Maminka.czVaše příběhy

Nejtěžší je rozdělit čas a pozornost pro každé dítě, říká devítinásobná maminka

Mít v dnešní době devět dětí není úplně obvyklé. Maminka Juliana si však velkou rodinu užívá, a i když přiznává, že byly chvíle, kdy večer s manželem padali únavou, je za ten ruch kolem sebe vděčná.

Juliana boří všechny zažité předsudky o ztrhané několikanásobné matce. Kromě toho, že je mámou devíti dětí a babičkou šesti vnoučat, totiž vypadá neskutečně dobře. Možná za to může i její pozitivní energie, kterou šíří kolem sebe. A jestli si myslíte, že jí s chodem domácnosti vypomáhá armáda pomocníků, jste na omylu. Juliana totiž pracuje, provozuje eshop, a rozhodně tak není "pouhou" ženou v domácnosti.

Jak se dá zvládnout výchova tolika dětí, které období pro ni bylo nejtěžší a co je naopak na životě s takovým množstvím dětí nejlepší? Tohle vše mě zajímalo, protože sama mám čtyři malé děti, z nichž je jeden školák, a občas nevím, kde mi hlava stojí. Ale jak říká tato maminka, nejdůležitější je dobrá organizace. A s tím plně souhlasím. Co dalšího ještě prozradila maminka dvojčat Amálky a Natálky (10 let), dvojčat Davida a Daniela (16 let), Nely (21 let), Karla (22 let), Juliány (30 let), Lucie (35 let) a Honzy (36 let)?

Před dětmi a po dětech. Takhle nás změní rodičovství. Jste v šoku?

Toužila jste vždy po velké rodině?

Sama pocházím z velké rodiny, jsme čtyři sourozenci. Mít vlastní rodinu s více dětmi mi přišlo přirozené. V osmnácti jsem se vdala a záhy se nám narodil první syn, rok po něm dcerka. Když přišla na svět Juliánka, obě starší děti už chodily do školky. Miminko odrostlo, z těch starších se stali školáci.

Tím začal „kolotoč“ nových povinností a  manželství dostávalo první trhliny. Naše plány, hodnoty a představy o životě se vzájemně natolik lišily, že jsme se s manželem po deseti letech rozvedli.

V době, kdy jsem byla zklamaná téměř třicetiletá matka tří dětí, začal můj nový životní příběh. Tehdy mi do života vstoupil muž, který se stal mým „princem na bílém koni“. Ale to je na dlouhé vyprávění…

Odstěhovali jsme se spolu s dětmi jinam, do malého domku, kde se nám později narodili Kája a Nelinka. Sen o velké rodině najednou dostával nový rozměr.  Později  jsme domek prodali a koupili velkou prostornou budovu bývalé školy, kterou jsme přizpůsobili k bydlení i podnikání a kde přišla na svět i naše dvoje dvojčata. Přesně takhle jsme si to vysnili.  Žít se všemi devíti dětmi a později i s jejich rodinami. Dnes máme 6 vnoučat.

Děti nám hodně dávají, ale i něco málo berou, říká moderátor Vojtěch Bernatský

Co je podle vás nejtěžší na výchově devíti dětí?

Není to nic na fyzické úrovni, na to stačí dobrá organizace práce. Myslím si, že doma jsem dobrá „šéfová“. ( smích )

Těžší je rozdělit svůj čas a pozornost, protože každé dítě vás chce mít chvilku „jen pro sebe“, a to bez ohledu na to, kolik je mu let. Musíte mu dopřát ten pocit, že je pro vás výjimečné, i přestože pokaždé s jeho názory nebo činy nemusíte souhlasit.

Jsou situace, kdy není vždy jednoduché říct dítěti věci nahlas, nastavit nějaké mantinely a dodržovat dohodnutá pravidla. Jenže kdo jiný  by měl působit svým vzorcem chování víc než máma a táta?

A je jedno, jestli jste zastáncem autoritativní nebo volné výchovy. Já jsem se nenechala strhnout ani jednou z možností, protože cítím, že správná je ta pomyslná „ zlatá střední cesta“. Pro mě je prioritou dát dětem nejdříve domov a pak křídla, aby jednou měly sílu hnízdo opustit s pocitem, že ví, kam patří.

Přestože s manželem téměř nikdy nebýváme doma sami, ten pocit „prázdného hnízda“ mě čas od času  stejně přepadne. Každé z našich dětí je jedinečné, a když některé roztáhne křídla, tak po něm zůstává doma nesmazatelná stopa. A toto jsou pro mě ta nejtěžší období plná smíšených pocitů.

Jedno, dvě nebo tři děti? Maminky se svěřily, kolik potomků je tak akorát

V čem naopak vidíte přínosy velké rodiny?

Děti nám zrcadlí galerii našich povah. Myslíte si, že je učíte a vychováváte, a přitom je to naopak. Jsou našimi učiteli. Nikdo nás nenaučil tolik, co děti, a každý z nich nás naučil něco jiného.

Největším přínosem však je to moře lásky, které se hrne směrem k vám a vy máte příležitost ji přeměnit na všechno, co má slušný člověk mít. A když máte dětí víc, tak potom vás nikdy nepřestane dojímat jejich vzájemná soudržnost.

Výhod je prostě hodně, i když připouštím, že některé jsou dost přízemní. Například, když selže komunikace mezi potomky a dostanete ráno snídani do postele hned třikrát (smích) nebo čokoládu pod polštář za odvoz k vlaku.

Má rozštěp, řekl lékař a navrhl potrat. Dítě si nechala. Jak vypadá teď?

Jak jste snášela těhotenství?

Každé dítě jsem velmi pečlivě plánovala, dokonce i měsíc, který bych chtěla, aby se narodilo. Prostě vždy jsem se moc těšila. Ale v  těhotenství mi bylo pokaždé špatně a dlouhé týdny jsem zvracela. U některých i šest měsíců, ale to mě neodradilo. Prostě to byla součást cesty k mým dětem.

Stejně jsem vnímala i porody. Žádná dramata jsem při nich neprožívala. Naopak. Při kontrakcích jsem měla takovou představu, že jdu po louce plné květin do strmého kopce a na samém vršku na mě čeká mé vysněné dítě.

Nevím, jestli to bylo mé vlastní pojetí hypnózy, ale pomáhalo mi to. A věříte, že všechny naše děti se narodily v pořadí kluk/holka tak, jak jsem si přála ? Dokonce i dvojčata byla touha. Ta druhá dvojčata zase síla manželovy myšlenky. (smích)

První rok mám v mlze, říká máma, která dvakrát porodila dvojčata

Které období pro vás bylo nejnáročnější?

Asi nejnáročnější bylo, když se první dospělé dítě stěhovalo z domu. Prostě jsem se s tím musela smířit a zároveň to bylo období, kdy jsme měli šest školáků – dvě děti na střední a čtyři na základce.

Všichni sportovali, chodili do ZUŠ, takže fotbal-bicí-angličtina-keramika-družinka, besídky, tréninky… Do toho jsme měli dva prvňáčky. Předávali jsme si s manželem jen klíče od auta a rozváželi děti.

Večer jsme únavou padali do postele, drželi se za ruce a mlčky zírali do stropu. V této situaci mi nějak do smíchu nebylo, kdyby manžel nepronesl: „Lásko,taky máš ten pocit, že v dnešní době je devět dětí tak akorát?“ (smích)

Stále jsme jen něco organizovali, aby to všechno do sebe zapadalo a na nic jsme nezapomněli. Večer jsme se domluvili, ráno už bylo vše jinak. Stačilo, aby si jedno dítě spletlo čas nebo datum. Bylo to velmi náročné i finančně.

Tohle se nepovedlo! Katastrofy při pečení. Očekávání vs. realita

Oba pracujeme, já jsem živnostník, přesto udržet rodinný rozpočet v požadované výši bylo stále těžší, proto manžel přijal práci s lepším výdělkem, ale za cenu toho, že se domů vracel jen na víkendy.

Provoz rodiny zůstal na jen mně. Velmi jsem si vážila každé chvíle, které se mi dostávalo od našich dospěláků. Přestože již měli své rodiny, vždy se ochotně nabídli a věnovali mi svou pomoc a čas.

Tento „náhradní“ režim trval tři roky. Když středoškoláci odmaturovali, tak se manžel vrátil domů ke svému řemeslu.

Jak vypadá váš běžný den?

Dnes jsou již děti větší, holčičky půjdou do 5. třídy, kluci studují na středních školách a pět dospělých je zcela samostatných.

Doma v přízemí mám šicí dílnu a provozuji eshop se svými výrobky. Každé ráno v 6.00 odcházím do dílny. Přestože jsem v podstatě v domě, tak se děti každé ráno do školy vypravují samy. Nachystají si snídaně a svačiny a odjíždí do deset kilometrů vzdáleného města .

Až do odpoledne mohu nerušeně  pracovat. Po škole a práci se opět všichni sjíždí domů a také odcházím ze své chráněné pracovní zóny. Můj parťák-manžel mi chystá jídlo a kávu na stůl a já dostávám zpět svou nejdůležitější roli.

Už z dálky slyším :

„Mami, dostala jsem jedničku!"

„Mami, já ti musím něco říct…“

„Mami, víš co se mi dnes stalo?“

„Mamko, prosím, hodíš mě na trénink“?

„Můžu, mami, jet v pátek do Prahy?“

Beru si telefon

….3 zmeškané hovory od Honzy

…cink….. video na messengeru „Babičko, víš co ? Miluju tě.“

Hrnou se mi slzy do očí, přestože jsem tu větu slyšela už tisíckrát. A do ucha mi šeptá můj muž : „Jsi nenahraditelná.“

100 mimořádných fotek z porodu! Podívejte se, jak ho rodiny prožívají
Speciál časopisu Maminka Back to school
Témata: Vaše příběhy, Dnešní doba, Máma, Lucie, Velká rodina, Honza, Manžel, Smích, Děti, Praha, ZUŠ, Dvojče

Mohlo by vás zajímat
S bývalým mužem mě usmířila jeho nová žena. Díky ní začal fungovat i jako táta
Mají to těžší ženy, nebo muži? Marie Doležalová má jasno!
Dát dítěti na plavání rukávky? Pokus o zabití, říká vodní záchranář
Teď, nebo nikdy! Na poslední pokus o miminko si půjčili. A mají trojčata
Lékařka mi řekla, že dcera je autistka. Ona ale špatně slyšela!
Kojení strašně bolí! Proč mě nikdo nevaroval, diví se Nikol Moravcová
Babička plašička: Po návratu od tchyně se dcera bojí všeho!
Záhada jménem syndrom ruka-noha-ústa. Pozor na záměnu
Jsem v tom? Jak poznáte, že jste těhotná, i bez testu

Horoskopy

Střelec Je pravda, že vám nikdy nechybí smysl pro humor, ale když se vám změní nálada k horšímu, není s vámi…

Jména pro děti

Největší výběr jmen.

Dnes má svátek: Bernard, Anabela, Dino





Registrace

Pojďte s námi diskutovat, posílat otázky do poradny, nabízet a kupovat dětské zboží v bazárku.

Díky jednoduché registraci máte ke všemu okamžitý přístup.

Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv do vaší e-mailové schránky.

  

Předplatné

Aktuální číslo časopisu