Maminka.czTěhotenství

Nejtěžší rozhodnutí: Ukončit život jednoho z mých dětí?

8. 2. 2013
Nejtěžší rozhodnutí: Ukončit život jednoho z mých dětí?
S manželem jsme se snažili o děťátko víc než pět let. Naší poslední nadějí se nakonec stalo IVF (umělé oplodnění). Vyšlo nám hned na první pokus. Nemůžu popsat naši radost, když mi dva týdny po transferu vajíček odebrali krev a oznámili: jste těhotná. Další překvapení nás čekalo při první kontrole. Na ultrazvuku se objevily dvě malé tečky. Byla jsem těhotná s dvojčaty.

Nevýslovná radost

Tomáš, můj manžel, z toho byl nejdřív trochu vyděšený. I když jsme věděli, že vzhledem k umělému oplodnění tady ta možnost je, stejně nás to zaskočilo. Těch let, co jsme se snažili o miminko a pomalu se vzdávali naděje, že budeme kdy nějaké mít, a teď najednou dvě! Nemohli jsme uvěřit našemu štěstí. O to větší strach mě zachvátil, když jsem v 11 týdnu najednou začala krvácet. Pospíchala jsem do nemocnice, ale ultrazvuk ukázal dvě tlukoucí srdíčka a já byla ujištěna, že je všechno v pořádku.

DOPORUČUJEME: 10 nejlepších článků o těhotenství a porodu

Podezření na syndrom

A pak se to stalo. Screening ve 12. týdnu těhotenství odhalil u jednoho z našich děťátek obávanou abnormálii. Ke zjištění Downova syndromu a dalších vývojových vad se měří tloušťka prosvícené části na krku miminka (odborně šíjové projasnění). Měla by být něco kolem 2 mm. U jednoho z našich miminek byla 1,6 mm, u toho druhého 8,3 mm. Byla jsem v šoku. I když člověk zná příběhy postižených dětí a ví o možném riziku, nikdy si doopravdy nepřipustí, že by se to mohlo týkat jeho.

Obavy potvrzeny

Další návštěva lékaře potvrdila naše nejhorší obavy. Bylo nám řečeno, že jedno z našich děťátek velmi pravděpodobně trpí chromozomální vývojovou vadou – Downovým či Turnerovým syndromem. Byla nám doporučena biopsie, která by podezření definitivně potvrdila či vyvrátila. Biopsie ovšem znamenala nechat se píchnout jehlou do břicha, do velmi specifického místa, kde je uložená placenta děťátka. V životě jsem neměla větší strach.

ČTĚTE TAKÉ: Marta Jandová čeká ve svých 38 letech první miminko

Vaše miminko nebude žít

Výsledky byly devastující. Naše miminko bylo postiženo Edwardsovým syndromem, nemocí, která není slučitelná s životem. Doktor nám oznámil, že pokud se takové dítě vůbec narodí, nedožije se v průměru víc než 3 měsíců. Na jednu stranu nám bylo jasné, co musíme udělat, na stranu druhou jsme se stále nedokázali smířit s faktem, že necháme jednomu z našich dětí dobrovolně zastavit srdíčko. Byly to nejhorší dva týdny mého života. V 16. týdnu těhotenství jsem podstoupila zákrok, který jednomu z našich miminek ukončil život. Bývala by to byla holčička.

Prasklá voda

Dva týdny po zákroku jsem byla v práci, když mi najednou jakoby praskla voda. Letěla jsem do nemocnice, kde mi to potvrdili. Naštěstí to ale nebyla plodová voda našeho zdravého děťátka, nýbrž toho, co už nežilo. Mohla to být reakce na provedený zákrok, ale možná by k tomu došlo tak jako tak a těhotenství by i bez zákroku skončilo spontánně samo. Trochu mi to ulevilo od výčitek.

Konečně porod. Mrtvého i živého děťátka

Jelikož jsem v sobě stále nosila obě děti – to zdravé i to již nežijící, byla zde podle lékařů 80% šance předčasného porodu. V 31. týdnu jsem najednou začala silně krvácet. V nemocnici si mě nechali radši přes noc, ale ultrazvuk neodhalil nic závažného, srdíčko naše děťátka bilo pravidelně a silně. Poslali mě domů s tím, ať se šetřím a jsem co možná nejvíc v klidu. V 36. týdnu ale přestalo naše miminko růst a co se vývoje (růstu a přibírání) týkalo, bylo 2 týdny pozadu. Můj doktor mi oznámil, že nejjistější bude ukončit těhotenství co nejdříve a že příští týden bychom naplánovali porod. Ten večer mi ale začaly kontrakce a zhruba po třech hodinách jsem porodila naši milovanou Klárku. Ještě před tím, než přišla na svět ona, jsem ale musela porodit naši zemřelou holčičku. Sestra souhlasila s tím, že mi ji ukáže. Byla asi 10 cm velká a celá scvrklá. Rozhodnout o jejím životě bylo to nejtěžší, co jsem kdy musela udělat, ale jsem si jistá, že to bylo správné rozhodnutí.

Klárka byla maličká, měla jen 2,4 kila, ale byla v pořádku. Po dvou týdnech v inkubátoru jsme jeli domů už jako rodina. Dneska je jí šest měsíců a na svůj věk je stále trochu menší, ale jinak si vede výborně. Každý den si uvědomujeme, jak jsme šťastní, že ji máme.

Témata: Těhotenství, Děti, Porod, Novorozenec, Batole, Kojenec, Předškolák, Školák, Neplodnost a IVF, Biopsie, Turner, Správné rozhodnutí, Edwards, Život, Uložená placenta, Úkon, Šíjové projasnění

Mohlo by vás zajímat
Nejtěžší je rozdělit čas a pozornost pro každé dítě, říká devítinásobná maminka
Vše o preventivní onkologické cytologii. Chodíte pravidelně?
Nemá šanci přežít, řekli těhotné ženě. Plánovala synovi pohřeb, teď slaví rok
Pozor! Dítě se topí tiše! Nekřičí, necáká a lidé si ho často nevšimnou
Dát dítěti na plavání rukávky? Pokus o zabití, říká vodní záchranář
Příliš plná plenka i připoutání lezce do kočárku! To vše škodí vývoji. Co ještě?
Nechci být otrokem dětí. Dva potomci stačí, říká Agáta Prachařová
Narodila se bez rukou. Lékaři byli pro potrat, rodiče ho odmítli
Své děti miluju, ale cizí mi vadí o to víc. Jsem divná?

Horoskopy

Štír Své city dokážete projevit bez sebemenších problémů. Nenechte se nikým a ničím vyprovokovat. Byla by…

Jména pro děti

Největší výběr jmen.

Dnes má svátek: Kryštof, Christopher, Krištof





Registrace

Pojďte s námi diskutovat, posílat otázky do poradny, nabízet a kupovat dětské zboží v bazárku.

Díky jednoduché registraci máte ke všemu okamžitý přístup.

Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv do vaší e-mailové schránky.

  

Předplatné

Aktuální číslo časopisu