Maminka.czBatole

Nejez ty korálky!

Ivana Ašenbrenerová 10.  5.  2010
Nejez ty korálky!
Jste nadšená z toho, že váš potomek začíná objevovat svět, ale zároveň se bojíte, protože si každou chvíli strčí něco do pusy? Hlídejte, ale nebraňte – dítě prostě svůj svět musí objevovat.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Když si poprvé naše Evička strčila do pusinky knoflík, který se zakutálel pod stůl, včas jsem si toho všimla, takže jsem jí ho rychle vyndala. Podruhé jsem zaregistrovala, jak si strká hrášek, který měla na talíři, do nosních dírek, i ten se nám s manželem podařilo pinzetou vytáhnout,“ vypráví Dana Koucká (30) z Chomutovska. Naštěstí se ale nic nestalo.

Jsou ovšem děti, které touha po poznání dovede skutečně až do nemocnice, a to, když si poznávaný předmět strčí pořádně hluboko do nosní dírky, pusy nebo ucha. A to pak není nic příjemného, zvlášť pokud se vám nepodaří vlastními silami předmět z těchto dírek odstranit a je zapotřebí odborné pomoci.

Chci si sáhnout!

A nejen sáhnout, ale taky ohmatat, očichat a ochutnat. V okamžiku, kdy začne dítě ovládat předloktí a ruce, nejenže dosáhne na hračku nebo předmět, které leží před ním, ale taky je dokáže uchopit.

Zhruba od devíti měsíců už je obratnější a šikovnější a s hračkami a předměty si začíná skutečně hrát – točí s nimi, mačká je, otevírá, prozkoumává – a to i tak, že uchopený předmět si prostě „ohmatá“ ve své pusince. Malé děti jsou „naprogramovány“ k tomu, aby objevovaly svět pomocí pusinky. „Ústy přijímají potravu a mají zde největší koncentraci nervových zakončení, stimulace ústní dutiny je navíc zdrojem libých pocitů,“ vysvětluje psycholožka Mgr. Tereza Beníšková.

Snad proto tohle stadium nazval zakladatel psychoanalýzy Sigmund Freud jako „orální stadium“, které spadá do prvního až druhého roku života. Příznačné pro toto období je, že ústa jsou prvotním zdrojem dětského potěšení. Jediným přáním je touha po slasti, která vzniká stimulací úst – sání mateřského mléka, vkládání hraček.

Lze říct, že v tomto raném stadiu se formuje lidský přístup odpovídající tomu, co všechno budou moci děti v životě „překousnout“ nebo „spolknout“. Snad proto je nemožné a také nevhodné dětem zakazovat, aby své oblíbené hračky okusovaly, ožužlávaly, ochutnávaly nebo je strkaly do pusinky. Nestrkej si to tam… „Několik měsíců měl náš dvouletý syn nepříjemnou rýmu, říkala jsem si, že to přece není možné, neměl teplotu ani kašel, jen tu rýmu.

Když už si paní doktorka nevěděla rady, poslala nás na ORL, kde ultrazvukem zjistili, že má Dominik hluboko v nose kuličku, která způsobila zánět. Vůbec se mi tomu nechtělo věřit. Kuličku pak museli odstranit v místním znecitlivění a nebylo to vůbec příjemné,“ říká osmadvacetiletá Anna Málková z Prahy. „Dítě zpočátku dává věci do pusinky, protože mu je to příjemné, rádo něco cucá (nejdřív paleček, maminčinu bradavku, dudlík, okraj plenky, později vše, co se mu dostane do ruky…).

Rychle ale zjistí, že ústa jsou pro něj také vhodným nástrojem poznání. Je to pro něj zpočátku nejúčinnější způsob prozkoumávání světa. Teprve časem se učí získávat více informací ze zrakového vnímání či osahávání věcí. Pusa však ještě dlouho bude významným zdrojem poznatků o okolním světě,“ říká psycholožka Tereza Beníšková.

Jak ale zabránit tomu, aby si děti strkaly do úst nebezpečné věci? Jen těžko se můžete stát „hlídacím psem“, který uhlídá každou minutu. Jak čelit rizikům? Korálky, kolečka, šroubky, knoflíky, plastové oči z plyšáků – to všechno může dítě při jeho objevitelských výpravách sice velmi potěšit, ale vás zase pěkně vyděsit, pokud se takové předměty dostanou tam, kam nemají.

Není vhodné úplně zakazovat strkání čehokoli do pusy, protože dítě to potřebuje ke svému správnému vývoji. „Asi by se to mamince zcela zakázat stejně nepovedlo, malé dítě si prostě věci do pusinky bude strkat vždycky,“ domnívá se Tereza Beníšková.

Vytvořte správné podmínky

Ptáte se, jak se vyvarovat průšvihu? Není to nic těžkého, jednoduše nenechávejte v dosahu nic, co by se mohlo rozpadnout na malé kousky nebo co má odpojitelné malé dílky, které by mohlo dítko při neopatrné manipulaci spolknout nebo vdechnout a udusit se tím. Takové lego je sice fajn hračka, ale pro větší děti.

Roční capart si z něj udělá pravděpodobně ochutnávku, a to těch nejmenších částí. I takový kousek mrkve, rohlíku nebo oříšku může způsobit poplach, dostane-li se do nosíku! Naopak – vytvořte dítěti bezpečnou „hrací“ zónu. Připravte mu sama věci (hračky, předměty), které jsou bezpečné a zároveň zajímavé na cucání či kousání (ty, co mají různé tvary a výstupky). „Není nutné se snažit o dokonalou hygienu a hračky stále dezinfikovat, naopak,“ dodává psycholožka Beníšková.

Náhlá „aspirace“ (příhoda, při které dítě něco vdechne nebo spolkne) je obávaná po celé dětství, nejčastěji ale v kojeneckém a batolecím věku. Takovou událost poznáte – děti chrčí, dusí se, mohou promodrat a dokonce přestat dýchat. Co v takovém okamžiku dělat? Dítě otočte hlavou dolů a snažte se prstem vyčistit co nejlépe dutinu ústní a nosohltan – pevné těleso někdy vyklouzne ven. Můžete jej též energicky poklepávat po zádech.

Jsou-li děti větší, můžete na záda i silněji udeřit. Pokud předmět nevyklouzl, je nutné volat záchranku a poskytnout dýchání z úst do úst. V každém případě si ale v „objevovacím období“ užijete napětí. Tak pevné nervy a buďte vždy připravena zasáhnout, aby nedošlo k nehodě a zbytečnému neštěstí.

Témata: Děti, Časopis Maminka, Batole, korálky, Zrakové vnímání, Sigmund Freud, Lidský přístup, Libý pocit, NEJ