[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Vaření, tedy to mužské, mám rád. Baví mě experimentovat, propojovat chutě a zjišťovat, co by rodina na talíři ocenila nejvíc. Od doby, kdy moje děti mají trochu rozumu a stability, si je rád beru do kuchyně s sebou. Je to nejen zábava, ale navíc mám pocit, že právě vaření je natolik kreativní, že je může zároveň bavit a rozvíjet jejich schopnosti. Navíc si nad přípravou jídla báječně popovídáme a já zjistím i věci, které bych se u běžné večeře nebo během pusy na dobrou noc asi nedozvěděl.
Upřímně řečeno, kdybych vařil sám, měl bych hotovo mnohem rychleji a s větší precizností. To chápete, že? Děti vnášejí do kuchyně chaos a zdržují mě od produktivity, kterou bych si představoval. Na druhou stranu i přípravu jídla mohou děti občas pořádně opepřit – zůstává po nich v kuchyni nepořádek, neumějí odvažovat ingredience a občas se snaží o oživení receptury na dort z knihy „Povídání o pejskovi a kočičce“. Jeden šéfkuchař mi řekl, že jídlo připravované doma má mít příběh. A ne být z povinnosti uvařené a pak rychle snědené. Takové totiž podle něj leží dlouho v žaludku, což vy o svých výtvorech říct určitě nechcete. Co byste měl vědět, než společně s dětmi začnete vařit jídlo snů? Vyzkoušejte našeho malého průvodce...
Jestliže budete čekat na to, až bude vašemu potomkovi deset let, těžko vás překvapí tím, že se vstupem do kuchyně získal všechny znalosti a je vám rovnocenným partnerem. Děti musejí cvrkot v kuchyni okoukávat odmalička, sledovat, jak se co dělá a jaká je reakce. A tím nemám na mysli pohlavek v situaci, kdy rozsypou kilogram mouky po podlaze.
Aby si vaše dítě kuchyni zamilovalo, musíte ho nalákat jednoduchými recepty. Ty recepty, kdy hodiny probublává hmota v hrnci a před dětskýma očima se vlastně nic neděje, vašeho potomka moc bavit nebudou. Důležité je, aby všechny části procesu zrodu jídla byly vidět přibližně během půl hodiny. Pokud je proces delší, děti odejdou z kuchyně za lepší zábavou a vy zůstanete na přípravu jídla sám. O tom to ale původně být nemělo, že? Fungují palačinky, krájení ingrediencí do salátu, dezerty, modelování z marcipánu. Právě těmito postupy se u dětí probouzí láska k vaření.
Jen v případě, pokud vaše dítě už dokáže odměřovat lžičky a lžíce, na metrickou soustavu zatím klidně zapomeňte. Stačí, když budete mít pomocníky, kteří odměří jeden hrnek mléka, tři lžíce cukru apod. A zdůrazněte, že jen díky jejich přesnosti vznikne famózní jídlo. Víte, jak poroste jejich sebevědomí?
Ti nejlepší šéfkuchaři vědí, proč některé ingredience spolu ladí a jiné naopak ne. Dávejte dětem ochutnat vše, co do receptu patří, a spolu hledejte odpověď na to proč. Navíc je dobré, když vaše děti zjistí, proč je lepší použít olivový a nikoli slunečnicový olej. Vysvětlete jim, k čemu slouží kypřicí prášek do pečiva, proč se k droždí musí přidat špetka cukru, aby těsto vykynulo. Prostě hrajte si na alchymisty. Co od vás dítě pochytí dnes, jistě využije i během vaření v dospělosti.
A pořád dokola. Vaše babička možná tvrdí, že nejlepší je, když se malé dítě alespoň jednou za život pořádně spálí, snažte se však nehodám v kuchyni zabránit. Pořád dokola upozorňujte na to, že některé nože dětem do ruky nepatří a maso krájejte zásadně vy. Stejně tak děti nepatří k mixéru, k pánvi, na které smažíte řízky, i kdyby sebevíc prosily. V určité fázi nařiďte dětem, aby se dívaly na všechny procesy jen zpovzdálí. Dbejte také na to, aby si rukou od cibule nepromnuly oko. A vůbec jim nedovolujte sahat na vaši zásobu sušených chilli papriček a přimíchat je do guláše. Kapsaiciny by totiž neskončily v omáčce, ale v oku.
Vaše dítě není šéfkuchař, takže by po sobě mělo umět uklidit. Tedy ne že si bude hrát v kuchyni, a až ho to přestane bavit, sebere se a odejde si stavět hrad z lega. V okamžiku, kdy dovaříte, by vám mělo pomoct pouklízet pracovní plochu, nandat drobnosti do myčky, umýt s vámi stůl i sporák – pokud už vychladl. Úklid je velkou zkušeností, která k vaření patří a díky ní se malí kuchaříci snadno naučí, jaké detaily k vaření patří, jaké nikoli, proč je lepší některé věci nevyndávat a ve finále, proč je skvělé po sobě průběžně uklízet a nenechávat vše „na potom“. Potom je to totiž možná ještě otravnější.
Tím je každý prostřený stůl a chutný pokrm. Pochvalte si každý úspěch a plánujte, co uvaříte příště. Pomlaskávejte nad talířem, i když podle Gutha-Jarkovského to jistě není správný styl stolování. Ale určitě potěší ty, kteří jídlo připravovali. Některé primitivní způsoby pochvaly jsou totiž neměnné už od dob pravěku. Děti v kuchyni jsou výzvou, díky níž budete mít tisíc vzpomínek na čas, který jste s dětmi strávil. A navíc se pojistíte pro budoucnost – až budou vaše dospělé děti skvělými kuchaři, přivezou vám kastrůlky.
(Článek vyšel v časopisu Maminka 6/2014)