[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Které téma s vámi klientky probírají nejčastěji?
Stálicí jsou vztahy. My ženy to máme ve většině případů tak, že když něco někde „visí ve vzduchu“, chceme si v tom udělat pořádek a pomyslně to zařadit do nějaké přihrádky. No a hodně mužů zase rádo nechává něco někde v tom vzduchu viset…
Co okolo vztahů nejvíc řeší?
Jestli je ten či onen muž ten pravý nebo jestli vůbec nějaký někdy bude a co případně očekávat od nové lásky. Stává se, že přijde žena, jejíž partner ji ničí, a ona hledá světlo na konci tunelu. Nebo ji třeba zajímá, zda už jí její ex přestane dělat problémy s dětmi. Někdy se ocitne v pomyslném labyrintu a hledá cestu ven. Je vděčná za jakoukoli podporu. Co žena, to příběh. Karty nasají jejich energie a doloží jednotlivé dílky mozaiky.
Předpokládám, že ženy se také hodně ptají na děti?
Poslední dobou je hodně zajímá škola. Jestli se dítka dostanou tam či onam, jak se jim tam bude líbit a podobně. Často se snaží dohlédnout na to, kam dítě směrovat, co bude dělat. Některé to má v kartách jasně načrtnuté, jiné má před sebou různé zatáčky. Oni ti malí bojovníci často vypadají nezúčastněně, ale jakmile narazí na něco, co je chytne, přichází zážeh, a je to. Proto doporučuju rozmanitost v nabídce zájmů.
Některé případy vás jako čtyřnásobnou matku musí velmi dojímat – který například ve vás zůstal dlouho?
Nemůžu zapomenout na čtyřletého chlapečka, který spadl rodičům do bazénu. Stále doufali, že se z umělého spánku probere. Modlili se za zázrak, ať je syn po mozkové smrti třeba i upoutaný na lůžko, že se o něj budou starat. Jen ať neodchází! Já však viděla, jak se okolo srocují zesnulí prarodiče. Popsala jsem tu vizi a předala zprávu. Rodiče si uvědomili, že smrtí to nekončí. Byli tak lépe schopni přijmout, že pokud by se duše dítka i nějak do těla vrátila, stalo by se jí vězením. Pár týdnů po pohřbu se mi ozval tatínek chlapce, že viděl na verandě orosené otisky dětských nožek – jestli prý je tam klouček s ním? Řekla jsem mu, že sedí na hnědé dřevěné podlaze vedle krbu. A to jsem u nich nikdy nebyla! Tatínek říkal, že to bylo synkovo oblíbené místo, že si tam hrával.
Dají se špatné zprávy o zdraví dítěte sdělovat s nějakou nadějí?
Jednoduché to není, ale i to těžké do života patří. Nedávno jsem komunikovala s maminkou, která měla předčasně narozená dvojčátka. V kartách jsem u jednoho viděla, že se mu tady zůstat nechce. Jak jí sdělit špatnou zprávu? Maminku jsem na to připravila s tím, že dítě tu je jen na skok, že jeho život by v těle, které, jak mi karty ukázaly, moc funkční nebylo, by byl utrpením. Když se tak druhý den stalo, maminka mi psala s díky, že se na to mohla připravit. V kartách se ukázalo i to, že bráška je bojovník. Prostřednictvím zpráv s maminkou sleduju jeho pokroky. Odměnou za takovéto pocitově těžké výklady mi je, když na fotkách vidím, jak roste a má se k světu.
V této souvislosti mě napadá: Jak fungují horoskopy u dvojčat s téměř totožným časem narození?
Každá duše je originál. Mohou být dítka narozená ve stejný čas a vypadat stejně, přitom každé bude jiné. Ovlivňuje nás totiž i něco dalšího, a sice naše vůle. Není to jak v antickém spektáklu. Víte třeba, že zítra bude zatmění Slunce a nepříjemné marsovské kvadratury. Buďto se na to připravíte, a dáte si to jako trénink sebeovládání, anebo si budete hledat záminky, jak se dostat do kolize a vylévat si svou frustraci, která může mít ten den větší tendenci se vybít. Ale i naopak: Víte, že zítra budou krásné trigony Luny s Venuší a třeba Merkurem či Marsem a další aspekty podporující zalíbení a navazování kontaktů. A vy, ačkoli jste sama a chtěla byste někoho zajímavého potkat, zůstanete přesto doma s knížkou v ruce. Astrologie na nás má vliv a veliký, avšak největší vliv na sebe máme my sami a naše rozhodnutí.
A co když se jedná o porod vyvolávaný? Nebo o císařský řez? Ovlivňuje takové zásahy „zvenčí“ nějak horoskop nebo numerologickou předpověď?
Duše ví, kdy na svět přijde. Nese si své energie a synchronně si stejně všechno sedne podle toho, jak je jí to vlastní.
Máte čtyři děti. Vykládáte si na ně karty?
Samozřejmě. Zajímalo mě, jaký můžou mít život a při konkrétních rozhodnutích karty velmi pomůžou. V současné době je jeden z mých synů pracovně v zahraničí. Když řeší, jestli vzít tu či onu pracovní nabídku, karty nejsou od věci. Zatím se nám jejich výklad vždy potvrdil.
Jak moc jste se při výchově řídila jejich znamením?
Mám doma stádo Kozorohů a každý má zcela jinou osobnost. Jedno dítko je v prvním dekanu, druhé ve druhém a třetí ve třetím, už na rozhraní Vodnáře – no a Vodnář je první z mých dětí a je to tedy reprezentant svého znamení. Co mé Kozorohy spojuje, je silná rodinná pospolitost a chuť být v něčem nejlepší.
Co jste nejvíc? Kartářka? Vědma? Věštkyně? Možná čarodějka?
Myslím si, že od všeho něco, ale nejvíc asi vědma. Aniž by si to uvědomovaly, rodí se s touto schopností mnoho žen. Kartářka se učí promlouvat s kartami, čarodějka rozvíjí různými způsoby své nadání a hledá účinné způsoby, jak si pomocí magie přitáhnout energie, na kterých chce fungovat. To je velké dobrodružství. Vědma ale někde v sobě ví, či tuší, jak to všechno dělat. Ten dar si nese v sobě. Hodně věcí vidí, ale není to na lusknutí. Vždycky pro to musí být nějaký podnět. Věci pak přirozeně zkoumá a učí se a ono to k ní nějakým způsobem promlouvá a přichází.
Dá se těmto schopnostem naučit?
Vlohy jsou velkou výhodou. Budete dělat něco, k čemu netíhnete? Nedávno ke mně přišla na veřejném vykládání karet pro jednu televizi paní v důchodovém věku, která by ještě chtěla podnikat. Rozhodla se, že se jako rekvalifikaci naučí vykládat karty. Zeptala jsem se jí, jestli jí karty někdy vábily. Ani prý ne, ale někdo jí poradil, že se tím dají vydělat peníze. Já si ale myslím, že lidé vycítí, kdo jim sedí a kde věci nepadají na úrodnou půdu. Až si vyzkouší být kartářkou, tak pozná, co to obnáší. Můj tatínek vždycky říkal: Necháme lid, ať rozhodne.
A dědí se tyto vlohy?
Patrně ano. Vím však i o případech, kdy vědma či léčitel krátce před svou smrtí předali své schopnosti někomu, koho si vybrali, kdo se třeba pohyboval v jeho blízkosti. Jsou také lidé, kteří stejně jako třeba jejich prarodiče vlohy mají a nevědí o tom. V určitých dobách se totiž toto v dětech spíše potlačovalo – když viděly něco jinak, zakazovalo se jim o tom mluvit, aby nebyly za blázny.
Něco z nich vyzařuje a vy cítíte, že vám můžou něco předat. Pokud je dotyčný dobrý, zřídkakdy má prázdný diář. Netahá z vás zbytečné informace typu, kde bydlíte a zpravidla mu bude stačit vaše křestní jméno a datum narození. To je totiž něco, skrz co se dá načíst spousta informací. Někteří nepotřebují ani to, ale to jsou většinou lidi, kteří to nedělají veřejně a o jejich schopnostech ví pár lidí. Bývají jasnovidní. Takoví si velmi váží svého soukromí a nestojí o zástupy lidí. Od dobré kartářky byste měli odcházet jako na obláčku. Měli byste vědět, že každá starost má své řešení, a když už nemá, pak tu jsou nějaké vyšší zájmy a ty třeba pochopíte později. Může se samozřejmě stát, že vám někdo nesedne. Ne všechny energie spolu ladí. Tam je dobré si to přiznat a přestat se trápit vzájemně a není to ostuda. Není člověk takový, který se zavděčí všem. To k životu patří.
Jak hluboko sahají věštecké kořeny vašeho rodu?
Kdybych měla mapovat mně známé lidi s těmito schopnostmi či přímo věštce, musela bych popsat více rodů jak z matčiny, tak z otcovy strany. Z tatínkovy strany bych asi vyzdvihla artistický rod Jungů a Novotných. Tady máme některé společné předky třeba s Michalem Davidem a jeho slavnou tetou Dagmar Kludskou. A z maminčiny strany nemůžu opomenout loutkoherecký rod Šimků. Pradědeček Josef Šimek byl na Moravě něco jako Matěj Kopecký v Čechách. Ale nepocházel tak úplně z hereckého rodu, jeho dědeček byl synem váženého letovického statkáře a uměl léčit zvířata. Měl však neřest –karban. Majetek prokarbanil a jeho studovaný syn se přidal ke kočovné herecké společnosti. Tak vznikl tehdy slavný rod.
Kdy vy jste poprvé toto nadání pocítila v sobě?
Některé věci jsem si neuvědomovala, myslela jsem si, že to tak má každý. Vnímala jsem cizí emoce a potřebu pomoct. U mě se to zprvu projevovalo tak, že jsem měla potřebu vzít do rukou karty a hledat odpovědi. Mohlo mi být tak třináct let, když jedna z mých tet cosi řešila. Nebylo to o nějakém technickém výkladu, dostala jsem se do jakéhosi transu – něco jsem sdělovala a nevěděla o tom. Probrala jsem se chvíli poté a tetě to bylo jasné…
Jak moc využíváte svoje schopnosti pro sebe a svůj život?
Když budete slyšet a ostatní budou hluší, nebudete naslouchat? I tehdy, když vám třeba budou říkat, že něco jako sluch je výmysl, že to neexistuje? Když budete umět připravit chutné jídlo a ostatní kupují polotovary, budete sebe a svoji rodinu odbývat? Tak vidíte. Když má někdo intuici, tak jí naslouchá a ani mu to nepřijde. Když to neudělá, nadává si. Takže když se mi něco děje, vytáhnu karty a vyložím si třeba na plánovanou cestu. Pokud mi tam jdou žaludové, což věští potíže, a já to nerespektuju z nějakých racionálních důvodů, je to můj problém. To se mi stalo asi dva roky zpátky, když jsem v zahraničí našla svůj vůz vykradený. Ale zase je pravda, že pokud by mi tam vyšla po sobě devítka, desítka a třeba žaludové eso, tak bych asi nejela vůbec – tam by hrozilo, že by to mohlo dopadnout hůř. Sedmička a desítka se dají rozchodit a někdy se to může projevit třeba v problémech kolem ubytování a podobně. To se tam ostatně projevilo také: Na pokoji zůstal zapnutý mobil s aplikací, která hlásí každý pohyb a nahrává. Taková malá bezpečnostní pojistka. Na vlastní oči jsem si tak mohla prohlédnout, jak mi pán z pokojové služby leze do zásuvky a očichává spodní prádlo.
Jsou věci, na které odmítáte vykládat?
Včera mi volala sestra a ptala se na svého zetě. Byl v nemocnici a ona chtěla vědět, kolik času mu zbývá. Půl hodiny mě držela na drátě a dolovala to ze mě – umí být někdy velmi úporná. Projel mnou mrazivý pocit a udělalo se mi nevolno. To bylo varování, že je mi zapovězeno do toho jakkoli šťourat energiemi. Napadlo mě, že si Smrtka nedá mluvit do své práce. Nepouštělo mě to tak důrazně, že jsem jí musela říct, že bohužel nemůžu… Druhý den volala, že zemřel.
A na nějaká ožehavá témata kromě smrti?
Také nevykládám na politiku. To je velmi nevděčné, protože vždy bude někdo nespokojený. A vyhýbám se dotazům na výhry a šťastná čísla. Mám to zapovězeno. Dokonce ani nemůžu hrát karty nebo sázet. Jednou jsem v rámci jakési společenské akce hrála ruletu, kdy nás bylo v jednom týmu víc. Vždycky jsem jim přinesla prohru.
Můžeme v rámci nějakých předpovědí změnit svůj osud, nebo je daný?
Kdysi jsme o tom měli společnou rozpravu s Václavem Knopem, jehož koníčkem je tarot. Přirovnal život k cestě na benátské gondole – kde ovšem stojíte a máte zavázané oči. Když vám gondoliér napoví, že je před vámi most a vy se máte ohnout, ušetří vám zbytečný náraz. Podobné je to s předpovědí. Je jenom na vás, jak se rozhodnete. Svůj život si určujete sami.