[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Nedávejte si žádné viny za to, že jste někde selhali, svoje děti totiž vychováváte, jak nejlépe umíte. Navíc neexistuje jeden jediný výchovný styl, který by byl nejlepší ve všech situacích. Takže pokud něco uděláte špatně, nejsou to ani tak „chyby“ jako spíše nevhodné strategie. Jak říká porodní asistentka a psycholožka Kristina Zemánková, rodiče občas volí nevhodné strategie, a to velmi často kvůli tomu, že takhle se to naučili od svých rodičů. „Nebo naopak hlavně nechtějí být jako jejich vlastní rodiče, ale tápou, jak to tedy udělat,“ říká psycholožka.
Určitě znáte podobnou situaci, když jste třeba s dítětem někde na pískovišti a vaše dítě bere hračky bez dovolení jiným. Pokud jen řeknete, ať tu hračku vrátí, a vy se klidně dál bavíte s jinou maminkou a neuděláte nic dalšího, věřte, že se to bude opakovat. „Aby rodič mohl být důsledný, potřebuje mít na to sílu. Často podlehneme nedůslednosti ve chvíli, kdy jsme vyčerpaní. Takže za mě je klíčem k důslednosti dobře pečovat o své zdroje a nastavovat pravidla, která dávají smysl a u kterých nám není proti srsti na nich trvat,“ radí psycholožka Kristina Zemánková.
Typická „chyba“ mnoha rodičů. Máma řekne to, táta něco jiného. Tomu, že občas jednáte nejednotně, se ale podle Kristiny Zemánkové zcela zamezit nedá. „Je dobré spolu mluvit o tom, jak chceme děti vychovávat, a pokud mají rodiče na situaci jiný názor, snažit se jeden druhého vyslechnout a pochopit jeho úhel pohledu. Někdy se podaří najít společnou řeč. A když ne, pak je možné být před dětmi transparentní a prostě to říct. Já si myslím tohle a tatínek to má jinak, to je v pořádku, lidé mohou mít různé názory,“ říká psycholožka. Je fajn, když si spolu jako rodiče sednete a vytvoříte třeba seznam pravidel a také následků.
Dcera mé kamarádky odmítala sníst cokoli zdravého. Aby ji kamarádka „přinutila“, vždy jí za odměnu slíbila kousek čokolády, bonbony nebo cokoli, co měla dcera ráda. Od té doby kdykoli dcera něco jí, už si sama klade podmínky: „Sním to, ale pak chci lízátko.“ Každý rodič občas nějaký ten úplatek použije, ale uplácení není řešení. „Uplácením děti učíme, že se dají koupit, a to do života není zrovna zdravá strategie. Dítě se naučí dělat věci ne proto, že chápe, proč je to potřeba, ale proto, že za to něco dostane, a to je problém,“ varuje Kristina Zemánková.
Ztratit nervy je čas od času normální. Křikem ale ničeho nedosáhneme. Zvyšovat hlas nebo křičet vadí, protože to v dítěti zapíná stav ohrožení. „Pokud se to děje často, mozek dítěte se nemůže vyvíjet zdravě a může to způsobit potíže, a to i v pozdějším věku ve vztazích v dospělosti. Otázka je, proč rodič potřebuje zvyšovat hlas. Pravděpodobně proto, že s dítětem ztrácí nervy. A to se děje proto, že nejsou dostatečně naplněny jeho vlastní potřeby. Takže není smyslem, aby si rodič zakazoval křičet, ale aby lépe pečoval o své vlastní potřeby. Pak nebude potřebovat křičet,“ radí odbornice.
Máte tendenci svým malým dětem sáhodlouze něco vysvětlovat? Poučovat je? Dejte si na to pozor. Vaše děti nejsou "minidospěláci". K malým dětem nemůžete přistupovat jako k sobě rovným. „Mozek dítěte se od mozku dospělého liší. Je zkrátka nezralý. Vysvětlování není špatné, důležité je nepřenášet na dítě zodpovědnost, která mu nepatří a přetěžuje ho. Dítě potřebuje, aby to, co se po něm chce, dávalo smysl. Pouze plnit příkazy dospělých je špatně. Je potřeba vychovávat s respektem, a to nejen k dítěti, ale i k sobě, a vysvětlování k tomu patří. Důležitá je míra, s jakou to děláte. Role rodiče je podle mě takový průvodce, který umí dobře srozumitelně nastavit hranice, protože má prostě víc zkušeností,“ doporučuje psycholožka Kristina Zemánková.