[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Možná to leckoho překvapí, ale deprese postihuje děti stejně jako dospělé. Nebezpečí nemoci je u nich navíc ještě větší: mnohdy ji totiž jen velice těžko rozeznáme, pročež v některých případech tak může vést ke vzniku psychosomatických obtíží, útěkům z domova či sebevraždám.
Podle odborné literatury mohou děti od nejútlejšího věku depresivně reagovat na duševní úrazy – rodičovské hádky, rozvody tělesné tresty či nespravedlivé hodnocení. A nezanedbatelný vliv mívá i výskyt deprese u některého z rodičů. Projevy depresivního syndromu v dětském věku jsou v mnohém podobné symptomům dospělých, ale v mnohém mohou být zásadně odlišné. Často se hovoří o tzv. maskované depresi. Místo typického smutku přichází hyperaktivita nebo nápadný útlum (okolí často považuje depresivní dítě za „líné“), agresivita, zlost, podrážděnost, u školáků zhoršený prospěch či somatické příznaky jako například noční pomočování, zvracení, únava.
Zvlášť smutnou kapitolu představují miminka. Podle odborníků je depresivní příznaky mohou sužovat už od šestého měsíce, což se projevuje ztrátou zájmu o okolí, odtahováním i od matky, omezením pohybu na minimum nebo smutným výrazem v obličeji. Depresi starších dětí zase můžeme poznat z nechutenství, poruch spánku či zvětšující se závislosti na matce. Už předškoláky trápí smutné myšlenky, přestává je těšit hra…
Někdy je ale dítě třeba jen přetížené, unavené a možná potřebuje nějakou změnu (například jiný zájmový kroužek). Počkejte tedy nějakou dobu, zkuste dostatek spánku, pohybu, přiměřenou stravu. Odborníka vyhledejte ve chvíli, kdy už příznaky trvají příliš dlouho, když vás znepokojují a vaše domácí léčba nezabírá. Když je dítě kvůli příznakům v běžném životě vyřazeno z kolektivu, má potíže ve školce, škole... A když na jeho nálady musíte pořád myslet. Návštěvy odborníka se bát nemusíte, deprese je dnes dobře léčitelná.
Martínkovi bylo pět a nastoupil do mateřské školy. Kromě slibovaných autíček, stavebnic a svačinek s oblíbenou rybičkovou pomazánkou ho tu čekal voják Jirka. Alespoň si tak říkal. A chtěl, aby mu tak říkal i Martínek. Tahal ho za tričko s Bořkem Stavitelem, utrhl mu kolo z autíčka od ježíška a vyháněl od her, jichž se chtěl sám účastnit. Někdo by se mohl zasmát, zvlášť když voják Jirka byl kouzelný blonďáček s andělskými kudrlinkami. Martínkovi však do smíchu nebylo.
Nejprve si začal stěžovat na bolesti bříška, pak ho přešla chuť na oblíbenou rybičkovou pomazánku i na vše ostatní. Nechtěl si hrát, nechtěl kamarády, nechtěl Bořka. Nikdy neřekl přímo, že nepůjde do školky nebo že by se mu v ní nelíbilo. Jen pofňukával, že ho něco bolí. Když už byl podruhé u pediatra s „bolavým bříškem“, zkušený lékař si s ním začal povídat. Na pomoc přizval pár plyšáků a dva plastové bacily a během nadstandardní vyšetřovací půlhodinky z něj vytáhl všechno…
Martínek skončil u dětského psychiatra a nakonec i v jiné školce, v níž už žádní vojáci naštěstí nebyli. Popsaný příběh chlapečka je přímo ukázkový. Předškoláci trpící depresí většinou vypadají smutně, omezují komunikaci s okolím, běžné jsou bolesti bříška. Coby specifický příznak pro depresi v tomto věku uvádějí odborníci ztrátu pocitu radosti.
Ke vzniku depresivního stavu nemusí nutně přispívat pouze neharmonické prostředí. Své o tom ví Jarmila H. z Prahy 8. Její desetiletá dcera brala několik měsíců antidepresiva, byť vyrůstala v láskyplné rodině a ústrky nezažívala ani ve škole. „Soňa byla vždy vzorové dítě,“ říká paní Jarmila. „Vždycky patřila mezi nejlepší žáky a těšilo ji to. Změnu jsem zpozorovala někdy ve třetí třídě.
Ve čtvrté už jsme museli za psychiatrem. Najednou jí bylo všechno jedno. Nezájem o učení i kamarády, doma nebyla s to si ani uklidit pokojíček. Myslela jsem, že je líná, že snad už jde do puberty. Jenže tenhle stav se prohluboval. Nikomu bych nepřála zažít ten pocit beznaděje, když vám dítě řekne, že se mu nechce žít... Nakonec musela být hospitalizována.“ Odborníci tvrdí, že jsou děti, které berou své povinnosti a osobní záležitosti natolik vážně, že se čas od času do deprese dostávají navzdory jinak optimálním podmínkám. A většinou se jedná o děti citlivé, které chtějí dělat rodičům radost.
Patolog MUDr. F. Koukolík, DrSc., popsal případ osmiletého chlapečka. V životě to měl těžké – levák, dyslektik, některými považovaný za hloupého nebo divného. Na výsměch, začal reagovat stahováním se do sebe, nezájmem o učení, občas též rvačkami. Pochopení nenašel ani doma.
Matka hledala smysl života spíše u jeho mladšího, „bezproblémového“ bratra. Když mu umřelo morče, jediná spřízněná duše, skočil jedno březnové ráno do ledové řeky. Našli ho až za několik týdnů. Matce nechal dopis na rozloučenou: Nezlop se na mě… Riziko sebevraždy je největším rizikem depresí vůbec. V letech 2001 až 2005 u nás spáchalo sebevraždu 36 dětí do 14 let!
(nepomůže to 100 %, ale zmírní to hrozbu deprese a zlepší i její zvládání, kdyby přece jen přišla)
Maminčin odborník Mgr. Tereza Beníšková psycholožka, pracuje v pedagogicko-psychologické poradně v Kadani, zaměřuje se na diagnostiku dětí a dospělých
Skutečná deprese se diagnostikuje už u předškoláků. Uvádí se, že předškoláků s opravdovou depresí je asi 1 %, školáků s depresí 2–4 %, adolescentů s depresí 4–8 %. U dospělých asi 20 % lidí zažije alespoň jednou v životě depresivní epizodu.
Ke vzniku deprese musíme mít biologické předpoklady. Jsou děti, které tyto předpoklady nemají, a přestože žijí ve velmi těžkých podmínkách, jsou radostné a šťastné. A naopak jsou takové, u nichž nám připadá, že se jim dostává všeho, co potřebují a chtějí, a přesto jsou smutné. Pokud máme k depresi předpoklady, pak jejím spouštěčem může být i malý podnět, například drobný stres, viróza, prakticky cokoli. Je potřeba rozlišovat smutek a depresi.
Výrazně zátěžové situace, jako je například úmrtí někoho blízkého, rozvod rodičů nebo ztráta kamarádů způsobená stěhováním, způsobují přirozeně u dítěte smutek a sklíčenost, to je normální reakce. Tento smutek by měl však časem postupně odeznít. O depresi se jedná ve chvíli, kdy vlastně není žádný „pořádný“ důvod ke smutku, a dítě je přesto smutné, neradostné, netěší ho to, z čeho mělo dříve radost. Jeho sklíčenost je jakoby bezdůvodná; jedním z projevů je i nepřiměřeně dlouhé trvání smutku.
Vhodnou výchovou se dá určitě zmírnit pravděpodobnost, že člověk zažije depresi. Pokud i přesto deprese přijde, bude se mu s ní s dobrou výbavou z dětství lépe bojovat. Výchovou lze posilovat psychickou odolnost, stabilitu, zvládání zátěžových situací. Tyto dovednosti se pak hodí i ve chvíli, kdy by deprese přece jen přišla.
Ivana Jirešová (Sofie, 4 roky)
Nevím, jestli měla moje dcerka Sofie přímo depresi, nicméně jisté emocionální výkyvy u ní díky střídavé péči pozoruji. Je ale pod stálým dohledem dětské psycholožky, které můžu skutečně zavolat, kdykoli je třeba, a ona mi ve všem ráda poradí.
Natálie Kocábová (Vi ncent, 5 let)
Můj syn Vincent má už od doby, kdy byl miminko, noční děsy, které se u něj projevují tak, že se v noci vzbudí a křičí... Myslím si, že to souvisí s tím, že má neskutečnou fantazii. Kdoví, zda to někdy nepřeroste třeba i v tu depresi. Ale snad ne.
Kateřina Englichová (Johana, 5 let)
U malého dítěte se změna nálady nedá nazývat depresí. Nicméně jako každý člověk má dítě jak světlé, tak i depresivní chvilky, a to se projeví tím, že se strašně zachmuří, popřípadě je sebelístostivé, stejně jako dospělý jedinec. Naše Johanka není jiná.