[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Tu fotku už nikdy z hlavy nedostanu. Sdílela ji moje bývalá spolužačka, která pravděpodobně v důsledku hormonálních změn utrpěla nějaký duševní otřes a po narození svého prvního dítěte začala uveřejňovat na Facebooku několik fotek miminka denně. Měli jsme tak možnost pozorovat Elišku na procházce v kočárku bdící, spící a pozor, i s pootevřenýma očima. Všech tři sta „přátel“ hrdé matky mělo dokonalý přehled o tom, co Eliška dneska papala a jestli jí víc chutnala vařená mrkev nebo spíš mixovaná dýně. Se záběry na její roztomilé výrazy by se dal v pohodě vytapetovat obývák středních rozměrů. To všechno se s lehkým skřípěním zubů dalo snést. Ostatně pocit, že zrovna ona povila to nejkrásnější a nejgeniálnější dítě, je u každé matky pochopitelný.
Pak na nás jednoho dne vybafnul na obrazovce příspěvek nazvaný „Elišce dneska mimořádně chutnalo!“ orámovaný asi třiceti smajlíky. Pod tímto hlubokomyslným sdělením trůnila obrovská fotka rozdělané plenky a detailní záběr na její obsah. Mnohem detailnější, než bychom si všichni přáli a než by se dalo v běžném provozu unést. Jedinou možnou reakcí vyděšených diváků bylo zablokování účtu příliš sdílné matky. Což je na jednu stranu trochu škoda, protože jsme se tím připravili o téměř románové pokračování, ke kterému zcela jistě dojde, až se Eliška přestane krmit rozmačkanou brokolicí, vyroste a smršť příspěvků její matky (s fekálním postem na čelném místě) se k ní vrátí jako bumerang. Nejspíš jste se i vy nechali zlákat virtuálním společenstvem sociálních sítí a čas od času neodoláte, abyste se nepochlubili tím, jak jsou vaši potomci roztomilí, jak zase vyrostli, nebo co se jim podařilo.
Aktivita rodičů na sociálních sítích by však měla respektovat určitá pravidla, abyste předešli situacím, za které se později budete stydět vy nebo vaše děti.
To, že sociální sítě v posledních letech prodělávají obrovský boom a potřeba nechávat ostatní nahlédnout do svého soukromí už dávno dosáhla rozměrů pandemie, není žádné převratné sdělení. Možná vás ale překvapí, že průměrný rodič sdílí v prvních pěti letech života dítěte téměř tisíc pět set fotek, na nichž je jeho potomek zachycen. Průzkum z loňského roku, který si nechala zpracovat společnost Microsoft, zase zjistil, že dvaačtyřicet procent dospívajících si myslí, že o nich jejich rodiče sdílejí na sociálních sítích příliš mnoho informací. Jedenáct procent dokonce uvedlo, že s tím má velký problém. Nejnáchylnější k nadměrnému sdílení fotografií a příspěvků, v nichž figurují jejich děti, jsou přitom novopečené matky.
K tomuto závěru loni dospěli odborníci z univerzity v Tennessee. Bohužel se také v rámci výzkumu ukázalo, že čerstvé mámy mají tendenci sdílet největší množství citlivých údajů o svých dětech. Mimochodem, čas, který průměrně matky stráví na sociálních sítích, se pohybuje od třiceti minut do dvou hodin za den.
Podle projektu University of Michigan C. S. Mott Children's Hospital National Poll on Children's Health více než polovina matek (a třetina otců) diskutuje na internetu o zdraví dětí a dalších tématech, která s rodičovstvím souvisejí. Tři čtvrtiny rodičů potom uvádějí, že se díky sociálním sítím necítí tak osaměle.
„Jenže kvůli tomu pak dochází k paradoxní situaci, kdy děti, když dorostou do věku, kdy už mohou samy používat sociální sítě, zjistí, že už mají digitální identitu, kterou jim vytvořili vlastní rodiče,“ uvádí jedna z autorek výzkumu Sarah J. Clark. „Sdílení radostí, úspěchů, rodičovských výzev a soukromí vůbec se stalo sociální normou,“ vyjmenovává trend odbornice.
Ani uprostřed virtuálního šílenství byste však neměli zapomínat na dodržování základních pravidel internetové etikety. Některé z on-line prohřešků totiž mohou mít velmi nepříjemné a dlouhodobé následky.
Tady jsou největší chyby, kterých se jako rodiče můžete ve virtuálním prostoru dopustit:
Jistě. Je pochopitelné a přirozené, že se chcete pochlubit tím, jak úžasné dítě se vám podařilo zplodit. Vaši kamarádi se také bezesporu rádi podívají, jak roste – ale jen v případě, že je nebudete denně zavalovat lavinou fotek a příspěvků. Ztráta soudnosti a přílišné sdílení je častou chybou, které se dopouštějí nejen novopečené matky, ale i zkušené matadorky. Jakmile vás poprvé napadne myšlenka, jestli to náhodou se sociálními sítěmi nepřeháníte, je velmi pravděpodobné, že přeháníte. Dalšími varovnými symptomy jsou lajky a komentáře pod vašimi příspěvky omezující se už pouze na úzký okruh vašich známých a příbuzných, kterým je hloupé nezareagovat a lajkují víceméně ze setrvačnosti. Svou přílišnou horlivostí zatěžujete nejen všechny nezúčastněné pozorovatele, ale především servírujete život svého dítěte na stříbrném podnose a učíte ho tak, že soukromí je prakticky bezcenná věc, o kterou není potřeba se nijak starat nebo si jí vážit.
Opakuje se to stále pořád dokola a už je to tady zase: nahaté fotky, nočníčkové příspěvky, detaily upatlaných pusinek a podobné záležitosti do virtuálního prostoru nepatří. Bez výjimky a bez pardonu. Jestliže máte pocit, že váš život ztratí smysl bez toho, abyste měla tyto okamžiky zdokumentované, pobavte se s fotografiemi tohoto typu v rodinném kruhu, ale velmi si rozmyslete jejich veřejnou publikaci. Nejde jen o to, že vašim potomkům bude značně nepříjemné, když k nim podobné fotografie s časovým odstupem doputují, ale je klidně možné, že začnou žít svým vlastním životem. Nikdy nebudete mít kontrolu nad tím, kdo si je stáhl a k jakému účelu je použil. A to není úplně přitažlivá představa.
Dorostlo vaše dítě do věku, kdy může mít svůj vlastní účet na sociálních sítích? Samozřejmě že ho budete špehovat (pokud vám ovšem povolí přístup), nemá cenu si nic nalhávat – ale nikdy a za žádných okolností se k tomu nesmíte veřejně přiznat. To je zostuzení, které dospívající neodpouští. Mám v živé paměti roztržku, která nastala mezi mou kamarádkou a její dospívající dcerou poté, co dcera zveřejnila na Facebooku fotku z jakéhosi klubu, kde se nacházela v těsném objetí mladíka, který působil dojmem, že za ním před půl hodinou zaklapla vrata pankrácké věznice. Její matka chtěla výchovně zapůsobit a zároveň toužila ukázat, že má smysl pro humor, takže pod příspěvek napsala: „No pěkně! Vidím to na domácí vězení zhruba tak do tvých pětadvaceti!“ Sice svůj výrok doplnila množstvím smajlíků, aby i pomaleji chápajícím bylo jasné, že se jedná o (hahaha) vtip, ale kupodivu se její dcera, ani jejích dvanáct set internetových přátel, příliš nepobavila. Ty dvě si to vysvětlovaly ještě dlouho poté. Pro matku z toho vyplynulo jednoznačné ponaučení, že v případě, že se rodič i dítě nacházejí na stejné sociální síti, rodič vystupuje ve svých komentářích k příspěvkům dítěte podobně zdrženlivě, jako kdyby se jednalo o cizího dospělého člověka a vtipné, osobní komentáře si nechává výhradně do soukromého sektoru.
Je logické, že tříleté dítě vám těžko dá souhlas s tím, abyste na veřejnosti publikovali jeho fotky, ale třeba desetiletý potomek stojící na prahu dospívání už má velmi přesnou představu o tom, jak chce nebo nechce být ve virtuálním prostoru prezentován. O starších adolescentech ani nemluvě. Možná vám to připadá jako zbytečná přecitlivělost; vždyť přece děti a dospívající neustále něco sdílejí na internetu, tak jaký je rozdíl mezi tím, když se o střípky z jejich soukromého života podělíte vy?
„Jenže je velký rozdíl mezi tím, jestli příspěvek či fotografii sdílí samo dítě, nebo to za něj udělá rodič,“ uvádí Sarah J. Clark. „Často je to, co bychom chtěli ohledně našich dětí on-line sdílet, velmi odlišné od toho, co by sdílely samy děti.“ Tedy ruku na srdce: Jak to děláte vy? Přemýšlíte nad tím, co na sociální sítě dáváte? „Neustále učíme děti, že si mají vážit sebe samých, že jejich tělo patří jen jim, ale pak je klidně bez dovolení vystavíme na internetu napospas komukoli,“ píše psycholožka Catherine Steiner-Adair ve své knize The Big Disconnect: Protecting Childhood and Family Relationships in the Digital Age. „Rodiče si často neuvědomují, že i fotky či komentáře jsou součástí soukromí jejich dětí a děti mají právo se k nim vyjádřit.“
Jestliže už tedy jsou vaši potomci dost staří na to, aby zvládli vyjádřit svůj názor, zeptejte se jich, jestli nemají nic proti tomu, když se s jejich fotkou pochlubíte na internetu. Ostatně vy byste také nejásali z toho, kdyby někdo bez dovolení zveřejnil fotku, na které byste sami sobě připadali trapní/ tlustí/zoufalí…
Článek vyšel v časopisu Maminka. Aktuální číslo si můžete koupit na ikiosek.cz/maminka. Tady si můžete objednat i předplatné s dárkem.