[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Předně bychom si měli ujasnit jednu věc: Tímto článkem rozhodně nenabádáme rodiče, aby nechávali miminka vyplakat. Naopak. Studii vědců respektujeme a přijde nám důležité ukázat i jejich pohled na věc, zároveň si ale myslíme, že reagovat na pláč miminek je důležité. Samozřejmě nemusíte běžet hned, když se kojenec vzbudí, fňukne a vy jste třeba ve sprše, ale myslíme si, že není dobré nechávat jej dlouho plakat bez odezvy! A teď už pojďme k tomu, co zjistili vědci:
Vědecký tým složený z britských pediatrů, dětských psychologů a psychiatrů z University of Warwick realizoval rozsáhlý výzkum, zabývající se poněkud kontroverzním tématem, o kterém nepřetržitě diskutují a který řeší rodiče po celém světě – je potřeba okamžitě zasáhnout kdykoli, když vaše dítě pláče nebo křičí?
Vědci sledovali 178 kojenců a jejich maminek po dobu 18 měsíců a v pravidelných časových intervalech opakovaně posuzovali a hodnotili, v jakých případech (a jak se následně vyvíjela situace) rodiče reagovali okamžitě, jakmile jejich potomek začal plakat, a kdy ho nechali nějakou dobu brečet bez odezvy, jak často to bylo (pokaždé, často, jen občas) a za jakých okolností. Sledovali pocity a reakce samotných rodičů a samozřejmě změny v chování a průběh vývoje jejich ratolestí.
Kompletní závěry studie byly nedávno zveřejněny v odborném časopise Journal of Child Psychology and Psychiatry. Co přesně ukazují? Nebyl zjištěn ani jediný důkaz nebo předpoklad, že by přístup „nechat vybrečet“ jakkoli nezdravým způsobem ovlivňoval kojence a batolata do roku a půl věku nebo se negativně podepsal na vzájemném vztahu a citovém poutu mezi dítětem a jeho rodiči.
V chování dětí se projevil společný rys, a to, že ty, které jejich rodiče od raného období nechávali častěji plakat a neběhali k nim okamžitě, plakaly v 18 měsících věku výrazně méně a rovněž kratší dobu. Prokázala se tedy nižší intenzita i délka pláče, osmnáctiměsíční a starší děti byly klidnější, vyrovnanější a nepoužívaly pláč jako prostředek vynucování pozornosti.
Podle hodnocení psychologů nebylo žádným způsobem narušeno vzájemné citové pouto mezi dětmi a rodiči. Vědci se shodují, že současní rodiče mají tendence reagovat přehnaně na sebemenší náznak nespokojenosti, nevydrží vyčkávat ani kratší dobu, nenechají dítě ani zakňourat nebo si křiknout a ihned běží k postýlce či kočárku, což není vždy správně. U novorozence nebo několikatýdenního miminka je to ještě v pořádku, v případě starších dětí je ale na místě, aby maminka chvíli vyčkala a zjistila, zda se děťátko nedokáže samo uklidnit. Jde o nácvik samoregulace vlastních emocí.
Proč není dobré nechat miminko dlouho plakat bez odezvy? Podívejte se na video:
„Poslední studie, která se tímto tématem seriózně zabývala, proběhla před dvaceti lety. Náš výzkum reflektuje současné rodičovství a musím rodiče pochválit. Většina z nich reaguje na pláč a křik nejmenších dětí přiměřeně, využívají vlastní intuici a instinkt. Dokážou se přizpůsobit potřebám svých potomků a většina z nich se nechová ukvapeně až hystericky. S klidným svědomím říkáme, že děti se vyvíjejí dobře a zdravě (po fyzické, duševní i emocionální stránce) navzdory tomu, že se jejich rodiče nesnaží za každou cenu okamžitě utišit jakýkoli pláč a křik,“ uvádí prof. Dieter Wolke, který studii vedl.