[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Perfekcionismus je velmi sebedestruktivní, nikdy neudělá člověka spokojeným, nikdy se nedostaví zadostiučinění – onen příjemný naplňující pocit, že je vše hotovo. Navíc perfektně hotovo, jak by si perfekcionista přál. To perfekcionisté prostě neznají. V tom je rozdíl mezi perfekcionistou a někým, kdo chce pouze vyniknout. Takový člověk totiž získává sílu, uspokojení a nakonec i energii z dobře vykonané práce. „Ve skutečnosti stojí touha vynikat a perfekcionismus na opačných pólech. Kdo touží vynikat, dělá, co může, a je spokojen se solidním, upřímným úsilím. Perfekcionistka se snaží být nejlepší a je neustále frustrována a neustále porážena, protože ví, že by to mohla udělat lépe, kdyby…“ vysvětluje v jedné ze svých knih věnovaných ženám psycholog a autor Kevin Leman.
Psycholog Leman ve své knize s příznačným názvem Jak se naučit říkat NE („Ne!“ nejen druhým, ale i sobě samotné) upozorňuje na souvislosti mezi perfekcionismem a kupříkladu bulimií či syndromem vyhoření, depresí i naprostým fyzickým a duševním vyčerpáním. Perfekcionismus je program, který svou oběť žene neustále vpřed, nesmírně ji vyčerpává a ničím nenabíjí. Vždy pouze ukrojí velký kus síly bez toho, aby přišlo alespoň chvilkové uspokojení z pocitu, že je hotovo – navíc zpravidla skutečně perfektně hotovo! V tom se perfekcionisté podobají křečkovi běžícímu v mechanickém kolotoči, stále se ženou za výkonem, až jednoho dne z kolotoče vypadnou a nejsou schopni se pohnout dál.
Zajímavé je, že ženy perfekcionistky povětšinou příliš nemyslí na sebe, mají v sobě neobyčejnou dávku „přičinlivosti“ a chtějí naprosto dokonale vyhovět všem. Vše báječně udělat, upéct, uvařit, nakoupit, zabalit, odvézt, přivézt – jen ať jsou všichni spokojení, uznalí, jednoduše „paf“, jak to báječně zvládají. Když pak přijde „Díky!“, většinou naprosto neví, jak s poděkováním naložit, často mávnou rukou a pronesou něco ve smyslu: „Vždyť jsem to měla za chvíli hotové, to byla hračka!“ A taková slova pronesou, i přestože si ve skutečnosti myslí, že by to druzí nezvládli. Perfekcionismus je tak nechtěně odděluje od blízkých, perfekcionisté totiž bývají v očích ostatních nedosažitelní, nepřemožitelní i tak nějak necivilní až strojoví.
Patříte-li do „perfektní party“, jistě cítíte, že to vašemu nitru a koneckonců časem i tělu příliš nesvědčí – býváte prostě stále nespokojená a víc a víc vyčerpaná. Obzvláště silně je to cítit kupříkladu o Vánocích, na dovolených a podobně. Tady psycholog Leman říká: „Perfekcionismus může zničit váš život jednou ranou, ale vy měňte své jednání pomalu a soustavně a nesnažte se dělat příliš mnoho příliš rychle. Staré přísloví říká, že velké katedrály se staví cihlu po cihle.“ Jednoduše nejde přestat hned a teď. Dovolte si udělat chybu! Chyby jsou skvělé, učí nás (i děti) nové věci, otevírají nám nové obzory a přinášejí nové začátky.
Zpomalte! Na Vánoce nemusíte mít všechno perfektní
„Většina lidí na nás nebude naštvaná ani nás nebude nesnášet kvůli tomu, že děláme chyby – každý se dopouští chyb a většina lidí se v přítomnosti dokonalých lidí necítí dobře,“ tvrdí profesor psychologie a autor mnoha úžasných knih, David Burns.