Maminka.czSlavní rodiče

„Nedávno jsem jako otec selhal. Díky tomu jsem dostal důležitou lekci," říká Roman Vojtek

Svým dětem, sedmileté Editě a dvouapůlletému Benediktovi, Roman Vojtek nehodlá přikazovat, co musí a co ne. I on prý občas rozmazluje a povolí. „Nejsme ve výcvikovém středisku NASA a nevychováváme dokonalé bytosti,“ říká sympatický herec, který prozradil také to, jak se popral se situací, kdy své malé dceři musel vysvětlit, proč odchází od její maminky.
, Časopis Maminka
16. 11. 2017

Narození mých dětí – to byly velice silné chvíle, ale každá z nich se odehrála v jiné části mého života, ve dvou různých etapách. A jestliže člověka příchod prvního dítěte změní, což je většinou pravda, u narození Beníka jsem cítil i jiné věci.

Poprvé, u Editky, to byla směsice nadšení, štěstí, dojetí, pýchy a strachu z toho, co si s tou malou plačící kuličkou vlastně doma počneme. U Bendi to byly pocity úplně jiné. Kromě velkého štěstí, že je v pořádku a zdravý, se objevila i velká obava z toho, jakým způsobem můžu být součástí jeho života, strach z toho, jaký vztah spolu můžeme mít  a jestli to všechno po tom, co jsem odešel od jeho mámy, zvládneme…

Beník se narodil do jasné situace. Rozhodl jsem se žít jinak svůj život ještě před tím, než se narodil, a tak je to pro něj vše jednodušší a samozřejmější. U Editky to bylo jiné. Po mém odchodu mě asi tři čtvrtě roku měla “jen pro sebe” a pak najednou přišla nějaká jiná holka a taky chtěla jejího tátu.

Takže na Petru ze začátku žárlila. Naštěstí to netrvalo moc dlouho a teď je to tak, že mají nádherný vztah. A já jsem za to moc rád. Jsem šťastný muž, moc Petru miluju a jsem rád, že moje děti vidí a cítí, že nám to funguje a že v takovém vztahu mohou vyrůstat a popřípadě si z něho i něco brát. Máme totiž na výchovu a vztah k dětem stejný názor.

Petra si nehraje na mámu, ale děti s námi žijí, takže je samozřejmě ovlivňuje a tím i vede, spoluvychovává. Je pro mě krásné pozorovat, jakým způsobem to dělá, a jsem vděčný za to, že ji máme.

Roman Vojtek: Tátové by měli žít přítomností a pro děti

Nikdy v životě nezapomenu na to, když jsem si s Editkou v jejích necelých pěti letech sednul a rozhodl jsem se jí říct celou pravdu o mámě a tátovi. Z očí do očí, upřímně, se všemi pocity a důvody, které jsem tehdy měl. Dívala se na mě a najednou se začala ptát, ale ne jako malé dítě, ne jako holka v pubertě, ale jako dospělá bytost. Seděli jsme, oba brečeli a víc než hodinu si povídali. Vnímal jsem ji jako obrovsky silného, dospělého, inteligentního člověka.

Vůbec nevím, kde se to v ní vzalo, odkud brala slova, věty, otázky. V tom, co a jak to říkala, nebylo nic dětského a to, co mi nakonec řekla, bylo pro mě a náš vztah nesmírně cenné. Byl to asi můj nejdůležitější rozhovor v životě, který odstartoval nový směr vztahu mezí jí a mnou. S odstupem doby jsem moc vděčný za to, jak to dopadlo, jak se milujeme a jak spolu všichni dokážeme žít.

Jsem rád, že obě mé děti vidí a cítí, že mám krásný a láskyplný vztah a že mám dostatek času je v tomto prostředí vychovávat a snažit se jim “ukazovat cestu”.
Děti vás dokážou dostat, odzbrojit, překvapit na tisíc způsobů tisíckrát denně. Ale nedávno se mi stalo, že jsem jako rodič trochu selhal…

Něco jsem Benďovi hlasitě vytýkal… prostě jsem se za něco, co on pokládal za naprosto normální, strašně zlobil. Poutal jsem ho do autosedačky a nadával, že takhle by to teda nešlo a že musí poslouchat, jinak teda že uvidí a podobné dospělácké nesmysly.

Beníkovi tekly slzy a po dlouhé výchovné přednášce jsem se ho zeptal: Je ti to jasné? Podíval se na mě, přestal plakat, pohladil mě a řekl mi: „Ale já tě miluju, tatínku.“ Dal mi tím moc důležitou lekci…

Roman Vojtek: „Dcera krmila i slony“

Myslím, že moje děti baví život. Radují se, jsou aktivní, zkouší nové věci, hledají, ochutnávají, pídí se…prostě paráda! Éďa moc ráda tancuje a zpívá. Doma si třeba  s Petrou často chystají celá hudební čísla a pak pro mě dělají vystoupení.

Chodí taky do kroužku gymnastiky a taneční průpravy a s týmem sbírají zlata na republikové úrovni. Ráda plave, potápí se, nebo “visí” na tyči, kterou má v pokojíku. A Benďa bude, myslím, taky dost aktivní. Konečně překonal strach z vody, takže chodí na plavčo a přesto, že je mu teprve dva a půl, začal trošku zpívat. A co mě překvapilo…zpívá čistě! Tak uvidíme.

Mám děti v péči zhruba polovinu měsíce, a tak si čas a život snažím organizovat tak, abych se jim maximálně věnoval. Jezdíme na výlety, chodíme spolu všichni na brusle, skateboard, lyžujeme, hrajeme hry, nacvičujeme písně, jíme u jednoho stolu, říkáme si pohádku před spaním… prostě žijeme.

Editka pět let vyrůstala v podstatě jako jedináček, takže bylo by zvláštní, kdyby na mladšího bráchu nikdy nežárlila. Benďu ale moc miluje, pomáhá nám, snaží se ho učit nové věci, vysvětlovat a vůbec moc krásně se k němu chová. Když třeba na Benďu zvýším hlas, okamžitě přiběhne a začne ho bránit.

Dnes je jednoduché šoupnout dítěti tablet a nechat ho hodiny zírat na obrazovku. Jenomže mně je moc líto, jak to šíleně letí! Včera se Éďa narodila a dnes mi vypráví, co kluci ve třídě. Benďa se včera pokoušel vstát a dnes se mnou mluví ve větách. Nechci ten čas prošvihnout. Už mi ho nikdy nevrátí. Za pár let půjdou svojí cestou a já? Já si vezmu akorát tak ten tablet…

Od dětí bychom se měli mnohé učit

Ony jsou čisté, my pokřivení, ošlehaní konvencemi, kompromisy, dogmaty – ony ne. Nedělají nic s vypočítavým úmyslem, neptají se, co na to řeknou lidi? Žijí tady a teď, v přítomnosti, plně si ji uvědomují a dokážou v ní nádherně žít.

To my řešíme hlouposti, minulost, její následky, vlivy, to my se neustále strachujeme o budoucnost, tedy o něco, co vlastně neexistuje, přikládáme jí obrovský význam a zapomínáme na to, že žijeme TEĎ A TADY a že teď je náš okamžik, který se už nebude nikdy opakovat a který bychom si měli smysluplně užít, vychutnat, prožít, zapamatovat a být v něm šťastni.

Protože tu nejsme kvůli ničemu  jinému než kvůli lásce… Ale já už jsem zase chytrej jak ruské rádio.

VIDEO: Roman Vojtek o Vánocích

Kryštof Michal: Jsme tak liberální rodiče, až nám z toho vstávají vlasy hrůzou
Michal Horáček: Už vím, že štěstí je krásná věc
Michal Dvořák: Smekám před všemi rodičkami!

 

Témata: Slavní rodiče, Časopis Maminka, Velké štěstí, Děti, Malá dcera, Šťastný muž, Necelý rok, Roman Vojtek, Odchod, Obrovský význam, Nová věc, Nový směr, Zlato, Vztah, Krásný vztah, Bytost, První dítě, Lekce, Stejný názor, Malé dítě, Nádherný vztah, Krásná věc, Inteligentní člověk, Máma
Mohlo by vás zajímat
Tohle doma nechcete! Vánoční stromečky, které se nepovedly
Časopis ABC má vlastní stavebnici. Z této složíte až dvacet motorek
Kniha Kiliánovo tajemství potěší nejen děti, ale i rodiče, kteří zapomněli být dětmi
Apassionata, nejúspěšnější jezdecká show, se v lednu vrátí do Prahy

Registrace

Pojďte s námi diskutovat, posílat otázky do poradny, nabízet a kupovat dětské zboží v bazárku.

Díky jednoduché registraci máte ke všemu okamžitý přístup.

Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv do vaší e-mailové schránky.

 

Předplatné

Aktuální číslo časopisu