[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Také občas posloucháte jen prvních pár vět z toho, co vám chce dítě říct, a zbytek pouštíte „druhým uchem ven“, protože nemáte čas, a navíc máte po pár slovech již naprosto jasný názor na to, co chtělo dítě říct, co tím myslelo a jaký postoj k tomu všemu zaujmete vy sami? Vždyť toho máte tolik na práci! Jenže starší děti už tento rodičovský fígl prokouknou a možná, že je pak přestane bavit za vámi chodit, mluvit s vámi a svěřovat se vám. Děti totiž obvykle nechtějí tak úplně poradit, ale vyslechnout! Touží s vámi sdílet své pocity a zážitky, svěřit se vám – být s vámi, strávit s vámi čas!
A toho bychom si my dospělí měli opravdu vážit. Zejména u starších dětí na prahu puberty a v ní je to jedna z nejcennějších a nejdůležitějších věcí ve vzájemném vztahu. Není nad to vědět, co váš potomek zažívá i prožívá, a to přímo od něj, od zdroje. Vyžaduje to jediné – váš čas! Vždyť přeci za pár let nechcete na váš dotaz „Jak se máš?“ slyšet: „Ale v pohodě, nebudu tě obírat o čas. Stejně bys ho asi neměla.“
Mluvit spolu, naslouchat si navzájem (a vypnout počítač či televizi, zaklapnout knihu a podobně), sportovat společně, jít spolu na procházku (a nechat doma mobil), vařit či uklízet společně, dotýkat se – to vše je čas, to vše je část lásky, možná snad jedna z jejích podob. Čas je jeden z největších darů, který můžete od druhého obdržet. To, že s vámi někdo stráví z vlastní vůle a rozhodnutí svůj čas, již něco znamená! Bez času není možné budovat důvěrný vztah, bez času není možné, aby rostla láska. „Být dětem k dispozici znamená také chodit s nimi na různé akce a sdílet společné zážitky. Rodiče, kteří si udělají čas a navštěvují různé akce, kde jejich děti vystupují, například nějaké sportovní soutěže, dávají dětem najevo, jak je pro ně společný zážitek důležitý,“ tvrdí psycholožka, maminka, babička a autorka několika knih pro rodiče, Patricia H. Berneová.
Věnujete-li dětem svůj čas – jste-li v tu chvíli jednoduše jen a jen pro ně – budou neomylně vědět, že je skutečně milujete, respektujete, že o ně stojíte a zajímáte se o ně. (Není potřeba jim to pak dokazovat nákladnými dary a podobnými věcmi.) A právě takové děti mají možnost plně rozvíjet důvěru v sebe sama, nebo jí dokonce „uzdravit“. „Naslouchání léčí zraněnou sebedůvěru. Mezi dětmi a dospělými, kteří naslouchají, se vyvíjejí zdravé vztahy… Sebedůvěra dětí roste, když vidí, že stojíte o to být s nimi,“ podotýká psycholožka Patricia Berneová.