Maminka.czChování a vztahy

Nejkurióznější lumpárny batolat: Napsáno životem

Martina Machová 30.  5.  2015
Jak chutná pečená modelína? Jak se vyrábí bábovičky z náplně do kočičího záchodu? Lze vymalovat kuchyň moukou a cukrem? To vše se dozvíte v 7 příbězích, které napsal sám život – tedy pardon, které „napsaly“ naše děti.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Nechtějí zlobit, zkoušet nás či provokovat, jen se v danou chvíli (se zápalem vědce) na 200 % věnují svému „projektu“. Jsou vtaženi do úchvatné hry, do bezbřehého světa dětské fantazie. Mnohdy nám prostě chtějí jen pomoci a mile nás překvapit! Ano, milé maminky, takové bohulibé motivy obvykle stojí za těmi největšími lumpárnami našich ratolestí. Pojďme zavzpomínat…

Čertice ze sídliště

„Je to více než 30 let, co se stavělo naše sídliště. V té době děti ještě běžně běhaly okolo domu a hrály si, bohužel někdy i s tím, co našly na nezabezpečené stavbě. Bylo mi 5 a ten den jsem byla děsuplnou čerticí. Hra mě naprosto pohltila. Honila jsem hlouček dětí, který měl domeček na rozlomeném panelu. Abych své nové identitě dodala hrůzostrašné věrohodnosti, snažila jsem se různě pitvořit, křičet, cuchat si vlasy, ale stále to nebylo ono.

Mou roli hrůzu nahánějící bytosti nakonec povýšil nalezený kyblík se základovou barvou (cihlově červená, vodou neředitelná). Nitka na mně nezůstala suchá, natož barevná jinak, než cihlově červenou barvou. Polila jsem se úplně celá a slavila jsem obrovský úspěch! Děti šílely, křičely, nejmenší chlapeček se dokonce rozplakal. Všichni byly jak v transu. V transu byla následně i moje maminka, které trvalo půl dne, než ze mě barvu dostala.“ (Martina M., 39 let)

Bábovičky od kočičky

„Kdo má doma kočku nebo psa a k nim malé děti, zůstane jen ve výjimečných případech ušetřený jejich společným lumpárnám. Historek mám mnoho. Nejčastěji vzpomínáme na to, jak měl Tomášek jednu dobu slabost pro pískoviště, a to do té míry, že když byl už týden doma s neštovicemi, pasoval do role pískoviště kočičí záchod.

Nepřejte si vidět, jak vypadaly bábovky a co všechno rozvážela Tomova tatrovka po bytě! Radost jsem z toho neměla ani já, ani naše spořádaná kočka. Jejíž zoufalé mňoukání mě zburcovalo ve chvíli, kdy se ve svém vyměšovacím zoufalství rozhodla přidat další náklad do tatrovky plné bábovek a bentonitu.“ (Anička R., 42 let)

Svázaná zahrádka

„Ještě se mi klepou ruce, když to píši! Jak jsem byla hrdá, tak jsem byla hloupá! Dvojčata mi nedávno pomáhala sázet rajčata, a pak spořádaně sledovala, jak sazeničky vyvazuji u tyček. Vysvětlovala jsem dopodrobna, proč to dělám a byla nadšená z toho, jak mě děti pozorně poslouchají. To jsem ještě netušila, co mě čeká!

Po odpoledním spaní si děti hrály na zahrádce (máme ji oplocenou a bezpečnou), za nějakou dobu jsem je šla zkontrolovat a …všechny kytky, stromky i keříky byly omotané provázkem, lepenkou, šňůrou na prádlo, zkrátka vším, co kde děti našly. U mnoha rostlin byly i různé tyčky, u malých kytek byly zapíchané pastelky a fixy – vyvázat celou zahradu musela to být neuvěřitelná dřina! „ (Jasmínka Z., 32 let)

Pečená modelína

„Byl to naprosto šílený zápach, troubu jsem drhla snad dva dny a narozeninový dort jsem kupovala v Tescu. Vůbec netuším, jak se Leonce povedlo, že k čokoládovému dortu, mé pracné a nákladné specialitě, kterou jsem pekla manželovi k narozeninám, přidala dort z modelíny.

Chtěla tatínkovi také něco vyrobit. Nejdřív jsem nechápala, co se děje, co to je v troubě za nechutnou hroudu!? Co se stalo s mým čokoládovým skvostem? No zkuste dát do trouby půl kila modelíny a uvidíte!“ (Eva E., 35)

Dobře chráněný hokejista

„Moje nejkurióznější příhoda je stará 35 let. Ale u nás na vesnici na ní doposavad nikdo nezapomněl. Jsem ze 4 dětí, nejstarší sestra 3 mladších kluku. Jednou v zimě šli bráchové bruslit a pod vlivem jakéhosi zápasu v televizi se vyzbrojili nejen bruslemi a hokejkami, ale také chrániči.

Na tom by nebylo samozřejmě nic divného, kdyby na chrániče nepadlo celé balení mých dámských hygienických potřeb. Kluci si je v blažené nevědomosti přidělali na lokty i kolena – led praskal, jak se lidi smáli, v hospodě se to probíralo snad týden. Všem to přišlo zábavné, jen já se strašně styděla!“ (Jaruška B., 48 let)

Tajný agent na čtyřleté prohlídce

„Tato příhoda patří k rodinnému stříbru rodiny mého muže; malého Pavlíka čekala čtyřletá prohlídka. Pavlík byl velmi komunikativní kluk, měl velké oči, ještě větší fantazii a velkého chytrého brášku.

Ten mu v zápalu jakési hry řekl, že u doktora nesmí za žádnou cenu promluvit, doktor je prý tajný agent! Jestli Pavel promluví, zavřou komunisti celou rodinu do vězení! Pavlík nic neriskoval a nemluvil, nespolupracoval a byl velmi nepřátelský, maminka ho nepoznávala. Pan doktor pak u maminky dlouho zjišťoval, zda není chlapec nějak retardovaný.“ (Martina M., 39 let)

Vybíleno!

„ Když byl syn malý, neměla jsem pro něj žádné hlídání. Když jsem musela třeba k lékaři, brával si ho manžel na pár hodin do práce – manžel je malíř pokojů. Když se předčasně narodila dcerka, bylo vše ještě náročnější, a tak se mi jednou stalo, že jsem odpoledne spolu s dcerkou tvrdě usnula.

Asi jste už uhádli, že jsem se probudila do vymalovaného pokoje. Patriček nám vybílil kuchyň, prý jsem přeci tátovi říkala, že maluje všude, jen ne u nás. Tak se toho můj malý odhodlaný muž chopil. Jenže neměl barvu, a tak rozmíchal mouku s vodou! Když došla, přišla řada na cukr, pak sůl, jogurt (bílý samozřejmě) a poslední kousek zdi zachránila indulona. Dlužno podotknout, že vymalováno bylo jen do výšky, kam syn dosáhl ze židle – naštěstí!“ (Jolana, 31 let)

Témata: Vaše příběhy, Chování a vztahy, NEJ, Patriček, Příhoda, Narozeninový dort, Poslední kousek, Živo, Odpolední spaní, Velké oči, Tomo, Sídliště, Zahrádka, Lumpárna, Jolana, Život