[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Kvůli potlačení křesťanského rozměru Vánoc z některých českých domácností téměř vymizel adventní věnec. Nahradily ho smrkové větvičky ve vázách ozdobené třeba slaměnými postavičkami. A přesně v té době se stalo neodmyslitelnou součástí vánočního času i takzvané andělské zvonění. Tedy svícen, který se zahřátím od plamínku svíčky točil a cinkal. Pokud ho máte ještě někde schovaný, oprašte ho, v posledních letech je to totiž hit.
Vánoční stromek byl ovšem symbolem Vánoc i tehdy. Všichni měli živý strom, ale většina musela na hezké kousky čekat opravdu dlouhé fronty. Často tak tatínci vyrazili raději s pilkami do lesa a stromeček si raději tajně ukořistili. Vánoční stromky se pak zdobily skleněnými ozdobami ve tvaru koulí a šišek, některé z nich mají dnes opravdu velkou hodnotu. A v některých domácnostech se na stromky dávala také světýlka – často ve tvaru malých muchomůrek – dále svíčky či prskavky. Kdo měl to štěstí, mohl si na něj pověsit i dobroty z čokoládových kolekcí.
Pečení cukroví bylo a dodnes pro někoho je neodmyslitelnou součástí předvánočního času. Dnes už se ale většinou nesoutěží o to, kolik kdo napekl druhů, ale udělá se pár kousků na chuť, nebo se cukroví dokonce objedná. Dříve se hospodyňky předháněly, která z nich toho upeče víc. Cukroví se vzájemně nosilo do práce nebo na ochutnání sousedům. Mezi tradiční druhy, které nesměly chybět v žádné socialistické domácnosti, patřily vanilkové rohlíčky, pracny, ořechy, linecké, sádlovky plněné marmeládou nebo různé cukroví máčené v čokoládě. Cukroví se pak vždy krásně naservírovalo na ozdobný tác nebo patrový talíř a zdobilo i štědrovečerní tabuli.
Na štědrovečerní tabuli byly servírovány tři chody. Nejprve předkrm, který se skládal z šunkové rolky plněné křenovou pěnou a někdy také plněného vajíčka. Polévka byla samozřejmě rybí a jako hlavní chod byl smažený kapr s bramborovým salátem. Tuhle klasiku rozhodně spousta rodin večeří i dnes, ale čím dál častěji si lidé různé komponenty nahrazují. Například vymění kapra za jinou rybu nebo řízek nebo si místo rybí polévky udělají hovězí vývar s knedlíčky.
Dnes zdánlivě obyčejné a běžně dostupné potraviny však za socialismu nebyly samozřejmostí. Na kapra se čekala fronta klidně celý den, stejně tak na tehdy nedostupné exotické ovoce, jako byly mandarinky, pomeranče nebo banány. Po pár hodinách se pak po všem zaprášilo. Ovoce bylo navíc na příděl, aby se dostalo na všechny, kteří si poctivě vystáli dlouhou frontu.
V socialistických domácnostech nebyl nějakou dobu Ježíšek vítaný, a tak roztomilé malé miminko nahradil starý kmet Děda Mráz, který dárky roznášel na saních.
"Doby se změnily. Děti pracujících se již nerodí ve chlévech. I Ježíšek vyrostl a zestaral, narostly mu vousy a stává se z něho Děda Mráz. Nechodí již nahý a otrhaný, je pěkně oblečený v beranici a v kožichu. Nazí a otrhaní nechodí již dnes ani naši pracující a jejich děti. Děda Mráz přijíždí k nám od východu a na cestu mu září také hvězdy – nejen jediná betlémská. Celá řada rudých hvězd na našich šachtách, hutích, továrnách a stavbách. Tyto rudé hvězdy hlásají radostně, že vaši tatínkové a maminky splnili na svých pracovištích úkoly čtvrtého roku první Gottwaldovy pětiletky,“ řekl tehdejší předseda vlády Antonín Zápotocký v roce 1952.
V době socialismu byly některé dárky velmi cenné, protože se daly sehnat jen v Tuzexu nebo třeba v oděvním obchodě Luxus. Pod stromečkem pak dospělé nejvíce potěšily ovocná mýdla, parfémy nebo třeba přenosná televize Pluto. Děti s nadšením očekávaly, jestli jim Ježíšek nadělí vedle ponožek a pleteného svetru také vysněnou stavebnici, igráčka nebo mončičáka. Mnoho rodin dárky pro své blízké také vyrábělo. Jak říká Jiří Kodet v Pelíškách: "Největší radost udělá takový dárek, který člověk vyrobí sám pro toho druhého." A balicí papír se rozbaloval co nejopatrněji, pečlivě se složil a použil zase příští rok.
VIDEO: Retro: Dětské pokojíčky za socialismu