[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Dětství má být časem zkoušení, pádů i malých vítězství. Ale pokud rodič stojí neustále za zády, zasahuje do každé hry, každého zápasu, každého rozhodnutí, dítě nemá prostor vybudovat si vlastní odolnost.
Kateřina Nekolná, bývalá sedmibojařka a matka juniorského mistra světa v desetiboji Tomase Järvinena, to shrnuje trefně. „Vysvětlit tatínkovi, který v životě nic nedokázal, že ječet při zápase na vlastního syna není dobré, je mnohdy těžké. I kvůli tomu jsem Tomase, když byl malý, odvedla od tenisu,“ líčí druhý host podcastu.
Marian Jelínek upozorňuje, že právě sport přitom může být výchovným nástrojem, který dětem chybí. „Je to jedna z posledních věcí v současné době blahobytu a úžasné svobody, jak vést dítě k zodpovědnosti, pravidlům, limitům a řádu,“ myslí si.
A právě tam, v zápalu hry, se často láme rodičovská míra podpory a tlaku. „Sedne vám dítě v šesti letech po zápase do auta a hned slyší: ,Jak jste hráli, kolik jsi dal gólů?' A od té doby táta nemluví. Mně pak ty děti říkají: ,Pane Jelínku, já se nebojím, že prohraju, já se bojím, že se táta bude hádat celý víkend s mámou, když prohraju.'“
Moderátoři podcastu Šárka Strachová (mistryně světa v lyžování) a sportovní novinář Lukáš Tomek se svých hostů ptali také na to, jak má rodič poznat správného trenéra. „Nejlepší trenér pro mládež a malé děti je pro mě ten, který ke sportu vybudí emoční vazbu. Tu lásku k tomu. Je to víc než to, jak sportu rozumí,“ říká Jelínek a připomíná, že vítězství není všechno. Ani u dětí.
Diskuze o rané specializaci a o tom, zda má smysl v dětských kategoriích hrát na výsledky, přitom podle něj často míjí pointu. „Všimni si, že jsou dvě diskuze u malých dětí – raná specializace a hrát na výsledky. A odpusť mi, teď zase provokuju, nehrát na výsledky? Sám jsem to zkoušel a stejně děti na střídačce: ,A kolik to je?' Rodiče si to zapisovali… Ale víš, o čem to je? Jaký důraz jim dáš,“ vysvětluje.
U některých sportů je pak podle něj navíc raná specializace nutná. „V současnosti není v NHL hráč, který by začal hrát hokej později než ve 4 letech. A podobné je to v tenisu nebo v lyžování,“ říká kategoricky a připomíná i příběh slavného hokejisty Jaromíra Jágra, s nímž dlouhé roky spolupracoval.
Velkým tématem podcastu je i křehká dětská psychika. A zaznívají i konkrétní příklady, jak se negativní myšlenky mohou somatizovat. „Syn míval před závody psychosomatické reakce, například zvracení. Třeba i řadu dnů v kuse. A až když se naučil se svými myšlenkami pracovat, nastal zlom,“ říká Nekolná.
Jelínek k tomu dodává: „Messi řekl krásnou větu: ,Hlídej si své myšlenky'.“
A právě schopnost pracovat s vlastními obavami, emocemi a stresem je podle něj klíčem k mentálnímu zdraví, nejen ve sportu. „Já mám v NHL brankáře Petra Mrázka, takže o něm můžu mluvit. A ten, když je při zápase pauzička, tak si čte reklamy a skládá z toho slova. Než aby myslel na to: hele 2 minuty, ještě půjdou 2 střely, co kdybych dostal gól.“
A co s tím vším má dělat rodič? Přestat počítat góly a začít vnímat dítě. Ne jen jeho výkony, ale hlavně jeho pocity.
Závěrem Jelínek shrnuje, co by mělo být smyslem výchovy nejen ve sportu, ale i ve škole: „Co je dnes smyslem školy? Memorovat a učit, anebo vytvořit doživotní vztah ke vzdělání? Samozřejmě že to druhé, vždyť na vysoké škole už při jejím ukončení zhruba z 30 % neplatí to, co jste se učili v prváku. A co by mělo být smyslem sportovních klubů z hlediska společnosti? Vytvořit doživotní vztah k pohybovým aktivitám.“
A možná i ke zdravému vztahu sám k sobě. „Mým nejbližším domovem je moje tělo, moje mysl a moje duše. My už pomalu lítáme na Mars, ale máme problémy sami se sebou,“ dodává.