Maminka.czChování a vztahy

Nepodceňujte se!

Mirka Koníčková 29.  7.  2009
Nepodceňujte se!
Máte sklony trestat sami sebe za každý svůj domnělý neúspěch? Říkáte si stále, jak jste nemožní a neschopní? Tímto přístupem si velmi ubližujete. Naučte se vnímat sami sebe jinak.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Jak říká uznávaný psycholog Archibald D. Hart: „Naše sebehodnocení je vnitřním filtrem, který rozhoduje o každém našem úspěchu či neúspěchu v životě.“ To, jak si sami sebe vážíte, jak se oceňujete, jaké o sobě a o svých schopnostech máte mínění a jak se vidíte, je obraz, který pak vysíláte do okolního světa. A jak potom mají druzí lidé věřit ve vaše schopnosti, když jim nevěříte dokonce ani vy sami?

====To nemůžu zvládnout====

Před každým jednáním s klientem se sedmadvacetiletá Petra vůbec necítí dobře. Buší jí srdce, potí se jí dlaně a navíc má strach, že na ní její úzkost bude poznat – určitě se jí roztřese hlas, zakoktá se, zrudne, rozklepou se jí ruce. Představa neúspěchu ji prostě děsí, permanentně pochybuje o svých schopnostech. Trpí nejistotou, že neobstojí v požadavcích, které na ni ostatní lidé a situace kladou. Bojí se neúspěchu, negativního hodnocení, cítí se být ohrožená.

Petra a další jí podobní mají tendenci se stále kriticky posuzovat a srovnávat s ostatními a málokdy z toho vyjdou s dobrým pocitem – druzí lidé, a hlavně ženy, jim připadají mnohem sebevědomější, schopnější, úspěšnější, hezčí... Ale pozor, nedostatek sebevědomí může podle odborníků vést až k sebeodcizení a navíc k absolutní ztrátě důvěry v ostatní lidi a okolní svět. To je pro každého člověka velmi bolestivé, někdo se trápí, stáhne se do své ulity, rezignuje a straní se ostatních, jiný se projevuje vůči těm, kteří ho podle jeho mínění „ohrožují“, nadřazeně, arogantně a agresivně.

====Zrada ve výchově====

Je samozřejmé, že ne vždy je člověk „nahoře“, jsou situace, které vás můžou srazit na dno. Ztroskotání milostného vztahu, ztráta zaměstnání, zrada kamarádky, neúspěch při studiu a podobné karamboly snadno způsobí, že o sobě člověk začne pochybovat, cítí se nejistě a váhá, co dál. Ale tyto dílčí nezdary bývají přechodné a většinou je možné je během krátké doby překonat. Složitější je, když v sobě máte pocity vlastní nedostatečnosti hluboce zakořeněné. Pak je třeba se ptát – kde se vzaly?

V mnoha případech může být na vině nezvládnutá výchova. Na základě vztahu s rodiči si člověk buduje důvěru v sebe i okolní svět. Co může způsobit nízké sebevědomí dítěte? Psycholožka Tereza Beníšková upozorňuje na několik rodičovských chyb, které se na sebehodnocení dítěte mohou podepsat: „Když po něm chceme něco, na co ještě vývojově nemá, co ještě dokázat nemůže, a pak se divíme, že danou věc nezvládá. Každé dítě se vyvíjí jinak rychle. Některé dokáže například jezdit na kole bez postranních koleček už ve třech letech, jiné ve čtyřech a další s tím zápolí i v pěti. Měli bychom respektovat jeho aktuální vývojovou úroveň.

Pokud možno ho nesrovnávat s ostatními dětmi (ani se sourozenci), a zvlášť bychom to neměli činit v těch oblastech, které mu nejdou. Nízké sebevědomí může být zapříčiněno i velkým důrazem rodičů na výkon dítěte (mám tě rád, jen když něco uděláš dobře). Dítě by od rodičů mělo cítit, že ho mají rádi kdykoli, i když se mu právě nedaří, něco provedlo a podobně. Mělo by vědět, že je pro ně to nejhezčí a nejšikovnější na světě.“

====Srovnávání se s takzvanou „normou“====
Ovšem můžete mít milující a pozorné rodiče, a přesto se necítíte sám se sebou spokojený. Existují totiž přísné společenské normy, jejichž tlaku málokdo odolá. Aby byl člověk v dnešní době „in“, musí být sebevědomý, štíhlý, inteligentní, vzdělaný, úspěšný v zaměstnání, na ženy je vyvíjen tlak, aby podávaly perfektní výkony v zaměstnání a k tomu zvládaly být dokonalými hospodyněmi a matkami.

Navíc je potřeba zůstat stále mladý, svěží, dynamický a optimistický... Není pak divu, když si člověk, v konfrontaci s tímto kultem dokonalosti, staví laťku příliš vysoko a klade na sebe neúměrné nároky, kterým pak nestačí.

Velmi kritické je z tohoto pohledu dospívání. „Je to náročné období. Během dospívání probíhá proměna vzhledu i mnoha složek osobnosti dospívajícího. Teenager se hodně se zabývá sám sebou. Zjišťuje, kdo vlastně skutečně je, hledá vlastní identitu. Bojuje s nejistotou a pochybnostmi o sobě samém.

To je živné podhoubí vzniku různých komplexů. Leckdy stačí několik nevinných poznámek od okolí, například o jeho vzhledu (o špecích v pase, uhrech a podobně), a je na komplex zaděláno. Proto máte-li ve svém okolí dospívajícího, a zejména dospívající dívku, nehodnoťte negativně její vzhled. Výroky o tloušťce mohou skončit i poruchami příjmu potravy a anorexií dané slečny. Jestli vám připadá, že vaše dcera začíná být,oplácaná‘, nemluvte negativně o jejích proporcích. Raději se zamyslete nad životním stylem celé rodiny. Zkuste vařit zdravější jídla, nemít doma mnoho sladkostí, nabízejte dívce společné sportovní aktivity a jděte jí příkladem ve zdravém životním stylu,“ upozorňuje na možná rizika psycholožka Beníšková.
====Právo být sám sebou====

Jak se tedy zbavit sklonů k sebepodceňování a začít si sám sebe více vážit? Lidé, kteří trpí komplexy, se obvykle sami špatně znají. Dívají se na sebe nikoli skrze růžové, ale spíš černé brýle. Okolnímu světu nastavují masku, kterou si vytvořili jako své „brnění“, aby uchránili své nejisté a zranitelné já. Jejich falešný obraz má přitom reagovat na očekávané požadavky okolí. Ani si neuvědomují, že tak zakrývají svou skutečnou osobnost.

Aby si člověk mohl sám sebe vážit, musí se přestat snažit podobat se vzoru, který si vytvořil, osobě, kterou sám není. Základem je poznat své chyby i přednosti a sám sebe přijmout. Psycholog Carl Rogers řekl: „Člověk se změní k lepšímu, pouze bude-li akceptovat sebe sama takového, jaký je.“ Sebepřijetí je velmi důležité nejen pro vlastní duševní zdraví, ale i pro budování dobrých mezilidských vztahů. Neznamená to, že byste měli rezignovat na své nedostatky, ale snažte se sami sobě více rozumět, aniž byste se hodnotili a odsuzovali.

Čím upřímnější, poctivější a opravdovější k sobě budete, tím jednodušší pro vás bude chovat se poctivěji, upřímněji a tolerantněji i k druhým lidem. A čím lepší kontakt a vztah se sebou samým budete mít, tím lepší a opravdovější vztahy budete moct nabídnout i druhým lidem. Každý člověk má právo být sám sebou. Uvědomte si, že vaše hodnota není závislá jen na zvenčí oceňovaném úspěchu.
====Nový pohled na sebe====
Najít cestu k sobě samému není jednoduché a navíc to chce kus odvahy. Už francouzský renesanční filozof a humanista Michel de Montaigne se ve svých esejích problematice sebepoznání a sebepřijetí věnoval. Mimo jiné říkal: „K vynášení soudu nad sebou je třeba opatrnosti, a stejně je třeba být svědomitý, ať již k sobě samému, ať nahlas, na tom nezáleží. Kdybych se sám sobě zdál naprosto dobrý a moudrý, křičel bych to přes celé střechy. Říkat o sobě méně, než je pravda, je hloupost, nikoli skromnost.“

Najděte tedy v sobě sílu a odvažte se zjistit, kým ve skutečnosti jste, abyste sami sebe osvobodili od falešných představ. Sám sebe přijmout neznamená říkat si, jak jsem úžasný. Jde o to být k sobě pravdivý. Dobrou cestou k sebepoznání je například úvaha nad způsobem vlastního života.

Zkuste si pravdivě odpovědět na otázky: Jsem spokojený? Pokud ne, co mi chybí? Jaké jsou moje hodnoty a co mi brání, abych je prožíval? Co se mi na sobě nelíbí? Snažte se pak sami sebe akceptovat i se svými nedostatky a chybami, stejně jako milujete své blízké, i když také nejsou dokonalí.

Pokuste se na sebe pohlížet jako na člověka, který se rozhodl změnit. Důležité je uvědomit si, co vás blokuje, otevřeně si to přiznat, stanovit si své hranice a bránit se tlaku okolí. K tomu, abyste si své sebevědomí udrželi, je potřeba znát své cíle, osobní i profesní. Každý dílčí úspěch při jejich dosahování vám dodá nový elán.


==== NAUČTE SE ŘÍKAT NE====

Stává se vám často, že raději přijmete nespravedlivou kritiku bez protestů, protože máte strach se ozvat? Neodvažujete se svému nadřízenému odmítnout splnit jeho neoprávněné požadavky? Necháváte druhé, aby s vámi manipulovali? Naučte se být pevní. Mít zdravé sebevědomí znamená znát své slabé i silné stránky a získávat si respekt druhých lidí. Vědět, že „já“ jsem stejně důležitý jako ostatní lidé, že má přání i myšlenky mají stejnou hodnotu jako jejich názory.

To, jak sami sebe vidíte, se odráží a projevuje v situacích, kdy jste konfrontováni s ostatními lidmi – v profesních i osobních záležitostech. Říct „ne“ znamená umět přijmout frustraci a mít odvahu se někomu znelíbit. Zrovna tak je ovšem důležité naučit se odmítnutí přijímat.


====JAK SI ZVÝŠIT SEBEVĚDOMÍ?====

Rada je na první pohled jednoduchá: Je potřeba změnit přístup (postoj) k sobě i druhým lidem – tím se změní také vaše chování, a to vyvolá jiné reakce okolí. Jenže proces této změny je během na dlouhou trať. Každopádně podniknout tento maraton na trati vedoucí „zpátky k sobě“ se určitě vyplatí. Každý člověk je totiž jedinečná, hodnotná bytost – nikdo nemá větší ani menší cenu než ti ostatní.

  • BUĎTE AKTIVNÍ Nevíte, co se sebou? Přestaňte být pasivní a vezměte svůj život do svých rukou. Uvědomte si, že za to, jak se vám daří (nebo nedaří), nesete odpovědnost především vy sami.
  • STANOVTE SI CÍL Důležité ale je, abyste měli skutečnou chuť a zájem ho dosáhnout. Váš cíl by měl být jasně vymezený, měřitelný, realistický a měl by být nějak časově omezený. Třeba: za půl roku zhubnu pět kilo, dodělám si maturitu, přihlásím se do kurzu angličtiny, najdu si novou práci, naučím se říkat „ne“ apod.
  • ODMĚŇTE SE, KDYŽ CÍL SPLNÍTE Když se vám něco povede, pochvalte se sami a nečekejte, až to udělají ti druzí (mohli byste totiž klidně čekat marně). Není na tom vůbec nic špatného. A dopřejte si malou odměnu za každý dílčí úspěch, kterého na cestě za svým cílem dosáhnete. Chovejte se k sobě, jako byste byli svým milujícím rodičem.
Témata: Chování a vztahy, Časopis Moje psychologie, Osobní záležitost, Perfektní výkon, Carl Rogers, Nový pohled, Rogers