[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Hra provází dítě v podstatě již od narození a má důležitý význam při jeho zdravém vývoji. Právě díky ní si může postupně osvojovat vše, co k životu potřebuje, všestranně se rozvíjí, učí se sociálním dovednostem, řeči a komunikaci, sebeobsluze i ovládání emocí, trénuje pozornost a schopnost soustředění, poznává samo sebe. Nemluvě o zrakovém, sluchovém a smyslovém vnímání. Nezastupitelnou roli má hra zejména v prvních 1000 dnech života, tvrdí odborníci, jelikož vytváří základy celoživotního zdraví i psychické pohody jedince.
Hra neslouží jen k odpočinku a naplnění volného času, její význam je mnohem hlubší. „V období, než vaše batolátko oslaví druhé narozeniny, je hra hlavní aktivitou, díky které se učí novým věcem. Stimuluje jeho sociální, emoční i fyzický vývoj a pomáhá budovat sebedůvěru i důvěru v okolní svět, který objevuje a poznává. Při hraní si vytváří určité návyky a učí se, jakým způsobem komunikovat s ostatními,“ potvrzuje prof. Julie Green. Hra formuje osobnost dítěte od nejútlejšího věku, vždyť hru jako takovou začlenil do své pedagogické soustavy již učitel národů Jan Amos Komenský a popisoval její smysl a možnosti při výchově dětí (jeho známá škola hrou).
Hra může mít celou řadu podob. Existují dva různé typy. Tím prvním jsou hry strukturované a řízené. „Ty jsou praktikovány víceméně rutinně a organizuje je často dospělý, rodič nebo učitelka ve školce. Patří sem například práce s omalovánkami, tanec, zpívání, tvůrčí hry, kreslení nebo výroba keramiky, také ale návštěva hřiště nebo koupaliště, schovávaná v lese, stavba domečků z kůry a mechu, sběr kamínků či poznávání kytiček. Tento typ her podporuje kreativní myšlení a smyslové vnímání, hrubou i jemnou motoriku,“ přibližuje prof. Green. Druhým typem je hra volná, spontánní, která vychází z vlastní potřeb a zájmů dítěte a umožní maximálně zapojit a využívat fantazii a představivost. Dítě samo si vybírá činnost, námět, hračky i partnera pro hru. Spontánnost můžete pozorovat v bezprostředním chování potomka, jeho aktivitě, zaujetí a radosti. Děti rády experimentují, improvizují, projevují aktivně uspokojení.
Jak se mění hra spolu s věkem dítěte? V různých obměnách ho provází celým vývojovým procesem a odlišuje se podle stupně vývoje mozku a centrální nervové soustavy. Mění se hračky i formy hry. Nejmenší děti si hrají samy, až později začnou spolupracovat s vrstevníky a jsou schopné hrát si skutečně s ostatními (když sledujete dvě dvouletá batolata na písku, sedí vedle sebe a hrají si usilovně každý sám, zájem o sebe navzájem projeví pouze v případě, že jeden druhému vezme lopatičku nebo ho posype pískem). Pro kojence jste vůbec nejlepší hračkou vy sami, obzvláště, když se usmíváte a cokoli povídáte. Hru pro ně rovněž představuje třeba „pasení koníčků,“ při kterém současně zdokonalují své pohybové schopnosti, později chrastítka nebo barevné kostky, podporující rozvoj motoriky.