Maminka.czČasopis Maminka

Nemocné miminko

Roman Zvarič 21.  8.  2009
Nemocné miminko
Jáchym se chystá slavit první narozeniny a nemocný byl zatím jenom dvakrát. Známí, jejichž potomci mají zdraví chatrnější, nám závidí a říkají, jaké máme štěstí.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

To se ale týká jenom kvantity, pokud jde o timing, ten má miminko dokonalý: první nemoc ho sklátila den před odjezdem na hory do Itálie, kvůli druhé jsme se o několik dní dřív vraceli ze zaslouženého dovolenkování v Rakousku.

Když se narodil, měl celkem standardní míry a váhu a jediné, co mu chybělo, byla ochota učit se pít. Vydrželo mu to docela dlouho, ale nakonec hlad zvítězil, a tak milostivě začal mateřské mléko konzumovat, tedy když měl zrovna dobrou náladu. Prošel si celkem běžnou žloutenkou, ale ta byla sotva poznat. Potom dlouho nic, až když se kolem třetího nebo čtvrtého měsíce stále odmítal plazit, říkali jsme si, jestli mu náhodou něco není a pro jistotu ho vzali k paní neuroložce. Ta nás poslala k fyzioterapeutce, která ho po desetiminutovém zkoumání prohlásila za zcela zdravého a jako diagnózu způsobující jeho nechuť k lezení určila lenost. V sedmi měsících pak měl Jáchym poprvé jet do zahraničí – trochu jsme se báli, jak těch asi 700 km v autosedačce přežije, ale vidina luxusního lyžování v Canazei byla lákavější. Bohužel jen do té doby, než začal dva dny před odjezdem pokašlávat a paní doktorka vynesla nemilosrdný ortel: zánět průdušek. Asi prý někde nastydl. Takže přichystané lyže se stěhovaly zpátky do kumbálu a miminek místo vysokohorského vzduchu týden konzumoval antibiotika. Nemoc se na něm nijak viditelně neprojevovala, byl celkem spokojený, po antibiotickém sirupu se mlsně olizoval, zkrátka choval se víceméně jako jindy.

Na další dovolenou jsme se odhodlali až o dva měsíce později, Jáchymovi už bylo přes tři čtvrtě roku, a tentokrát jsme do Rakouska skutečně vyjeli. Cestu statečně přetrpěl, potom rychle prozkoumal všechno v hotelovém pokoji a spokojeně usnul. My jsme zase spokojeně odešli na večeři, a když jsme se z ní vrátili, zjistili jsme, že má dost vysokou horečku. Bez teploměru těžko říct, ale muselo to být aspoň 39. U miminek se prý stupeň odečítá, takže 38. Hm, stejně nic moc. Mlel sebou, kníkal a tvářil se, že ve své cestovní postýlce rozhodně noc strávit nehodlá. Teplotu jsme srazili a po vyčerpávající noci mu ráno bylo o dost lépe. Den proběhl v klidu, ale bylo jasné, že není v pořádku. Normálně je živý, veselý a připomíná tryskomyš, teď měl nezvykle smutné oči. Večer se mu vrátila vysoká teplota. Nechtěl spát, ve tmě řval jako tur, ale jakmile jsme rozsvítili, spokojeně si začal hrát s kostičkami.

Zkusili jsme zhasnout – šílený řev. Takhle jsme to několikrát zopakovali a po pekelné noci ráno vystartovali k herr doktorovi. Ten po krátkém vyšetření našel závadu – byly to zuby, přesněji řečeno dásně. Měl je úplně rudé. Dostali jsme mastičku a na sražení teploty sirup. Léky zabraly rychle, teplota zmizela a dásně se ihned začaly hojit, ale přesto jsme se raději vrátili domů. Kromě těchto dvou nemocí je zdravý jako řípa, a tak si všichni držíme palce a doufáme, že mu to už vydrží napořád, anebo aspoň do října, kdy se opět chystáme do Itálie.


Magnetický zákusek

Když jsme se vrátili do Prahy, jeli jsme ještě pro jistotu Jáchyma ukázat paní doktorce na pohotovost. Miminko, které bylo na řadě před námi, snědlo nějakou hračku s magnetem. Hračku z něj maminka vydolovala, ale magnet prý zůstal uvnitř. „A nemůžete ho dát na rentgen, a pak že by se to jako jiným magnetem nějak vysoukalo ven?“ dožadovala se u sestřičky, kterou neortodoxní návrh léčby nejspíš pobavil stejně jako nás, protože se raději utekla schovat do ordinace. Co by tomu asi řekl primář Sova?

Témata: Děti, Časopis Maminka, Nemoc, Mimi, Tryskomyš, Nemo