[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
O Moderní sebeobraně jsem se poprvé dozvěděla před dvěma lety díky podcastu Markéty Lukáškové Příběh, který se opravdu stal. A musím přiznat, že od té doby jsem po kurzu toužila. Markéta totiž trefně pojmenovala, o co v kurzu vlastně jde: „Jasmína Houdek učí moderní sebeobranu. A neznamená to jen, umět někomu dát přes h*bu, když si na vás dovolí. Je to i tom, umět říct ne, vymezit si hranice a nebát se postavit se sám za sebe.“ A s tím já mám problém. Jasmína mi navíc byla moc sympatická, a tak když se naskytla příležitost vyrazit na jejich letní kemp, neváhala jsem ani vteřinu.
Do kurzu jsem bohužel naskočila až v sobotu ráno, ale i když jsem přišla o úvodní lekce, bylo pro mě vše srozumitelné. První trénink, který jsem absolvovala, se jmenoval Jak se bránit sexuálnímu obtěžování. Jasmína s kolegyní Justýnou nás učily, jak se vymezit nepříjemné situaci v práci, ve vchodu do domu i na ulici. Nejdříve nám daly na výběr několik situací, které jsme měli hodnotit podle toho, nakolik jsou nám nepříjemné. Musím říct, že mě překvapilo, co některým ženám na kurzu nevadí vůbec a co naopak až moc, v porovnání s tím, co je přijatelné pro mě.
Po teoretické části následovala modelová situace. Jasmína se převtělila do Karla z práce, kterého Justýna poprosila o pomoc. Karel neváhal, ihned přispěchal, ale místo pomoci na ni začal nenápadně sahat a nepříjemně omezil její osobní prostor. Co teď? Když na něj zařve, bude za hysterku, a když se bránit nebude, zkusí příště víc. Určitě vás napadne, že tohle už jste někdy zažili. Justýna měla jasno: „Nesahej na mě. Karle, nesahej na mě, je mi to nepříjemné. Vadí mi, že mi saháš na ramena. Nesahej na mě!“ Důraznost hlasu zvyšovala, podle toho, jak se Karel snažil dál. A věřte mi, Karel byl neoblomný. Se spoustou blbých poznámek odešel, až když mu Justýna skutečně nahlas připomněla, ať toho nechá. Z jeho keců si hlavu nelámala. Ochránila se. A o to šlo!
Modelovou situaci jsme si zkusili ve skupině několikrát a střídali jsme se v rolích Karla a jeho oběti. Navíc jsme ji rozšířili o nejapné poznámky souseda Nováka, který nikdy nezapomene okomentovat náš vzhled, nebo o pískání dělníků na ulici. Z lekce jsem si odnesla jednoduchou, ale důležitou pomůcku: Můj hlas je zbraň.
Po obědě jsem se vydala na druhý trénink: Scénáře: útěk, komunikace, protiútok, na který navazovala další modelová situace. Ano, tady už bylo zapotřebí použít nejen hlas. Protože jsem měla jakési povědomí jen o komunikaci, poprosila Jasmína sympatickou trenérku Lucku o rychlou one-on-one nalejvárnu. A Lucka neváhala. Ihned se na mě naladila a postupně mě naučila, co dělat: vymezit si svůj prostor, komunikovat s útočníkem, a když už to jinak nejde, překvapit ho útokem a utéct. Lucka je sama máma, a tak mi zodpověděla i spoustu všetečných otázek, co dělat, když se do nepříjemné situace dostaneme v přítomnosti svých dětí, a proč nakopnout útočníka do intimních partií nemusí být nutně dobrý nápad.
Tahle lekce pro mě byla náročná. Přišlo mi legační po Lucce křičet, jakoby ji udeřit, a pak utéct. Jasmína, která nás sledovala, ale měla jasno. „Neomlouvej se, neusmívej se a nestyď se.“ Když jsem viděla, že jsem v tělocvičně opravdu jediná, která to „nebere“ vážně, vystoupila jsem ze své komfortní zóny a pokusila se Lucku doopravdy zahnat.
Po krátké pauze jsme se vrhli na nácvik úderů loktem ve stísněném prostoru a další modelovou situaci. Nechci prozrazovat, o co šlo, abyste případně také nevěděli do čeho jdete, ale můžu vám říct tohle. Měla jsem obrovský strach, ale zvládla jsem zachovat chladnou hlavu a použít nově nabyté dovednosti tak, že mě lektorka, která trénink vedla, s úžasem pochválila. „Tohle ses zvládla naučit jen za hodinu? WOW.“ Zvládla, a vděčím za to Lucce.
Večerní program už byl klidnější. Pavel nás provedl moc zajímavou přednáškou na téma Jak nastavit hlavu pro sebeobranu. Co myslíte, jde to? Jde. Když máte informace, praktickou zkušenost a zkusíte si situace vizualizovat, existuje předpoklad, že si v nebezpečné situaci poradíte.
Na nedělním programu byla jediná položka: Speciální trénink v reálných podmínkách. Musím přiznat, že po zkušenostech ze soboty jsme z něj měla respekt. Trénovali jsme, co dělat, když nás někdo obtěžuje v jedoucím autobuse. Ano, Jasmína s Pavlem objednali autobus, který nás vozil po Rumburku a my v něm nacvičovali, jak se zbavit agresora a z nebezpečné situace vyváznout.
Příjemné to nebylo. I když je hlas zbraň, bohužel ne vždy na útočníka zabere a vy ho musíte překvapit, jak už možná tušíte, ránou loktem ve velmi těsném prostoru. A pak z něj samozřejmě utéct. A to je v jedoucím autobuse problém. Důležité taky je se vymezit, aby ostatním cestujícím došlo, že váš spolusedící není kámoš ale agresor. „Nechte mě. Pane v červeném triku, já vás neznám, nesahejte mi na koleno. Nechte mě.“ Poté hbitě přelézt do uličky a posunout se dál. Jde to. Těžko, ale jde to. A věřím, že kdybych se do podobné situace nyní dostala doopravdy, únik bych zvládla.
Za mě rozhodně třikrát ANO. Kemp mi dal hodně. Nové dovednosti, sebedůvěru a také pár nových tváří, které si budu přát potkávat na hřišti s dcerou. Zvažuju, že se přihlásím na kurzy, které Moderní sebeobrana pořádá i během roku. V merku už mám víkendový zážitkový kurz Emancipační sebeobrana a také minikurz Sebeobrana pro ženy. A až bude moje dcera větší, určitě ji přihlásím na kurzy pro děti, které Jasmína s Pavlem také pořádají.