[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Všudypřítomná veřejná panika (ke které přispívají média) v souvislosti s novým koronavirem je zcela iracionální, zdůrazňují odborníci. Ano, Světová zdravotnická organizace sice oficiálně prohlásila situaci za mimořádný stav v oblasti veřejného zdraví, lékaři ale varují před propuknutím davového šílenství a opakují, že každoroční epidemie chřipky také nebývá důvodem k celospolečenské krizi (na chřipku zemře jen v Česku každý rok přibližně 1500 lidí).
KORONAVIRUS ON LINE
Jak ale současný stav vysvětlit našim nejmenším? Proč se vyplatí upřímnost, ale také opatrnost? Názorně to dokresluje zkušenost kolegyně Gábiny, jejíž dcera začala mít strach: „Minulý týden jsem měla jet na víkend do Rakouska, lyžovat s kamarádkami. Moje šestiletá dcera, která byla na návštěvě u babičky a slyšela, jak se o koronaviru dospělí baví, naprosto podlehla panice. Se slzami v očích mě ráno prosila, ať nikam nejezdím, že se bojí, že už se nevrátím nebo dostanu tu šílenou nemoc. Byla zmanipulovaná, a navíc ještě pár dní před mým odjezdem viděla film Fany a pes o pádu železné opony. V hlavičce se jí to pomíchalo a usedavě plakala, že na hranicích jsou vojáci a ostnatý drát.“ Kolegyně musela dceři vysvětlit, že nic není tak dramatické, jak se zdá. Holčička se uklidnila a maminka odjela na víkend do Rakouska. Nabízí se otázka, jak s dětmi o koronaviru a šílenství kolem něj mluvit?
„Naše mozky a zejména mozky našich dětí jsou od přírody naprogramovány tak, aby dokázaly včas detekovat riziko a nebezpečí ohrožení a tím pádem v nás probudit strach o holé přežití. Zároveň máme danou do vínku takzvanou negativní zaujatost (nebo také zkreslení negativity), což znamená, že negativní jevy a události mají na náš mozek větší dopad než ty pozitivní. Více přemýšlíme o špatných věcech než těch dobrých, snadněji registrujeme a lépe a déle si pamatujeme negativní podněty, kritiku nebo výtku pocítíme mnohem výrazněji než chválu, v každé situaci si snadněji a rychleji všímáme toho, co je špatně, než toho dobrého. To všechno má vliv na naše chování i rozhodování,“ vysvětluje Dr. Vanessa Lapointe, dětská psycholožka a koučka v oblasti výchovy a rodičovství.
Podle jejích slov nás toto „předurčení“ vede rovněž k tomu, že veškeré katastrofy a tragické události na náš mozek působí jak děsuplný alarm. Přesto, že zprávy o celosvětovém šíření nového typu viru mohou být stresující a vzbuzovat obavy, existují způsoby, jak s aktuální situací seznámit děti, aniž bychom je zbytečně vystrašili. Jak na to? „V první řadě je na místě vysvětlit, že je potřeba filtrovat informace a pomoci potomkům pochopit, proč je sice nutné o tak zásadních událostech vědět a připravit se na možné komplikace, zároveň ale zdůraznit, že nic z toho nutně neznamená skutečné nebezpečí pro jejich zdraví a život,“ uvádí editorka Sierra Filucci ze společnosti Common Sense Media. Jak můžete podle jejích doporučení zmírnit nejistotu a obavy svých ratolestí?
S menšími dětmi sice o chorobách, epidemiích a podobných záležitostech příliš často nemluvíme, přesto, pokud doma sledujete televizní zpravodajství nebo cestou autem posloucháte rádio, alarmující informace se k nim dostanou. A mohou jim v hlavičkách udělat trochu zmatek, když se posléze snaží nějak zpracovat vše, co viděly nebo slyšely. To nejdůležitější, co musíte udělat, je ujistit je, že se není čeho bát, jsou v bezpečí a nic ošklivého jim nehrozí. Svět dětí je velmi malý, středobodem jsou rodiče, sourozenci, případně domácí zvířecí mazlíčci a jediné, co je zajímá a co potřebují ke štěstí, je mít jistotu, že jsou všichni spolu a v bezpečí. Snažte se je negativních a paniku vzbuzujících zpráv ušetřit. V tomto věku ještě nejsou schopny rozlišovat realitu od představ a fantazie jim „jede“ naplno. Nechápou ještě význam a kontext podobných zpráv a netuší, zda něco špatného, co se zrovna děje, se nachází blízko, nebo daleko.
Děti ve školním věku už zvládnou pobrat a zpracovat mnohem více informací, učí se je vyhodnocovat a pracovat s nimi. Na vás pak je ukázat jim, jak s nimi nakládat a zejména ty nerelevantní nebo zavádějící odfiltrovat, nepodléhat všemu, co vidí nebo slyší. Mluvte s nimi co nejkonkrétněji, uvědomte si, že se pohybují ve světě sociálních sítí a online médií, navíc jsou ovlivňovány spolužáky, kamarády, učiteli, a co se nedozvědí od vás, pochytí jinde. A nepůjde možná o zrovna spolehlivý a důvěryhodný zdroj. Před informacemi, i těmi negativními, je neochráníte, tak se raději zhostěte své rodičovské úlohy „průvodce“ a uveďte je do reality. Vysvětlujte, jak a proč se šíří poplašné zprávy, pravdivě odpovídejte na všetečné otázky a snažte se hovořit v pozitivním duchu. Vsaďte na důvěru namísto šíření pesimismu a předestírání katastrofických scénářů. Množství informací a způsob, jakým je formulujete, přizpůsobte věku ratolestí. A nezapomeňte samozřejmě dětem zdůraznit, že by měly dodržovat zásadní hygienické návyky, jak jsou zvyklé, tedy mýt si často ruce, neochutnávat svačiny od spolužáků a podobně.
Pokud chcete potlačit strach a paniku u potomků v pubertálním věku, nejlépe se osvědčí ujišťování, že bezprostřední riziko pro zdraví a život nehrozí (dejte nový koronavirus do souvislosti například s epidemií chřipky, které každý rok po celém světě podléhá několik milionů lidí a nikde o tom příliš neslyšíme), a diskuse o původu a objektivitě informací, které chrlí noviny, internet a televize. Učte děti základy takzvané mediální gramotnosti, pomozte jim zlepšit dovednosti v oblasti kritického myšlení a analýzy informací. Dejte najevo svůj skeptický pohled vůči šíření paniky a veďte je k tomu, aby nepodléhaly a nevěřily všemu, co čtou nebo slyší. Ať pátrají po zdrojích a původu jednotlivých informací, zda jsou důvěryhodné, a přemýšlejí nad tím, za jakým účelem byly některé zprávy a dezinformace vytvořeny a rozšířeny. Vysvětlete, že vláda, zdravotnický systém a další odborníci dělají vše pro to, abychom se všichni mohli cítit v bezpečí.
Koronavirus se objevil poprvé na začátku prosince 2019 v čínském městě Wu-chan. Onemocnění, které tento koronavirus způsobuje, dostalo označení COVID-19. Koronaviry vyvolávají nemoci od běžného nachlazení po syndrom akutního těžkého onemocnění dýchacích cest. Onemocnění se přenáší vzduchem kapénkovou infekcí a nejčastěji zasahuje sliznice horních a dolních dýchacích cest a spojivky. Inkubační doba je 7 - 14 dní. Mezi příznaky koronaviru patří zvýšená teplota, dušnost, kašel, únava a bolesti svalů.