Občas to připomíná trochu souboj vrcholových sportovců na olympiádě, kdy se jeden snaží být rychlejší než druhý, další se zase pokouší skočit dál než ostatní, jiný vydává všechnu energii k tomu, aby hodil oštěp úplně nejdál ze všech… Ano, mluvím o debatě maminek na dětském hřišti o „výkonech“ jejich dětí. Asi se to stalo i vám a narazila jste ve svém okolí na maminku, jejíž dítě je nejlepší ze všech, všechny dovednosti zvládalo o měsíce dříve než ostatní, jednoduše rozený génius s fyzičkou budoucího atleta. I mně se přihodilo, že jsem se seznámila s maminkou, jejíž chlapeček byl dokonce o dva měsíce mladší než Elda, a přesto jsem byla neustále atakována informacemi o tom, jak je její synek děsně rychlý ve vývoji, respektive mnohem rychlejší než ten můj. Stačilo se jen zmínit, že má Eliášek nateklé dásničky a že mu asi už porostou zoubky, druhý den měl Vašíček v puse hned čtyři zuby. Jakmile se náš synáček poprvé otočil, dočkala jsem se pohledu se zdviženým obočím a jednoznačnou odpovědí: „Teprve? To Venca už dávno válí sudy!“
Nenechte se vykolejit
Naštěstí nejsem soutěživý typ a je mi naprosto jasné, že děti se prostě nemohou srovnávat, každé je jiné, pochází z jiné rodiny, prošlo si jiným těhotenstvím, porodem… A tak si dotyčnou vždy vyslechnu, pochválím synka a víc nekomentuji. Ale se stejně smýšlejícími maminkami jsme se shodly, že soupeření některých z nás je nepříjemné, ale bohužel také časté. Smutné je, když se podobnými siláckými řečmi nechá prvomáma vykolejit a začne pochybovat o schopnostech svého dítěte. V takovém případě je nejlepší pro klid duše nejdříve navštívit pediatra, ke kterému máte důvěru, a svěřit se mu se svými starostmi. Pokud je vaše dítko v pořádku, jistě se dočkáte uklidňujícího sdělení a zřejmě navrch i povzbuzujících informací tabulkového typu, které jsou mnohdy velmi velkorysé. Já jsem si třeba dlouho myslela, že všechny roční děti chodí. Z omylu mě vyvedl Eliáš a také naše paní doktorka, která mi oznámila, že na první samostatné krůčky má čas až do roka a půl a navíc větší, a tím pádem i zdatnější děti jsou při nácviku chůze ušetřeny řady bolestivých pádů.
Všichni občas přehánějí
A ještě jedna rada „ze života“. Nevěřte všemu, co slyšíte. Jestliže vám tetička tvrdí, že její dítě chodilo v osmi měsících a bez plenky bylo i venku v roce a půl, tak to berte s rezervou. Lidská paměť není neomylná, a pokud jde o popisování výkonů dětí, mohou se některé maminky připodobnit k rybářům a jejich známým upraveným „mírám“.
Převzato z časopisu Betynka.