[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Asi je to i tím, že my, české mámy, máme jednu z nejluxusnějších mateřských a rodičovských ve světě. Máme až čtyři roky na to, pozorovat, jak nám ti maličcí vstupují do života. A my je sledujeme s takovým zaujetím, že přestáváme vnímat sebe. Schválně: Co jste naposledy udělala jen pro sebe, jen podle sebe nebo jen sama? Když vyrazíte na nákupy, odejdete s plnou taškou věcí pro děti. Když se zamyslíte nad tím, na co máte chuť, uvaříte nakonec hlavně to, co sní rodina. A ozve-li se kamarádka, že je čas zase zajít na kafe, odmítnete, protože vy přece večer ještě musíte upéct tu bábovku k snídani na další den, protože to doma všichni mají rádi. Tohle je ULTRA mateřství. To, o kterém budu klidně otevřeně mluvit jako o nezdravém. A budu to opakovat a zdůrazňovat, protože čas od času máme tendenci sklouznout do něj skoro všechny (včetně mě). Ano, hodně z nás nejásá „my už chodíme na nočník“ v tom množném čísle náhodou, ale proto, že jsme se svou rodinou, potažmo dětmi, jedno tělo a jedna duše. A pro ně nevidíme sebe.
Mateřství nás učí starat se, chránit, být tu pro druhé. Je to jedna z těch záležitostí, která odnaučí sobectví i toho největšího egoistu na světě. A přitom si vlastně nejsem jistá, že by měla. Proč ztrácet sebe „jen proto“, že jsem přivedla na svět dalšího tvora? Myslím, že bych si měla naopak o to víc a o to pevněji stát za svým a být sama sebou, aby jednou mé malé mělo správné vzory, zdravý pohled na svět, aby mělo ke komu chodit pro radu a vidělo, že být sám sebou je to nejlepší, co pro sebe může udělat.
Pochopitelně vás to, že tu budete jen pro své nejbližší, může naplňovat a pak prostě buďte šťastná, ale co tak vnímám kolem sebe, jsou to často spíše situace, kdy nám, ženám-matkám, něco chybí, nějaký kus sebe. A nalhávat si, že to zamázne další mateřská péče o děti či rodinu, je naivní. Protože my jsme opravdu od přírody poskládané z mnoha střípků a částí, které se v ideálním případě „vyvažují“ a udržují nás v pověstné harmonii. „Jsme těmi kousky, kterými jsme chtě nechtě z biologické podstaty mezilidského fungování. Jsme matky, sestry, dcery, partnerky… Potom ale i takovými kousky, jakými samy sobě dovolíme být. Můžeme žít jako tanečnice, krejčové, cestovatelky, spisovatelky, jogínky nebo jen jedno velké odpočinkové JÁ. Je nesmírně důležité si uvědomit, že můžeme být tím, kým chceme, kdykoli, na jakkoli krátkou nebo dlouhou dobu,“ říká přesvědčivě koučka a mentorka Martina Fau a pokračuje: „Život je experiment, plyne, je dynamickým procesem a vývojem nás samých, a i pokud zůstaneme navěky mámami, kousky JÁ, které nás mají dělat šťastné, máme svobodnou volbu měnit. Cítit se vyrovnaně, pozitivně, mít důvod se smát, to úplně stačí.“
Ano, mít důvod se smát. Jasně, usmějete se nad každým pokrokem svého dítěte, potěší vás chvála za tu bábovku, co jste pekla místo rande s kamarádkou. Ale… jste opravdu šťastná? Nemáte sny, které odsouváte na druhou kolej? Neděláte denně něco, co nechcete, jen proto, že to chtějí ostatní?
Pokud to nevíte, nebude možná úplně jednoduché to najít, protože pak všechno ukazuje na to, že jste kus svého nemateřského JÁ s rodinou pohřbila. Z jakéhokoli důvodu: časového (jsem ráda, že stihnu domácnost), pocitového (měla bych) nebo okoukaného (vychovali mě tak). Na tom důvodu vlastně ani nesejde. Sejde na tom, kde začnete s hledáním sebe sama.
Úplně stejně těžké, a mnohdy ještě těžší, je vůbec si to hledání, vyvažování a udržování nemateřského JÁ dovolit. To je prostě oříšek. Co by tomu řekly… sousedky? Pokud jsou z těch klevetivých, tak nejspíš jen proto, že samy nevyvažují, to je přece logické. I to, že pokud jsou ony jen přikurtované u plotny a žehlicího prkna, těžko budou podporovat vaše snažení nebýt jen mámou, ale být prostě sama sebou. Tchyně by mohla prudit? Ověřte si to raději v praxi. Nebojte se předem, nevzdávejte to, nesnažte se předvídat reakce ostatních. Pokud očekáváte ty negativní, rezonuje uvnitř vás spíš strach z toho, že vám ta cesta za dalšími kousky, sny a svým volným časem prostě nevyjde. Ale zkrátka to musíte zkusit a uvěřit, že můžete. „Všechny ženy mají na výběr. Buď jsou mámy a stoprocentní pečovatelky, nebo jsou mámy a stoprocentní pečovatelky s esencí samostatné bytosti toužící po vlastní svobodě, a tak pro tuto svoji potřebu hledají způsoby naplnění. A víte co? V téměř každé ženě je ta druhá bytost, jen platí, že ne všechny si ji dovolí naplno žít,“ konstatuje otevřeně koučka a dodává: „To, že se starám o manžela, o děti, vyžehlené komínky a večer peču bábovku k snídani, neznamená, že nemůžu pracovat, studovat nebo dělat jakýkoli jiný koníček. Obzvlášť když vím, že ženy jsou tak silné a vynalézavé bytosti, které se naopak vlastní seberealizací nabíjí, a i přes organizační náročnost umí v modu ‚baví mě to‘ jet jako králík Duracel. A o tom, že milují cítit se skvěle, sexy a upraveně ani nemluvě. To jen žehlicí prkno z žádné ženy neudělá!“
Pořád to nefunguje, co? Taková doba, co jste jen máma, a já vám tu teď na pár stránkách říkám, že všechno můžete změnit nebo doladit. A ono se tomu tak těžko věří. Váháte, bojíte se, nejspíš si nevěříte. Dovolit si to, nebo ne? „Podívejte se na to z pohledu jiného člověka nebo odstupu času. Ptejte se: Co bych chtěla já, aby dělalo moje dítě, které tak miluju, kdyby bylo v mé situaci? Co bych doporučila jemu? Co bych poradila své nejlepší kamarádce? Jak bych o takové věci mluvila, kdyby ‚nebyla moje‘? Co přinese moje rozhodnutí vytrvat a co přinese moje rozhodnutí raději skončit? Co mi přináší, když místo toho, abych kráčela ve svém koníčku/snu vpřed, se opakovaně vracím do stejného bodu a přemýšlím? O kolik jsou příznivější činy než kolotoč nerealizovaných myšlenek? Jak asi bude vypadat můj život, když se do toho pustím, a jak, když to pustím?“ nabízí další postupy Martina Fau s tím, že prostě není čas mařit čas. Co ztratíte dneska, už zítra nenajdete. Ale to už vám taky určitě někdy někdo řekl…
Až se ukáže, že už nechcete fungovat jen jako máma, doma možná přijde malé zemětřesení. Ale docela možná to bude zemětřesení v kladném slova smyslu. Děti milují šťastné mámy a mámy, které jim o něčem nadšeně vypráví a zasvěcují je do svých nemateřských kousků (koníčků, zálib, zájmů). Muži také mnohem více milují ženy, které se usmívají, než tu zprofanovanou bábovku ráno na stole. Takže, kde to vázne? Co můžete odškrtnout ze seznamu mateřských povinností, aby se vešly nemateřské radosti? Já třeba nežehlím. Trička dávám na ramínka a stačí to. Stejně, obléknete si to, sednete do auta či autobusu a kdo pozná, že jste s tím strávila deset minut? Víte, kolik za tu dobu přečtete stránek nebo nalakujete nehtů? Jako dárek k narození dcery jsem si přála robotický vysavač. Hučí si po bytě, když já jsem na kafi s kamarádkou nebo na pracovní schůzce (protože práce je velkým kusem mého nemateřského JÁ). Jsou to detaily, ale důležité. Pomáhají mi totiž nacházet čas na ty vyvažující drobnosti. Které budou ty vaše? Čím vším kromě mámy budete, protože už dlouho být chcete? Pusťte se do toho a pak nám o tom klidně napište. Vždycky je super vědět, že šťastných žen je zase o něco víc!