[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Také se vám občas v domácnosti hodí nějaká praktická šroubovací sklenice, například od kupované marmelády či kompotu, ale naneštěstí nelze původní nálepku žádným způsobem odlepit? Nepomáhá ani horká voda, ani jar, a tak na jinak pěkné a praktické sklenici je i přes všechno drhnutí stále patrná stopa od lepidla. A podobné šmouhy, avšak ne na skle, ale na duši, v jistém smyslu zanechává „nálepka“, kterou někteří z nás obdrželi v dětství od svých rodičů a prarodičů.
Kupříkladu jsme roky stále dokola slýchávali, že jsme strašně nešikovní, pomalí, neforemní, že krákáme jako vrány, nebo jsme naopak krásní, hudebně neobyčejně nadaní a podobně. Stále stejné komentáře vůči své osobě jsme poslouchali od nejbližších tak často, až se staly součástí naší osobnosti, našeho přesvědčení o sobě.
Nálepka byla pevně nalepena, i když se nemusela být reálná, nám vlastní a ani příjemná. „Představy vsugerované slovy nenápadně formují dětskou osobnost v dobrém i zlém,“ upozorňuje například populární psycholožka a autorka mnoha knih o výchově dětí Jarmila Prekopová.
„Každý z nás si nese v sobě nějakou takovouto vsugerovanou představu, předsudek, odsouzení, předurčení. A tyto představy zavazují,“ říká o „nálepkování“ Jiřina Prekopová. Ano, takové představy nám často v pozdějším životě vytrvale přistříhávají křídla a brání v rozletu, nebo nám znemožňují se podívat do očí reálnému stavu věcí. Není lepší nechat děti, aby si představu o sobě tvořily samy bez toho, aby přejímaly náš pohled na jejich osobnost? Aby od svých blízkých například neustále neslýchaly: „To je naše modelka“, „To je náš malý Einstein“, „Bude oplácaná po tetě Jarce“, „Zpívá jako anděl, někam to dotáhne“
„Stojí mnoho sil překonat vsugerované představy a dítě tuto sílu většinou ještě nemá, zvláště když neodpovídá skutečnosti nebo se najednou zhroutí,“ upozorňuje Jiřina Prekopová. Je možná překvapující, že i veskrze pozitivní nálepka může být pro dítě ve své podstatě negativní. Pakliže například malou slečnu celá rodina několik let utvrzujeme v tom, že je mimořádně krásná a ještě ke všemu má hlásek jako anděl, může pro ni být setkání s realitou, například ve škole, hodně těžké – a nebude to její vina. Dívenka je sice pohledná a pěkně zpívá, ale v třicetičlenném kolektivu je podobných holčiček klidně pět. Najednou tu není nikdo, kdo by obdivně vzdychal, když zazpívá, zamrká a pohodí dlouhými copánky!
Stejnou a možná dokonce větší škodu mohou pochopitelně napáchat i negativní „nálepky“, které dítě navěky zařadí do kategorie nemehel, hlupáků a budižkničemů. Což pochopitelně vede buď k rezignaci a podceňování, nebo naopak k extrémní píli, kdy se dítě (později dospělý) snaží všem ukázat, že má navíc. To může být pochopitelně po čase velmi a velmi vyčerpávající.
„To nejhorší, co mu můžeme udělat, je, že mu vezmeme důvěru v to, že zvládne svůj úkol, svou cestu,“ dodává psycholožka.