejde.“ Nebo: „Mám jiné priority a nestihla bych to, možná příště.“ Leckdy máme obavy z reakcí druhých lidí na naše odmítnutí. Podle Magdaleny Dostálové však za ně nejsme odpovědní: „Za co však zodpovídáme, jsou naše výroky a vystupování.
Není to sice nutné, ale můžete nabídnout druhé straně alternativu. Pokud víte, že nejste ta správná osoba, která by měla požadavek druhé strany přijmout, navrhněte někoho jiného, o kom si myslíte, že je na tom časově lépe. Pokud ten, který vás o něco žádá, nespěchá, můžete mu říct, že jste ochotni se zapojit, ale později, až budete mít více času.
Dávejte si pozor na řeč těla. Vaše nonverbální projevy o vás mnohé napovědí. I když si myslíte, že o nic nejde, když jste ještě ani neotevřeli ústa, je to právě na opak. Mluvíte i očima a zamyslete se také nad tím, co dělají vaše ruce a prsty na nohou. Tón hlasu je také důležitý. Snažte se, aby z něj nebyla slyšet nadřazenost, ironie nebo despekt. Ostatní to mohou vnímat jako signál, že je považujete za horší nebo hloupější, než jste vy. Pokud jde o komunikaci v partnerském vztahu, ani tam nemusíte dávat svému partnerovi najevo nadřazenost, a to ani v případě, že se hádáte. Pomáhá, když druhého oslovujete jménem. Je rozdíl říct: „Koš“! nebo „Davide, vynes prosím ten koš.“ Pokládejte otázky. Přiznejme si, že každý z nás už někdy téměř usnul, když někdo druhý mluvil, nebo jsme někoho prostě jen přeslechli. Proto je dobré opakovat poslední slova, která jste slyšeli, nebo položit tomu druhému otázku. Tím vyjádříte zájem o to, co říká, a také vám to pomůže vyjasnit některé body, které by mohly být špatně pochopeny. Například: „Takže rekapitulace, miláčku, budeme kupovat vstupenky do kina na sobotu?“ Nerozptylujte se. Možná vám připadá, že je nezbytně nutné zvednout vibrující telefon, který máte u sebe, ale během rozhovoru s další osobou na to zapomeňte. Když s vámi někdo mluví, věnujte mu svůj čas a mobilní telefon vypněte. Buďte struční a věcní. Při sdělování požadavků či čehokoli jiného šetřete slovy. Když řešíte nějaký problém, nemějte dlouhé proslovy. Znamená to, že se budete držet tématu, budete věcní a použijete jen informace, které jsou důležité. Buďte empatičtí. Komunikace je jako obousměrná ulice. Když se naučíte přijímat druhý názor, který se neshoduje s tím vaším, můžete snížit výskyt potíží, které by mohly při vzájemné komunikaci vzniknout. Rozvoj empatie vám pomůže lépe pochopit i nevyřčené části komunikace a pomůže vám účinněji reagovat. Pozor na zlehčování emocí druhých! Určitě neříkejte věty typu: „Mít tak tvoje problémy…“ nebo „Měl bys…“ a podobně. Naslouchejte a poslouchejte. To nejlepší, co můžete udělat pro zlepšení svých komunikačních dovedností, je naučit se opravdu naslouchat, věnovat druhým lidem pozornost a nechat je mluvit bez přerušení. Je to dřina, ale dobrý a efektivní rozhovor nemůže bez naslouchání nikdy fungovat.