[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Rty pevně semknuté k sobě, výraz mstitele a kartáček mrštěný v koutě. Vypadá tak u vás každodenní boj s čištěním zubů? Neházejte flintu do žita a uvidíte, že vaše ratolest už nebude na oplátku házet kartáček do kouta. Chce to prostě jen jiný přístup. A jeho základem je jedna jediná věc: Musí to jít po dobrém. Možná najdete při hledání kýžené rady i nějakou o tom, že když to jinak nejde, holt dítě musíte zalehnout a zuby mu vyčistit tak trošku násilím, protože mu je přece nenecháte zkazit.
Tak tudy určitě cesta nevede. Respektive možná ano, ale velice brzo vás čeká konec slepé ulice. Tohle možná v krajním případě zafunguje u podávání očních kapek při zánětu spojivek, ale ne u činnosti, kterou by dítě mělo automaticky provozovat dvakrát denně po celý život. Tímto přístupem mu totiž celý proces ještě víc znechutíte. Jak ale tedy na to, aby vás myšlenky na takovéhle zoufalé činy vůbec nemusely napadat? Zkuste některý z triků, které se osvědčily i u těch největších tvrdohlavců a svéhlaviček!
Hurá! Konečně je venku! První zoubek, další velký milník v životě miminka. A od tohoto okamžiku, který si určitě poznamenáte do pečlivě vedeného deníčku, by měla začít i péče o jeho ústní hygienu. Jde nejen o to udržet jeho zatím osamocenou perličku v čistotě, ale i o návyk, že zoubky se zkrátka čistí. Tyhle první „vlaštovičky“ můžete čistit navlhčenou látkovou plenkou nebo speciálním kartáčkem pro první zoubky, takzvaným prsťáčkem. Důležitá je pravidelnost – zaveďte už odmala zvyk pravidelného čištění ráno a večer. Zkuste naopak nenavyknout dítko na uspávání pomocí lahvičky s mlékem, pak totiž není příliš prostor na čištění zoubků.
Protože jak známo, co děti dělat musí, to většinou dělat nechtějí. Snažte se naopak udělat z čištění zábavu, aby se dítěti vryla pod kůži jako naprostá samozřejmost, ne jako nepříjemná povinnost. Pomoci vám může básnička, během které si zoubky vyčistíte. Jako motivace může posloužit i oblíbený plyšák nebo hračka vaší ratolesti – vyčistěte nejdříve zuby oblíbenci, ten se určitě nechá bez řečí, a možná tak přesvědčí i prcka, že to vlastně není nic, kvůli čemu je třeba protestovat. Nenechte ale dítko, aby si zuby čistilo jen samo: Dočišťovat zuby je potřeba až zhruba do jeho deseti let.
Když necháte svou ratolest vybrat si zubní kartáček, který se jí líbí, bude ji čištění určitě bavit mnohem víc a „červíky“ vyžene mnohem snadněji. Jedním z důvodů, proč si zoubky prostě čistit nechce, může být to, že mu nechutná zubní pasta. Pokud jste tedy již ve fázi, kdy ji používáte (vždy sledujte na etiketách doporučený věk, pro který je určena, tedy s nižším obsahem fluoridů), vyzkoušejte, jestli to není právě tím. Pastu vyberte klidně (a ideálně) také společně, ale nanášejte ji na kartáček pouze vy – děti do tří let většinou ještě neumějí pusinku správně vyplachovat a hodně pasty tak spolykají, stačí tedy kartáček pastou vyloženě jen „umazat“. Vyplachování ale postupně trénujte, je to velice důležitá součást čištění. Uvidíte, že plivání do vody bude děti ohromně bavit!
Příklady táhnou! Že se opakujeme? Ano, ale žádnou lepší radu stran výchovy nikde nedostanete. Ať už chcete dítě motivovat k čemukoli, od zdravého stravování přes lásku ke sportu až po čištění zubů, vždycky to nejlépe dokážete svým přirozeným příkladem. Ukažte, že čištění zubů není žádný problém. Vyměňte příkaz „jdi si čistit zuby“ za určitě lákavější variantu – „pojď si čistit zuby“. Cítíte ten rozdíl? Tak zaklekněte a čistěte s prckem společně nebo i sobě navzájem! Uvidíte, jak bude nadšený.
Když je totiž máma v klidu a nedělá z ničeho velkou vědu, je v klidu i dítě. Já jsem si tenhle svůj „klid“ odnesla z dětství taky – maminka pracovala v zubní ordinaci a každá návštěva tam mě ohromně bavila (díky, mami!). Děti jsou totiž vůči svým rodičům až neuvěřitelně empatické. A když se máma či táta bojí zubaře, stěžují si, že k němu budou muset zajít, protože už to prostě jinak nejde, nevědomky tím vštěpují strach i svému dítku. A zbytečně v něm tak vypěstují strach z něčeho, co samo možná ještě ani „neokusilo“.
Velkou motivací pro hezky vyčištěné zoubky může být i malá tabulka, kam si děti lepí třeba smajlíky (případně mračíky), kterými se jim pak postupně plní. Můžete si je společně kreslit na malou nástěnku nebo si vytvořit vlastní barevný týdenní rozvrh, který pak stačí jen společně vyplňovat. Určitě vyzkoušejte i přesýpací hodiny, které odměřují tři minuty – dobu, po kterou bychom si i my dospělí měli zuby čistit (ač se to nezdá, je docela dlouhá doba, že?). Snažte se ale nemotivovat cestou úplatků, a to hlavně co se sladkostí týče.
Vyhnali jste všechny červíky opravdu poctivě? Můžete si to jednou za čas vyzkoušet pomocí barevných tabletek nebo roztoků, které odhalí špatně vyčištěná místa. Seženete je běžně i v lékárně, stačí si říct o indikátor plaku. Po vyčištění zubů mrňous tabletu jen rozkouše a žvýká asi třicet sekund, pak vypláchne ústa vodou. Vzniklé zabarvení skloviny zubů odstraníte opakovaným čištěním indikovaných míst.
„S vyčištěnými zoubky se smí pít už jen voda,“ poučoval nedávno můj mladší syn naši dospělou návštěvu, která mu po společném večerním čištění zubů nalila šťávu… Co se týče výchovy synů, vnímám v ní plno mezer i to, co bych asi dneska v určité fázi udělala jinak. Ale za tohle jsem na sebe pyšná. I na ně. Navykli si už odmala, že když si zuby večer vyčistí, už pak nesmějí nic jíst a napít se můžou jen vody, jinak byla celá jejich snaha k ničemu. Takže další pravidlo: Na vyčištěné zoubky se večer smí jen čistá voda!
Snažte se také dítě navyknout na to, že u zubaře je nečekají žádné horory. My tedy měli se syny štěstí na opravdu skvělou lékařku, která, než je postupně usadí do křesla, jezdí si s nimi autem na dálkové ovládání, a za to, že pak na pár vteřin otevřou pusu, pak od ní dostanou pokaždé spoustu milých drobností v podobě mini zubních pastiček, obrázků a malých hraček. Zkuste zubaře navštívit už opravdu v prvním roce života vašeho prcka, i když třeba má v puse jen pár zoubků a máte pocit, že to není potřeba. Jde totiž hlavně o to, aby se dítě přesvědčilo, že jej nutně nemusí čekat strašný zážitek. Rodiče, kteří jdou s dítětem k zubaři, až když si stěžuje na bolavý zoubek, musejí počítat i s tím, že pak malého rváče budou muset nechat ošetřit pod narkózou.
Nejčastější chyby v péči o dětský chrup
I když už nevíte kudy kam, nepoužívejte metodu silnějšího. Nic tím nezískáte, navíc můžete poranit sebe i dítě. Jemu zraníte dásně a vy možná zakusíte, jaké je to mít kartáček „zapíchnutý“ v oku. Snažte se maximálně odvést jeho pozornost a vyčistit mu zuby jen tak mimochodem. A pokud zuří, počkejte, až se uklidní, a zkuste to znovu. Neperte se, ale buďte důsledná a trpělivá. Protože právě trpělivost a pečlivost přináší (kromě růží) i zdravé zuby!