[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Martina Gavriely sdílela na Instagramu zkušenost s pobytem v nemocnici s malým dítětem. Pětiletý syn Lee prodělal před pár dny relativně banální zákrok, za který jeho máma poděkovala lékařům. Pozastavila se ale nad faktem, se kterým se setkalo možná více rodičů.
"Obrovsky se klaním všem matkám a prckům v nemocnici. Tím, že mi už není dvacet, snáším vše mnohem hůř a děkuji tam nahoru, že je naše dítě zdravé a nemusíme trávit čas v nemocnici. Ne, že by byly české nemocnice na špatné úrovni, naše zdravotnictví je opravdu dobré a plně si to uvědomíte, až když jste mimo republiku. Lee bude zase za měsíc lézt po zdi, měl jen banální kýlu, ale přestože to byla prkotina, strašně těžké bylo pro nás oba to odloučení. Odcházení mámy, kdy dítě má strach a klepe se a vy ho nemůžete držet za ruku, když usíná. Opravdu je třeba na tomhle zapracovat. Chápu, že se řeší malé prostory, hygiena, sterilnost prostředí... Ale pro mě jako matku je to jedna z nejdůležitějších věcí. Bolí to, když dáte dítěti slib, že budete s ním. Věří vám a spoléhá na to. Neustále se řeší traumata z dětství a nad tímhle se nikdo nepozastavuje?", sdílela svou zkušenost na Instagramu Martina.
Pochválila celý lékařský tým Rehabilitační kliniky na Malvazinkách, kde se zákrok jejího syna odehrál. Zamýšlí se však především nad tím, proč i v dnešní době pořád chybí možnost být oporou dětem v tak stresujícím prostředí, jakým nemocnice bezesporu je. I s tím nejlepším personálem. Martiny, která je díky dospělé dceři Jessice babičkou, jsme se zeptali na další zkušenosti.
"Měli jsme možnost operaci provést buď v Motole, nebo na Malvazinkách. Nechci si na Motol stěžovat, protože tam jsou opravdu výborní doktoři a opravdové kapacity. Jenže bohužel mám odtamtud i špatné zkušenosti," říká s tím, že je to ale vždy o lidech a empatickém přístupu.
Když byla v Motole před 23 lety s tehdy dvouměsíční Jessicou, mohla s ní trávit čas na pokoji a nikomu nic nevadilo. Další zkušenost už byla o dost horší. "S Leem jsme před pár lety skončili na pohotovosti kvůli zubům. Nikdo mi nenabídl možnost ho přispat, nikdo se mnou nic nekonzultoval. Než jsem stačila cokoliv říct, měl dva zuby venku. Najednou bylo všude plno krve, Lee totálně vylekaný. Od té doby se k nemocnici nemůžeme ani přiblížit, má z ní panický strach. Chápu, že šlo o pohotovost, kde se řeší akutní stavy. Ale vždyť šlo "jen" o přístup..."
Další zážitek má její dcera Jessica, maminka dcerky Olivie. Obě pobývaly v nemocnici tři dny. Podle slov Martiny spala Jessica po celou dobu pobytu na křesle vsedě, protože nešlo rozložit. "Jessica mi volala, jestli bych mohla přijet, přivézt jí jídlo a počkat u vnučky, aby se mohla jít vyčůrat, protože zdravotní sestra měla problém naprosto se vším. Vím, že práce s lidmi není pořád jen příjemná, sama o tom něco vím, ale tahle paní měla neměla podle mě ráda ani sebe," vzpomíná Martina.
Nechce si však jen stěžovat a říká, že není nijak náročná. Je si dobře vědoma, že jsou na tom děti zdravotně mnohem hůř než její syn. Chce jen poukázat na systém, který podle ní rodiče nemocných dítě moc nepodporuje. Martina slyšela spoustu zkušeností od jiných maminek z různých nemocnic po republice. Někde prý mají maminky možnost jít s dítětem, které čeká operativní zákrok, až na sál, kde ho můžou držet za ruku, než jej uspí. Nebo že v jedné z plzeňských nemocnic chodí s dětmi na sál klaun, který odvádí pozornost a zmírňuje strach.
Sama má zkušenost, když v pěti letech prodělala operaci slepého střeva a nemohla být na pokoji se svou mámou. Sice ji starší pacientky naučily háčkovat, ale to, že byla bez mámy v ní ale zanechalo nepříjemné vzpomínky.
"Je rok 2024, myslím si, že jsme vyspělý stát. Proto nechápu, proč není normou, že máma předá dítě do rukou lékařů, až když usne. Je to přece míň stresující pro všechny tři strany. Poukazuji na to, když jde dítě na zákrok poprvé. Je mi jasné, že když děti tráví v nemocnici čas delší dobu a mají toho za sebou víc, už to zvládají lépe jak oni, tak i jejich rodiče. Taky rozumím tomu, že lékaři potřebují na svou práci klid a ne aby se jim tam motaly hysterické mámy. Prostě mi jen chybí lidský přístup...", uzavírá Martina.
Máte podobnou zkušenost? Zažili jste nepříjemný zážitek v nemocnici? Dejte nám o tom vědět na našem Facebooku.