[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Také vlastní dítě často nevnímá jako plnohodnotného člověka. A jakmile dojde na vážné věci, svého potomka odpálkuje slovy: „To je jen mezi dospělými, na to jsi ještě moc malá.“ Skutečně poznáte onen den, kdy už malá nebude? Nebo by se dalo úměrně věku vašemu dítěti situaci vysvětlit, aby mělo pocit sounáležitosti a kompetence?
Pozorujte děti, jak jsou na tom motoricky a emočně. To se totiž nedá odhadnout, říká Mgr. Bc. Ivana Procházková, lektorka emoční inteligence dětí do tří let a zakladatelka prvních Montessori jeslí v Brně.
Dá se nějak poznat, že dítěti svým přístupem k němu jako k malému ubližujeme? A jak? Na to, abychom zjistili, jak se dítě asi v jakých situacích cítí, existuje velmi jednoduchá metoda: Situaci si stáhněme na sebe. Kdyby se ke mně někdo neustále choval jako k malé holce (i když já vím, že bych mohla dokázat mnohem více, kdyby mě někdo nebrzdil), pak by mě to sráželo. Buď jdu pak do revolty proti tomu člověku třeba prostřednictvím vzteku či vzdoru, nebo se stáhnu do sebe a stane se ze mě nevyrovnaný introvert, co si myslí o sobě, že je k ničemu. Když nám dítě říká, že něco zvládne, že je na to dost velké, pak mu nechme alespoň právo to vyzkoušet. Když to nezvládne, vrátí se k tomu, až se bude zase cítit připraveno. Jak poznat, že je dítě připravené na náročnější situaci? Obecně návody na děti neexistují. To, co platí o jednom, neplatí o druhém. Pokud se tady bavíme konkrétně třeba o hračkách, pak se dítě nejvíce učí, když dělá něco stále dokola. Když dokola skládá a rozkládá. Až má dítě pocit, že už se nemůže zlepšit, hračku odloží a hledá něco jiného. V této chvíli, když něco opouští, je čas na „o stupínek výš“. A v komunikaci je dítě například vždy připravené slyšet odpověď, když se ptá. Ať se jedná o cokoli. Samozřejmě odpovídáme adekvátně věku dítěte. Ale když se nás na něco zeptá, pak to znamená, že je dost velké na to, aby slyšelo pravdivou odpověď.