[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Ještě aspoň jednou mu obléknout ty rozkošné dupačky od babičky, které byly malé už v porodnici, protože místo tří kil vážil hned čtyři. Do sporťáku v osmi měsících obout conversky, protože ta fotka bude roztomilá k zbláznění! Co proboha koupit, aby pořád neplakal? Lehátko! V něm na mě krásně uvidí a zvládnu doma něco udělat! Neleze. No a co? Už se postavil u nábytku, takže chodit bude a o to přece jde.
Mám za sebou několik zásadních mateřských hříchů, kterými jsem se neblaze podepisovala na psychomotorickém vývoji svých dětí. Tedy ve valné většině toho prvního, později už jsem byla poučená, zvídavější, chápala jsem souvislosti a hlavně jsem byla v kontaktu s těmi nejlepšími odborníky, kteří vám radí v Mamince. Samozřejmě fakt, že miminko usnulo v autosedačce a vy jste s ním zvládla rychlý nákup v supermarketu, mu asi operaci zad v dospělosti nepřivodí. Přesto je praktické vědět, co dětem škodí – zdánlivě to totiž mohou být banality. Ale jen zdánlivě.
Novorozenec je na mamince zcela závislý, nejen pokud jde o krmení nebo přebalování. Jak a kam ho uložíme, ho může „poznamenat“, proto je třeba být obezřetná. Ideálním pomocníkem jsou zavinovačky: „Dítě do tří měsíců po narození není samo schopno zaujmout polohu,“ vysvětluje fyzioterapeut a podiatr Michal Joshua Frána. „Miminko bychom neměli nechat takzvaně ztrácet se v prostoru nebo ho pokládat na příliš měkkou matraci. I když moc neváží, je tu jako v houpačce a to pro vývoj není vhodné. Zavinovačka zajistí stabilitu.“
Kdybych to nezažila ve svém přímém okolí, nedělám z pasení velké téma. Kamarádčina holčička nechtěla být ani chvíli na bříšku. To je celkem běžná situace, jde spíš o to nevzdat se. A postupně to pořád zkoušet a přidávat cenné vteřinky, které posilují tělo. Nepase? Neotočí se. Neplazí se. Neleze. Následovaly nervy (už jí bude rok a NECHODÍ!!!) a vyústění v tahání za a na kšírách, aby „se konečně rozchodila“.
„Ukládání dítěte na bříško je vhodné především z pohledu jeho následné stabilizace trupu. Dále se dítěti formuje páteř, která se tímto optimálně tvaruje,“ uvádí několik důvodů pro pasení Michal Joshua Frána. „Dále je pozice hnacím motorem pro to někam vidět a bude nápomocna k opoře o jeden loket. Druhou rukou si bude moci dítě lépe dosáhnout pro hračku.“
Nošení je sporné téma kontaktních rodičů a fyzioterapeutů. Každopádně byste si měla zakázat vertikální polohu, která je u rodičů bohužel velmi oblíbená. „Nejsem velký zastánce šátků, krosniček a nosítek,“ říká Michal Joshua Frána. „Děti tu bývají špatně uvázané, mají kulatá záda a nožičky téměř do provazu. Objem boků matky je vždycky vyšší než poměr kyčlí dítěte.“ Budete-li mít dráždivé miminko, které nic jiného než vaše blízkost neuklidní, je nošení po nějakou dobu nutnost. Jinak to ale nepřehánějte, šátek berte třeba na krátkou procházku nebo k lékaři, který sídlí ve třetím patře. Pro zdárný vývoj jsou kočárek nebo rovná podložka značkou Ideál.
Jsou kouzelné, malinké a ty první, které jste vyprala v „baby“ pracím prášku a obřadně žehlila. Nebo ty, které vám se slzou v oku věnovala babička, když jste po ultrazvuku hlásila, jestli je to kluk, nebo holčička. A taky vašemu cvalíkovi mohou být malé už v porodnici, jestli se narodil větší, než jste všichni čekali. Schovejte si je na památku a pořiďte dostatečně volné oblečky. Ani miniaturní nožička totiž nemusí mít náležitou volnost v malé „tlapičce“ dupaček a správný vývoj je rázem v ohrožení, když miminko nemůže natáhnout prstíky. I v období, kdy se dítě už přetáčí a začíná lézt, je velikost oblečení zásadní. Jen volnost pohybu totiž znamená, že bude mít vaše miminko zajištěné optimální podmínky pro zdravý pohyb.
Naše mateřská touha dostát tabulkám a šikovným dětem z okolí nás dovádí do absurdních situací. Věčná trpělivost, které jsme doposud měly na rozdávání, se mění v opak. Takže obvykle úderem sfouknutí první svíčky na dortu chytneme batole za ručičky a „chodíme“ spolu. Nejenže se z nás v tu chvíli stane otrok s ohnutými zády, ale dítěti provádíme doslova devastující službu: „Chození na medvěda, jak tomu říkáme, přivádí dítě do pozice zavěšené loutky,“ varuje Michal Joshua Frána. „Kromě potíží se zády, které jsme už zmiňovali, tu jsou v ohrožení i ruce.“ Sotva chodící děti totiž většinou vláčíme za ruku za sebou a nerespektujeme jejich tempo. Předloktí i zápěstí pak trpí, dochází k přetížení vaziva a to může v některých případech dokonce i prasknout. „Ze stejného důvodu bych chtěl varovat před oblíbeným vyhazováním dětí do vzduchu,“ dodává odborník.
„Posazování dítěte tahem za ručičky patří pouze do rukou pediatra,“ zdůrazňuje Michal Joshua Frána. „On tím sleduje aktivitu břišní muskulatury a zjišťuje, jak dítě dokáže držet trup. Miminko si nedokáže samo sednout, neudělá sklapovačky.“ Proto si raději vymýšlejte jiné rozesmívací aktivity, než je přitahování za ručičky. Stejně nebezpečné je i posazování malých miminek na klín – to mají v oblibě babičky. Dokud se dítě samo neposadí, a to je obvykle až ve věku kolem 10 měsíců, hlídejte polohy klubíčka, klokánka nebo tygříka.
Než se dítě posadí, mělo by zvládat tohle!
Jako těhotná jste si říkala, že tu za pár měsíců budete vy a vaše něžná náruč. S miminkem doma postupně zjišťujete, že náruč je součást vašeho těla, které musí občas doma něco uklidit, uvařit nebo se věnovat i dalším dětem či povinnostem. „Kam s ním?“ je pak klasická nerudovská otázka, na kterou navazuje „aby se nenudilo“. Naprostá většina vychytávek pro děti je ale pohromou pro jejich zdravý vývoj. Nejlepší v tomto ohledu je deka na zemi.
„Ve vibračních lehátkách mají děti kulatá záda a do budoucna hrozí vadné držení těla nebo skolióza,“ varuje Michal Joshua Frána. „Některé maminky mi dokonce přiznávají, že tu jejich miminko stráví klidně celé dopoledne a ony v klidu uvaří. A to je opravdu zdraví nebezpečné.“ A stejně jsou na tom stále hojně prodávaná chodítka. Sice z nich asi nezaslechnete za celý den nespokojený pokřik nebo pláč, ale to je jediné pozitivum. Negativa naprosto převažují, a to i při chvilkovém užití: „Děti jsou tu spíš zavěšené, nemají stabilitu, mění se tu postavení kyčelních kloubů,“ podává smutná fakta Michal Joshua Frána. „Jiný je pak i pohybový stereotyp, děti z chodítek používají jakýsi varaní krok, nožičky kladou před sebe jakoby obloukem.“
Ne nadarmo se říká, že bychom jim my mámy nejraději snesly modré z nebe. A tak nosíme. Připravíme deku, nanosíme haldu hraček a jiných zajímavých předmětů, aby si miminko mohlo vybírat, co zrovna prozkoumá. Nejvíce motivační pro děti a jejich rozvoj je ale spolehlivě přesný opak: nedostatek nebo nemožnost něčeho dosáhnout a velká touha překážku zdolat. „Vždycky s nadsázkou říkám, že nejlépe se má dítě, u něhož se doma příliš neuklízí,“ usmívá se Michal Joshua Frána. „Rozházené hračky, plyšáci, větší kostky lega – a to vše musí dítě zdolat, když chce třeba dolézt za maminkou. To je pak motivace k rozvoji!“
Čím menší velikost botiček, tím roztomilejší jsou. Takže děti obouváme ještě dávno předtím, než začnou chodit. A nenapadne nás, že botky na ozdobu mohou i škodit. „I když dítě teprve sedí v kočárku, potřebuje volnost pro prsty,“ shrnuje Michal Joshua Frána. „V botě, která je obvykle vysoká a šněrovací, nemůžeme mít přehled o tom, jak tu má dítě postavené kotníky. Pevná podrážka navíc omezuje pohyb prstů.“ Boty patří na dětské nohy až v momentě, kdy dítě chodí jistě. Do té doby si doma vystačíte s protiskluzovými ponožkami.
„Brzká věková specializace ke sportům je velkým nešvarem dnešních rodičů,“ vysvětluje Michal Joshua Frána, jak se dá v dobrém úmyslu (nebo s přílišnými rodičovskými ambicemi) uškodit vývoji. „Především oblíbené sporty, jako jsou hokej, fotbal, tenis, dnes i golf, přinášejí jednostrannou zátěž.“ Vaše tříleté dítě je pak sice to nejšikovnější v tomhle věku, ale když nebude dělat jiný sport, dojde k překvapivému efektu: „V 10 až 12 letech končí takzvaný zlatý věk motoriky. Jednostranně trénované dítě tak bude najednou méně šikovné než třeba to, které se odmalička věnuje všestranné atletice,“ uzavírá Michal Joshua Frána. Co nejdéle tak nabízejte všechno možné a specializaci ve sportu se pokud možno vyhněte. Válet sudy, dělat „trakař“, naučit syna nebo dceru lyžovat, jezdit na kole nebo skákat panáka, je tak vyšší výhra než 2:0 v utkání pětiletých fotbalistů.