Také občas potěšíte vašeho školáčka při psaní úkolů radami typu: „Ale už! Pořádně se soustřeď a konečně se opravdu zamysli! Proboha, už začni myslet, takhle z tebe nebude ani popelář.“
V nejedné poklidné české rodině propuká na sklonku dne drama. Přichází obvykle nepozorovaně, zahalené v roušce obyčejného domácího úkolu, na jehož pečlivé provedení dohlíží ostražitý rodič, kterého domácí úkol jeho ratolesti v některých případech poněkud překvapivě promění v perfekcionistického pedanta. Jak dětem, ale i sobě, v takovém případě nezkazit večer? Jaké rady bychom si „měli nechat od cesty“, protože ničemu neprospějí, k ničemu nejsou a nikomu ve skutečnosti nepomohou?
9 největších rodičovských chyb při psaní domácích úkolů
(Aneb jak školáčkovi ještě více znechutit školu, učení i úkoly …)
- Přestaňte poskytovat notoricky známá doporučení. Neustálé připomínání obecně známých skutečností, jakými jsou věty: „Piš úhledně. Soustřeď se. Mysli na to, co děláš,“ dítěti příliš nenapoví, co přesně má udělat, aby pokyn naplnilo.
- Vynechte abstraktní rady. Dítě k lepší práci nevybičují ani komentáře v duchu: „Nooo, hošánku, těžko na cvičišti, lehko na bojišti“ anebo „Trpělivost přináší růže.“ Děti budou v takovém případě rády, když pochopí, co jim je lehce ironickým zabarveným doporučením sdělováno.
- Vyhněte se moralizování, které je opravdu to poslední, co dítěti například při procvičování dělení a násobení pomůže. Ještě nikomu nepomohly sdělení typu: „Takhle to nikam nedotáhneš! Když si nebudeš umět spočítat základní počty, každý tě oškube!“
- Nesrovnávejte! Ostatně vzpomeňte si na své dětství…, jak moc pro vás byly přínosné informace o tom, jak je vaše starší sestra pečlivá, pořádná a chytrá.
- Neurážejte, nezesměšňujte, neponižujte. Ani tato cesta nikam nevede. Jen málo jedinců vybičuje k trvale lepším výkonům, když na ně kupříkladu jejich šéf křičí, zesměšňuje je, snižuje kvalitu jejich práce a k tomu všemu je třeba i lehce vulgární.
- Neodbíhejte od tématu. Během domácího úkolu lze někdy spontánně narazit na událost, zajímavost či „skandální informaci“ týkající se výuky. V rámci klidné a soustředěné atmosféry je však vhodnější nechat zvídavé rodičovské dotazy ohledně prospěchu jiných dětí nebo chování paní učitelky na jindy.
- Buďte trpěliví, udělejte si čas. Stres a strach z rychle ubíhajícího času během oblíbených pětiminutovek a desetiminutovek si žáčci užijí plnými doušky ve škole. Domácí procvičování by mělo znalosti spíše procvičit, zpečetit a dodat sebevědomí.
- Nehořekujte. „Panebože, panebože, s tebou je to opravdu šílené. Vždyť ty si úplně tupý!“ je věta, která „zabije“ i poslední zbyteček vědomostí a sebedůvěry. Dítě propadne beznaději a najednou ví ještě méně, než vědělo před vaší „kletbou“.
- Nevyžadujte absolutní nehybnost. Mnoho dětí, a dokonce i nás dospělých, se lépe soustředí, pakliže se mohou při práci různě pohupovat, natřásat nebo třeba něčím poklepávat.
5 rad, které se osvědčily švédským rodičům
A jaký názor měl na domácí úkoly nejznámější český pedagog, J. A. Komenský?
„Žádný den nemá býti mládež zaměstnaná více než šest hodin, a to ve všech hodinách ve škole; soukromě nemá se jim ukládati nic na práci.“ (Škola vševědná) … Ano, čtete dobře, ctěný pan Komenský byl dle mnoha citací odpůrcem domácích úkolů a zastáncem pečlivého studia a kvalitní výuky ve školních lavicích.