[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
"Těším se, že už budeme chodit pořád bez té rotace, protože to bylo zvláštní. Musela jsem vstávat jeden týden strašně brzo, pak zas pozdě, špatně se mi spalo. A jsem ráda, že už jsme s dětmi i paní učitelkou Marcelou, chodíme hodně ven a tam se i učíme a učení mi jde líp, když nemusím být pořád u počítače,“ říká devítiletá školačka Lada.
„Už mě to nebavilo, úkoly jsme dělali on-line a já jsem na počítači byla dlouho. Trochu jsem se bála po tak dlouhé době, jak to bude všechno probíhat, ale my jsme si hned zase rozuměli, jako kdybychom se neviděli jen týden. A jsem ráda, že jsou na nás paní učitelky hodný a nezkouší nás. Už tohle ale nechci zažít, bylo to dlouhý bez školy a všech kamarádů a mně bylo občas smutno. Taky se mi zdály divný sny, a i když mi rodiče všechno vysvětlovali, proč jsme doma a co se děje, stejně se mi vracely a nebylo to příjemný,“ doplňuje.
Právě poruchy spánku, změny nálad nebo apatie patří podle psychologů mezi nejčastější následky dlouhých měsíců bez běžné výuky.
„I když dětem všechno hezky vysvětlíte a jsou zdánlivě přizpůsobivé, neznamená to, že tu změnu nevnímají negativně. Změna režimu, izolace, nedostatečné sociální kontakty, to všechno je stresující,“ uvádí psycholožka Ivana Blašková.
Nárůst psychických potíží u dětí zaznamenali i pracovníci Linky bezpečí. I když to pozorují několik posledních let, lockdown situaci podle nich ještě zhoršil. A zatímco loni na jaře děti často řešily technické problémy při výuce na dálku, letos je trápily jiné věci. Třeba šikana při on-line výuce – urážení v chatu nebo vylučování ze skupin, vyhazování z on-line hodin a podobně.
„Můj mateřský pohled na návrat do škol je jasný – je to pozdě! S testy mohly být děti ve školách už dávno. A nemá smysl hodnotit, jak a jestli fungují. Jasně, že ti „silnější“ na to za chvíli zapomenou a budou to brát jako dobrodružství, o kterém budou jednou vyprávět svým dětem. Ale spousta dětí si z toho odnese jedno velké trama. Psychické problémy. Nespavost. Strach z toho jít vůbec do kolektivu, mezi lidi. Slyším to kolem sebe dnes a denně, “ říká Lenka, maminka dvou školaček.
„Věřím, že teď se obrátí všechno, alespoň co se školy týká, do „skoronormálu“ a děti se zase vrátí do svého bezstarostného dětství a svých pevných bodů jistoty. Bude to trvat, ale zvládnou to a s doufejme rozumnými učiteli opustí předepsané osnovy, nebudou jen dohánět, ale budou se snažit o nějak pohodový konec školního roku. Kdo se potřebuje nadrtit a pamatovat si soustavy buněk nebo kroužkovce? A obyčejné počty a vyjmenovaná slova, co k životu potřebují, děti postupně doženou, tomu věřím,“ doplňuje.
A jak celou situaci vnímají další děti a jejich maminky?
„On-line výuka mě vůbec nebavila. Raději se učím s Petrou, naší paní učitelkou, ve třídě. Baví mě její úkoly, které nám maluje. Často si ke mně sedne a společně čteme, nebo se dívá, jak píšu do písanky. A nejvíc se těším na naše třídní morče, o které se všichni staráme.“ Adinka, 6 let
„Haleluja. Konečně půjde každý den do školy. Mít prvňáčka na distanční výuce je opravdu mazec. Všechny ty důležité věci se prostě přes počítač nejde naučit. A já jsem poměrně dost časově vytížená, takže jsem se jí nemohla věnovat tak, jak se prvňáčkům věnuje paní učitelka. Celou tuhle věc ohledně zavření škol považuju za velkou chybu a moc mě mrzí, že naše vláda obětovala naše děti a jejich vzdělání. Ale zlobit se je to jediné, co můžu dělat. Antigenní testování respektuji, i když můžeme vést dalekosáhlé diskuse, jestli je to funkční, jestli to má smysl a jestli tím nejsou malí žáčci zbytečně stresovaní,“ maminka Alice
„Nebyla jsem ve škole teď víc jak 4 měsíce a pro mě to bylo fakt nepříjemný. On-line výuku uměli někteří učitelé udělat super, někteří vůbec, takže jsem se pronudila x hodinami, nic moc mi to vlastně nedalo. Úkolů bylo taky hodně. Jako kdybychom tím něco mohli dohnat. Já jsem to zvládala v pohodě, ale hodně spolužáků ne. Prostě s učitelem ve třídě to jde líp. Když jsme šli před 14 dny poprvé, moc příjemné mi to nebylo. Ne že bych se bála, že jsme se tak dlouho neviděli. Spíš jsem měla strach, že se hned navalí spousta testů. Tak to bylo totiž po té první karanténě. Teď se mi ale ulevilo, protože testy údajně vůbec nebudou, jen řešíme, co nám jde a nejde, a učitelé nám kombinují i projekty z předmětů dohromady, děláme třeba projekt z příroďáku a výtvarky, to je super. Snad to vydrží a s testy si to nerozmyslí, protože já třeba vidím hrozně velký rozdíly mezi námi ve třídě – hodně lidí skoro nic neumí, nedělali si výpisky a úkoly a asi bude hodně těžké to dohnat. A rotačka mi docela vyhovovala, jeden týden doma byl fajn, baví mě sama si věci studovat a mít týden volnější bez vstávání a dojíždění. Věci do školy mám brzo hotové, když jsem ten týden doma. Ale normální škola je celkově lepší, to jsme, myslím, všichni poznali.“ Helča, 12 let
„Nejvíc mě to bavilo, když byla jeden týden distanční a jeden normální škola. Teď mi připadá den ve škole moc dlouhý, když jsem doma, máme třeba jen tři hodiny. Taky stačilo vstávat v 7:50 a za chvíli se připojit na hodinu. Když chodím do školy, jsem unavenější. Já bych bral to střídání, distanční výuka byla lehčí. Ale ve škole zase vidím kamarády, to je fajn.“ Jirka, 11 let
„Na chatu v třídní skupině jsme se hned shodli, že se nám vracet do školy vůbec nechce. Ale když jsme tam první týdnech chodili, musím uznat, že nás učitelé celkem šetřili. Sami říkali, že nám první týden nebudou dávat žádné testy ani nebudou zkoušet. A dodrželi to. Otevírat školu úplně mi připadá už měsíc před prázdninami zbytečné a nejsme na to moc připravení. Zase tam budeme sedět i osm hodin, odvykl jsem si. Ale je super zase vidět spolužáky.“ Štěpán, 14 let
„Nevím, jestli se tomu usmívat, nebo nad tím brečet. Ale na distanční výuku jsme si nakonec všichni zvykli a byl v tom nějaký řád. Teď se vlastně všechno vrací k normálu, který dlouhé měsíce normálem nebyl. Na jednu stranu se mi uleví, že nebudu s jedenáctiletým synem dělat tolik úkolů já, ale stres vidím na obou. A ten se někde projeví. Ať už na známkách, které jsem se zavázala neřešit – jakkoliv to neodpovídá mé puntičkářské jedničkářské povaze – nebo třeba na chování doma. Návrat k normálu ale bude určitě trochu bolet na všech frontách." maminka Tereza
"Mám ze všeho trochu strach, nevim, jak se k sobě budeme ve škole chovat. Se spoustou spolužáků jsem se hrozně dlouho neviděla. Online výuka mě nebaví, ale do školy se mi vlastně taky nechce. Jsem z toho nějaká zmatená." Ema, 13 let
"Chtěla bych, aby všechno bylo jako dřív. Hlavně, abych mohla zase hrát volejbal, chodit na kytaru a do sboru. Hodně nás to rozdělilo i co se kamarádství týče. Tak snad se to zas všechno vrátí, když začneme chodit do školy." Lucka, 15 let
"Doufám, že se mým holkám znovu vrátí ten jejich "drajv". Bylo opravdu hrozné vidět, jak se z energických a veselých dětí stávají letargické a znuděné osoby. Děti patří k dětem a do školy, tak už aby to bylo!" maminka Lída
"Nevím, jestli naše děti potřebovali zažít tak šílenou zkoušku. Mám strach, aby jim tyhle měsíce nechyběly celý život. Přišli o kamarády a kolektiv ve chvíli, kdy jsou vrstevníci pro jejich život naprosto určující. Věřím, že učitelé to budou brát v potaz a nebudou je teď po návratu do školy nepřiměřeně stresovat." maminka Anna