Návštěva dětského hřiště je pro mě traumatem

4. 5. 2013 21:52
Přesně tak, návštěva hřiště se mnohdy rovná očistci =-O
??? 4. 5. 2013 22:24
zrrdgd
Terez 5. 5. 2013 00:10
Přemlouvání dítěte není úplně ten nejšťastnější způsob... ;)
5. 5. 2013 17:58
Jo jo, hezky napsané, že se na letní dny máme pozvat ke známým nebo příbuzným, bazének k tomu a tak..ale už vidím, jak se jim líbí, když u nich budu celé prázdniny
??? 8. 5. 2013 12:31
A jak to dělali s vámi? Na mě fungovala jedna dvě na zadek. Pak dítě pochopí, že na hysterické scéně není něco OK a nevyroste z něj spratek...
DOMINIKA 8. 5. 2013 12:35
{{photo?uid=jsSVrVfm}}Tak to naprosto souhlasím :) Můj raubířek dělá scény téměř vždy, i když jsme na hrišti i 3-4 hodiny...Včera mě překvapil, když šel sám od sebe, ovšem u vchodu se začal vztekat, že domů nechce...Takže jsem s nim jela ještě ke svému taťkoj, který má barák a velkou zahradu a k mamčinýmu příteli, domů jsme přišli kolem 19 h. a vycházeli jsme po 12. Usnul do 10 min, ani se nevykoupal a nenajedl...spal až do rána..Takže trpělivost a unavit unavit unavit :)
Petulína 8. 5. 2013 13:44
No nevim...když jsme posledně hlídali s přítelem synovce a snažiili se odejít z hřiště, tak Honzík začal protestovat, že nikam nepůjde, slzy začaly téct proudem, přítel ho začal utěšovat, přemlouvat, chlácholit...a přitom se stačilo jenom zvednout a pomalu odcházet z hřiště s tím, že tam teda bude muset zůstat sám, že my jdeme domů....když jsme byli u branky, tak se najednou rozeběhl, utíral si slzy a ať na něj počkáme...myslim, že tohle je uplně nejlepší způsob - zamávat a pomalu se dát k odchodu. Musí pochopit, že pánem situace je rodič, a že ten pidi svišť si takhle nebude nic vymrčovat. Pak to jde i bez facek, křičení a vymýšlení kravin, jenom aby se dal miláček k odchodu...:)
8. 5. 2013 21:05
jenomže ono jsou i děti ..např. náš syn...kterému bylo uplně fuk, že tam rodiče nejsou.... takže ono každé děcko je jiné, na jedno platí to, na druhé ono, a někdy plácnutí na prdel neuškodí
Hanula 8. 5. 2013 20:39
Jelikož máme domek s velkou zahradou a hřištěm, kam mohou naše dítka kdykoli, každý den, kteroukoliv roční dobu, tak nám to není tak vzácné. Tak když jsme někde jinde na hřišti, tak většinou když se řekne dohrajem si a jdeme, tak jdou. No a když ne? Tak to nám zabírá: ahoj pápá my s tatínkem jdeme sami, tak si tu hezky hraj, ale až bude zachvíli tma, tak nebreč, že jsi tu sám. A odcházím... to máte vidět ten cvikot Žádné přemlouvání ani násilí, hezky narovinu pápá.... Tak přeji hodně zdaru
9