[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
„Když jsme se do tohoto procesu pouštěli, chtěli jsme embrya, která jsou přehlížená nebo nejvíce nechtěná. Hledali jsme taková, která potřebují domov,“ říká k důvodům svého rozhodnutí Rachel Ridgeway z Oregonu. „Také mě fascinovala představa, že se adoptované dítě teprve narodí.“ V době, kdy se Ridgewayovi pro takzvanou „adopci embryí“ rozhodovali, už sami měli tři děti. A Rachel po zahájení procesu zjistila, že čeká čtvrté. Přesto se rozhodla v zavedení embryí pokračovat…
„Líbila se nám myšlenka, že zachraňujeme životy, které jsou v pasti,“ vzpomíná adoptivní otec dvojčat Philip Ridgeway. Nikdy prý neměli stanoven počet dětí, které chtějí mít: „Vždycky jsme si mysleli, že jich budeme mít tolik, kolik nám jich Bůh bude chtít dát. V jistém smyslu jsou Lydia a Timothy naše nejstarší děti, i když jsou naše nejmenší. Je na tom něco ohromujícího. Mně bylo pět let, když jim dal Bůh život, a od té doby ten život zachovává…“
Philip a Rachel jsou věřící. Lékařské dilema, zda po tak dlouhé době zmražení budou embrya v pořádku, neřešili. „Když jsme do toho šli, věděli jsme, že můžeme důvěřovat Bohu, že udělá vše, co má svrchovaně v plánu, a že jejich věk opravdu nehraje roli,“ říká Rachel Ridgeway. Vzpomíná, jak jí lékař poprvé podal snímek embryí a ona se rozplakala: „Právě jste mi ukázal obrázek mých dětí! Musím je mít.“
A jaká byla „předživotní“ cesta těchto embryí – kromě toho, že byla třicetiletá? Jako plánovaná miminka ze zkumavky je stvořili lékaři pro anonymní pár 50+, který využil 34letou dárkyni vajíček. Embrya zmrazili 22. dubna 1992 a od té doby byla uchovávána v tekutém dusíku při teplotě téměř 200 stupňů pod nulou.
Až do roku 2007 zůstávala v laboratoři pro léčbu neplodnosti na západním pobřeží USA. Poté je biologičtí rodiče darovali Národnímu centru pro dárcovství embryí v Knoxvillu v Tennessee, aby je použilo pro jiný pár. A tím se nakonec stali právě Rachel a Philip Ridgewayovi. Aniž by tušili, že tím vytvoří nový rekord: dvojčata z Oregonu přišla na svět 31. října po 29 letech a 10 měsících. Ridgewayovi tak překonali předchozí rekord jiného páru NEDC – Tiny a Bena Gibsonových, jejichž dcera Molly se narodila v říjnu 2020 z 27 let starého embrya.
Na otázku, zda se během těhotenství necítila nervózní ohledně stáří embryí, Rachel odpověděla prostě: „Ne víc než u kteréhokoli z mých ostatních dětí.“ Ačkoli ve světě panují o takovémto postupu pochybnosti, Dr. John David Gordon, vedoucí lékař a ředitel kliniky Southeastern Fertility, která dohlíží na všechny zákroky NEDC, trvá na tom, že věk embryí není důležitý: „Jsou-li zmražena při teplotě téměř 200 stupňů pod nulou, biologické procesy se u nich v podstatě zpomalí téměř na nulu. A tak příliš nezáleží na tom, zda jsou zmrazena na týden, měsíc, rok, deset let či dvě desetiletí.“
S tím souhlasí i prezident Americké společnosti pro reprodukční medicínu Michael A. Thomas: „Žertem lidem říkám, že svá embrya můžete předat vašim pravnoučatům, která nikdy nepotkáte.“
To jsou hlasy lékařů. Případ dvojčat Lydie a Timothyho ale rozvířil morální otazníky kolem toho, co s nevyužitými zmrazenými embryi. Jejich biologičtí rodiče často stojí před těžkou volbou: nechat embrya navždy u ledu? Rozmrazit je? Věnovat je vědě na výzkum? Darovat lidem, kteří nemohou počít? Zastánci poslední volby mimo jiné poukazují na to, že umělé oplodnění je finančně náročná záležitost a tato varianta ji značně zlevňuje.
Někteří lidé, včetně evangelíků, jako jsou právě Ridgewayovi, navíc zastávají názor, že embrya jsou živé bytosti. Mnoho států proto přijalo „zákony na ochranu práv embryí“. Jenže tady už se dostáváme do oblasti protipotratové politiky, a to už je zase jiná, mnohem smutnější story…