[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Jste nešťastná, že vaše dítě nedokáže usnout samo, v noci se budí a nebo vstává příliš brzo? A víte, že víc než třetina ročních dětí nespí celou noc v kuse a 16 % dětí se budí i ve dvou letech? Zkrátka každé dítě je jiné. Možná u jste slyšela o různých metodách uspávání. Tady jsou ty nejznámější:
Tato metoda vychází z teorie, že miminka vůbec nepotřebují k usínání naprosté ticho (jak se řada rodičů domnívá), ale naopak se jim mnohem lépe usíná a spí při monotónním zvuku, protože i v děloze je obklopovaly monotónní zvuky, jako například tlukot maminčina srdce. Proto byste jim měli při usínání pouštět hluboké a monotónní zvuky, jako je například zvuk vysavače či zapnutého fénu. Bílý šum, respektive vhodné zvuky, si můžete stáhnout i na internetu a poté je svému miminku pouštět.
Metoda, kterou prosazuje čtyřnásobná matka (a sepsala na toto téma celosvětový bestseller) je mírně řečeno náročná na čas i trpělivost rodičů, ale její autorka přísahá, že se jejím prostřednictvím naučí dítě usínat samo a bez jakéhokoli traumatu. Metoda spočívá v tom, že dítě, které začne usínat u kojení, ještě v polospánku (nesmí usnout úplně) uložíte do postýlky. Jakmile začne kňourat nebo jinak projeví svou nelibost, okamžitě ho vytáhněte, pochovejte nebo nakojte a opět se ho pokuste dát zpátky do postýlky. Celý postup opakujte, kolikrát je třeba, dokud dítě neusne. Elizabeth Pantley tvrdí, že nejprve ho budete muset chovat třeba třicetkrát, ale po několika týdnech už se dítě naučí usínat samo.
Jde vlastně o metodu kontrolovaného pláče, která je tak kontroverzní, že je pro řadu rodičů nepřijatelná. Na druhou stranu ti, co u ní důsledně vytrvají, tvrdí, že je téměř stoprocentně spolehlivá a je možné s její pomocí naučit děti, aby samy usínaly a spaly nepřetržitě celou noc. Dítě uložíte do postele (přečtete mu pohádku, zazpíváte…) a poté odejdete z místnosti. Pokud dítě začne brečet nebo dělat scény, dáte si ve vedlejší místnosti špunty do uší a nebudete reagovat. Po minutě přijdete zpátky k dítěti, ale nikoli proto, abyste ho uspávali, ale jen proto, abyste mu ukázali, že jste ho neopustili. Tyto intervaly se stále prodlužují a za několik dnů by mělo být dítě schopné usnout samo a bez křiku. Ale všichni rodiče, kteří tuto metodu vyzkoušeli, upozorňují na to, že první dva večery jsou velmi, velmi náročné pro všechny zúčastněné.
Ani tahle metoda není nijak zvlášť jednoduchá z hlediska času a trpělivosti, ale tisíce rodičů tvrdí, že funguje stoprocentně. Miminko uložíte do postýlky, nemluvíte na něj a vlastně se tváříte, že v pokoji vůbec nejste, ale neodejdete a posadíte se vedle postýlky na židli. Sedíte a mlčky pozorujete, jak dítě usíná. Neutěšujete ho ani v případě, že brečí, jen jste v místnosti, aby vnímalo vaši přítomnost. Z pokoje odejdete teprve v okamžiku, kdy usne. Další den přesunete židli o kousek blíž ke dveřím a tak dále, až se jednoho dne ocitnete se svou židlí na chodbě a vaše dítě klidně usíná samo. Ovšem sedět vedle brečícího dítěte a jen mlčky přihlížet je úkol, který rozhodně nezvládne každý rodič.