[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Dětství zpětně často vnímáme jako čas nevinnosti. Nevinnost pak jako pozitivní stav spojený s optimistickým, bezstarostným náhledem na svět. A když někdo nemá starosti, musí být přece šťastný, no ne? Jenže když se objektivně podíváte na okolnosti dětství, tak takhle štěstí a pohoda moc nevypadají: Dítě je ve vleku událostí a potřeb jiných lidí. Chce se po něm, aby poslouchalo a chovalo se podle pokynů vyšších autorit. Visí nad ním trvalá hrozba trestů, ať už v jakékoli formě a intenzitě. A starosti si taky prožívá svoje, mnohdy citlivěji než dospělý.
Zatímco charakter se utváří v průběhu života, s temperamentem se víceméně rodíme. Některé děti proto mají od přírody větší tendenci být nešťastné. „Každý máme jinak citlivou nervovou soustavu a tedy i intenzita, s jakou vnímáme vjemy kolem sebe, se liší,“ vysvětluje rozdíly v prožívání (ne)štěstí dětská psycholožka Barbora Blažková. „V posledních letech se hovoří o takzvaných hypersenzitivních lidech. Takové vysoce citlivé dítě slyší hudbu hlasitěji, barvy vnímá barvitěji, zátěž pro ně představuje daleko větší stres než pro jejich méně citlivé vrstevníky. Ruchy okolního světa je snáze zahltí a není jim v tom dobře. Mohou reagovat zdánlivě nepřiměřeně, mohou být plačtivější, odtažitější, melancholičtější, bojácné, vzteklé. Mohou působit jako méně šťastné,“ jmenuje Barbora Blažková nejčastější ukazatele, podle nichž poznáte, že máte doma citlivější dětskou náturu.
Jak takové dětské dušičce ulehčit? Zde několik rad z psychologické praxe: Dítěti pomůže, když ví, že být odlišný, neznamená divný. V odlišnosti se může ukrývat i výjimečnost. Hledejte, v čem je dítěti dobře, co je těší, v čem se mu daří.
Kde se rodí a zašlapává sebedůvěra?
Jaké jsou základní pilíře šťastného dětství?
Děti se učí tím, v čem žijí
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na devíti webech.
Už mám předplatné. Přihlásit se