[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Moje dnes šestnáctiletá dcera s velkou chutí (nejraději před návštěvou) vzpomíná, jak ve svých třech letech sledovala s babičkou Vraždy v Midsomeru a jak ji moje drahá máma utěšovala, že to, co vidí, není krev, ale kečup. „Samozřejmě jsem věděla, že to NENÍ kečup,“ dodává, v hlase zadostiučinění. Poprvé mě to šokovalo, podruhé mě napadlo, co všechno jiného se ještě dozvím a po třetí jsem si řekla: Přežila bez újmy, a to je to hlavní!
Každé dítě, které má štěstí na milujícího prarodiče, získává okamžitou výhodu do života – spojence proti společnému nepříteli. Ten nepřítel jste samozřejmě vy, ale to vás nesmí trápit. Dopřejte oběma generacím toto zdravé spiklenectví a sama si vychutnejte svobodu, kterou vám na oplátku poskytne.
A pokud se například vaše tchyně přizpůsobí vašemu nabitému programu a vyzvedne hyperaktivní zlatíčko každý čtvrtek, uděláte dobře, když nebudete protestovat, že ho krmí brutálně přesolenou omáčkou. Mně je dnes líto, že jsem se donekonečna hádala s rodiči, že holčičce dávali sladkosti.
Prarodiče nemají vnuky na to, aby je vychovávali, největší radost spočívá v jejich rozmazlování a kažení (včetně jejich chrupu). Není to samo sebou, že se nikam jinam jako k babičce a dědečkovi tolik netěší. Až teď je mi jasné, že jsem jenom měla vděčně říct děkuju, že mi ochotným hlídáním umožnili zůstávat v kontaktu s kolegy a pokračovat v práci.
A ještě na smrtelné posteli se mi vybaví pohled na tříleté batole, jak celé hodiny s pětaosmdesátiletým dědou pozorují mravence přenášející kukly po kmeni staré meruňky. Vydrželi u ní spokojeně vysedávat celé hodiny, oba nadšeně pozorující ten bzukot, totální souznění dvou stejně naladěných duší. Pomalé tempo je další neocenitelná výhoda prarodičů. Jaký vítaný kontrast proti obligátnímu ponoukání matky: Tak honem! Musím už jít!
Málokterá tchyně (či matka) si odpustí kritiku vaší výchovy. Potřebujete její pomoc, musíte se proti jejím dobrým radám obrnit. Když jste přetažená, unavená, smysl pro humor se těžko hledá. Ale dobře míněné útoky vašich blízkých se většinou dají předvídat. Připravte si vtipnou odpověď, nebo jenom drahocenné rady pouštějte jedním uchem tam a druhým ven: myslete raději na to, kolik vám tchyně hlídáním zase ušetřila.
Psychologové tomu říkají vyhoření a mění k nepoznání obzvláště mimořádně schopné ženy, které bývaly plné elánu a energie. Není to o tom, že všechno zvládáte, ale že pro ostatní a za ostatní všechno děláte a na vás samotnou se nedostává. Cítíte se vyčerpaná, zklamaná, věčně podrážděná. A jste poslední, kdo si to uvědomí, vaše kamarádky i matka vás na to upozorňují už dlouhou dobu. Dobré je, že tento stav nemusí být trvalý a můžete se z něj dostat, vrátit se ke svému energickému, zajímavějšímu a plnému energie JÁ. Musíte ale zásadně změnit svůj životní styl.
1. Udělejte si inventář situací, v kterých se cítíte nejvíc zklamaná, vystresovaná a bezmocná. Nespěchejte, důkladně si ho promyslete, buďte při jeho sestavování pečlivá.
2. Udělejte si druhý, a v něm si napište přístupy a opatření, která vám pomůžou odbourat položky z předcházejícího seznamu. Ale začněte jenom jednou situací, i tak to bude velmi těžké. Důležité je, abyste si zkusila, že jste schopná snížit hladinu stresu ve vybrané situaci.
3. NE. Opakujte po mně: NE. To je slůvko, na které vůbec nemáte talent, ale budete si ho muset vštípit a od teď ho často používat.
4. Delegujte úplně všechno, co můžete. I vaše rodina i vaši kolegové ocení, když budete míň dokonalá, zato víc v pohodě, naladěná.
5. Vypínejte pravidelně a často své elektronické pomocníky. Budete zaskočená zjištěním, kolik času a energie vám zabírají.
6. Zajděte si večer někam s kolegy. Že nemáte čas? Nemůžete? Ne, musíte!
Když máte to štěstí, že vaše sousedka, kamarádka nebo kolegyně má stejně starou ratolest a je ochotná vám s hlídáním pomoct, určitě toho využijte, ale trvejte na reciprocitě. I když ta druhá nepracuje, musí se jednat o vyváženou službu, uspořádání nesmí sklouznout do situace, kdy si druhá matka připadá zneužívaná; a to i přesto, že to původně byl její nápad.
Protože to, co ze začátku vypadalo jako vzájemně výhodná služba (děti si spolu hezky hrály), se změní, její dítě může například začít žárlit, že se maminka nevěnuje jenom jemu. Jakmile to přestane být vzájemně výhodné, nálada se zkazí a s ní i váš vztah. Vydírání typu „náš Peťula s nikým jiným než s tebou nechce zůstat!“ může zafungovat jednou, podruhé už nepůsobí jako uznání, ale jako pruzení.
Nezavrhujte ani možnost finančního uspořádání, pokud se nemůžete někdy nabídnout na hlídání vy; musíte to udělat velmi citlivě a promyslet, co by bylo přijatelné pro obě strany. Obzvláště když se jedná o delší období, bylo by nefér spoléhat na pomoc bez protislužby nebo odměny. A pokud chcete, abyste měla dveře otevřené, nevymýšlejte si. Pokud nejde o život (například inzulinové injekce), nekomplikujte hlídajícím život. Kroužky si oběhejte s dětmi sama, a totéž platí i pro domácí úkoly.
Samozřejmě že otec vašich dětí ani z poloviny nedokáže všechno zvládnout jako vy a školákovi bude nejspíš chybět část pomůcek. Ale jaká skvělá příležitost pro obě strany vyzkoušet nové situace a konečně jim dát příležitost ocenit, že jste neocenitelná. A donuťte se přitom neprozvánět je a nekontrolovat a nepřipomínat jim, co musejí a co nesmějí.
Dokud nejde o život, nechejte je, ať se s nečekanou svobodou vypořádají sami. A v nepravděpodobném případě, že všechno proběhlo hladce, nežárlete, naopak jim dopřejte víc společných chvil. V případě, že se partner cuká a vymlouvá na nevstřícného šéfa, jemně mu připomeňte, že takový Tony Blair i coby premiér jel nejdřív s dětma do školy a teprve pak mohl spěchat vládnout na Downing Street. Starat se o děti by pro žádného rodiče neměl být občasný luxus, ale každodenní nutnost.
V případě, že se spoléháte na instituci, měla byste dát na svůj instinkt a znalost vlastního dítěte. Pokud se vám něco na jeho chování nezdá ani po několika dnech (a není nemocné), něco nebude v pořádku a měla byste tomu buď rychle přijít na kloub, nebo najít jiné řešení.
Delegování vašeho pokladu je nejenom nezbytné, ale i pro všechny prospěšné. Jenom si musíte dát práci a vyladit (většinou v kombinaci) to nejpříhodnější řešení.
1. Nejdřív s partnerem proberte, jaká by měla být ideální chůva. Starší a zkušená? Nebo si přejete pedagogicky kvalifikovanou? Musí být v péči o dítě nezávislá? Potřebujete po ní jasně definovatelnou pomoc, jenom určité úkony, nebo by měla být schopná nahrazovat rodiče? Připravte si velmi konkrétní seznam.
2. Ihned dejte VŠEM vědět, že potřebujete chůvu. Nejlepší je nejdřív oslovit přátele, známé, rodinné příslušníky, kolegy. Skoro vždy se objeví něčí šikovná sestřenice, vnučka – něčí příbuzná, která to umí s dětmi a zrovna nemá práci... Nebo vám kolegyně „předá“ pečovatelský poklad, z jejíž péče už děti odrostly, ale byla tak skvělá, že neměli to srdce se jí jen tak vzdát.
Pak si dejte inzerát ve školkách, školách, klinikách, a pokud ani to nepomůže, obraťte se na profesionální agentury.
Pokud chcete au pair, pamatujte si, že bude sice mnohem levnější, ale záleží na štěstí: často je to spíš jako si pořídit starší dítě. Pomůže, ale přinese i svoje vlastní problémy.
3. Pozvěte si nejzajímavější kandidátky a všechny si proklepněte. Zeptejte se na jejich zkušenosti, co si myslí o tom, jak se mají vést a vychovávat děti, jaké jsou jejich osobní zájmy, udělejte si představu o jejich rodině. Měli byste vidět řidičák (a případné trestné body). Bylo by dobré, aby dítě (nebo děti) bylo přitom, pokud si nesednou, důvod se časem provalí.
4. Vždycky si ověřte doporučení, chtějte znát i slabé stránky a důvod, proč ji rodina nechala jít.
5. Udělejte si užší výběr a tyto kandidátky si zaplaťte na několik dní na zkoušku, uvidíte, jak to umějí s dětmi.
6. Pokud budete chtít, aby vaše chůva zvládala i další pomoc v domácnosti, zeptejte se hned, jestli by jí to nevadilo. Pak se velmi konkrétně domluvte, co všechno byste si představovali. Pokud jí budete postupně jenom přidávat úkoly, vyvoláte tím zbytečné napětí, které nebude svědčit ani vám, ani dětem.
7. Děti reagují dobře na hezké tváře, ale mimořádně sexy chůva často způsobuje překvapení, bez kterých byste se raději obešli.