Maminka.czPředškolák

(Ne)potřebné rituály?

Zuzana Labudová 11.  2.  2011
Svému synovi peču každý rok k narozeninám dort ve tvaru medvídka. Je to vlastně obyčejná buchta s tvarohem, ale jsem si jistá, že Pepík by jiný nechtěl, ani kdyby byl ze zlata. Je to totiž jeho milovaný zvyk.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Jen si vzpomeňte na různé – třeba i velmi bláznivé – věci a činnosti, které se vám v dětských letech tolik líbily. I kdyby šlo třeba jen o večerníček, pravděpodobně byste si ho tehdy nedali vzít. Opakující se rituály totiž pro dětskou duši znamenají jistotu, že je vše tak, jak má být.

Začíná to prakticky hned po narození. Během pár týdnů se novorozenec naučí rozlišovat den a noc, čas k jídlu a k hraní. Jakmile trochu povyroste, začne vám každodenní rituály připomínat, třeba když po snídani přinese kartáček na zuby. V předškolním věku hrají opakující se činnosti stále velkou roli.

Vaše zlatíčko je zvyklé, že se události odvíjejí v přirozeném sledu: ráno se vstává, jde se do školky, odpoledne domů nebo na kroužek, po večeři a koupeli následuje pohádka a jde se spát. Zároveň začíná chápat, že po pěti všedních dnech přichází víkend, že do hudebky se chodí v úterý a děda vyzvedává každý čtvrtek. Podobně už rozumí tomu, co jsou letní prázdniny, kdy budou Vánoce a za jak dlouho oslaví další narozeniny.

Proti strachu

Rituály mají svůj původ v dětských obavách z odloučení od rodičů. Protože po devíti měsících v děloze, kdy bylo s matkou jedním tělem, následovalo ne zrovna citlivé odtržení, následujících minimálně šest let provází dítě nejistota. Ne nadarmo se úsloví o dlouhé pupeční šňůře stalo synonymem pro komplikovaný, až nezdravě silný vztah. Jedním ze základních projevů zmíněné nejistoty jsou noční děsy a neschopnost prospat se temnou nocí až do rána ve své postýlce.

Zná to pravděpodobně většina z nás – i když ratolest usne ve svém pokoji, nejpozději nad ránem uslyšíme pleskání bosých nožiček, které nás pak za chvíli zastudí pod naší vlastní peřinou. Mnoho rodičů tyto noční vycházky svým dětem toleruje, stejně jako Alena z Prahy.

Čtěte také: Mám nového rodiče

„Mám tři děti a všechny k nám v noci chodily. Nejprve jako maličké spaly s námi, a když jsme je přestěhovali do dětského pokoje, začaly se po půlnoci přemisťovat k nám. Nejstarší syn k nám chodil do pěti let, přestal s tím spontánně, když se narodila starší dcera, protože nás jednak v té posteli prostě bylo moc, jednak Alenka byla docela uřvané mimino, takže Pavlík brzy zjistil, že ve své posteli se vyspí lépe,“ popisuje Alena.

„Když se pak narodila mladší dcera, chvíli jsme bojovali, protože jsme se s manželem báli, abychom v takovém počtu nejmenší Zuzanku nezalehli. Jenže ani ona nebyla zrovna spavé miminko, takže jsme brzy byli tak vyčerpaní, že jsme odnášení Alenky do její postýlky vzdali a spali všichni spolu. Později se Ája naučila vlézt si v noci k Pavlíkovi, který jí to naštěstí toleroval,“ dodává. Psychologové by jistě potvrdili, že žádné dítě nespí s rodiči až do dospělosti a že všichni aktéři tohoto krásného rituálu budou jednou na přecpanou rodičovskou postel s láskou vzpomínat.

Před usnutím...

Možná ještě rozšířenější, a hlavně mnohem bizarnější rituály dokážou naše děti a také my, velmi unavení rodiče, vymyslet při večerním uspávání. Zatímco u kojenců zabírá pouhé houpání nebo hopsání na balonu, batolata a předškoláci se nenechají jen tak opít rohlíkem.

Když jednou čtyřletá Ivanka mého kamaráda nemohla usnout a stěžovala si, že se bojí, její tatínek s ní obešel všechny dveře, které doma měli, a „zamkl“ je tajným zaklínadlem, aby se dovnitř nikdo nedostal. Za týden se bála zas, a tak milovaný tatínek proceduru zopakoval. Dnes je Ivance šest, zamyká se každý večer, a netýká se to už jen dveří, ale i oken a skříní. Když si její rodiče před rokem vyšli na večeři, k předkrmu jim volala zoufalá babička, že Ivanka pořád křičí, že se všechno musí zamknout, a ona si neví rady.

A na dovolené v Řecku musel Ivančin táta zamknout málem celý hotel, aby byla dcerka ochotná usnout. Rozpoznat hranici, kdy jde o neškodný rituálek, který můžeme v rámci rodičovské lásky podporovat, a kdy už si z nás dítě tak trochu střílí, je totiž pořádně těžké. Navíc děti obvykle stupňují své požadavky velmi pomalu a nenápadně, takže se nám lehce může přihodit, že jsme se zapletli do sítí jejich žádostí a ani nevíme, jak jsme k tomu přišli.

Ve školce i u jídla

Mnoho mrňousů si také vytvořilo různé rituály před vstupem do mateřské školy. Nesou si s sebou svoji nejoblíbenější hračku, přeskakují z jednoho bílého pruhu na přechodu na druhý, líbají maminku na obě tváře a podobně. To vše jim pomáhá odejít z bezpečného rodinného prostředí mezi děti, které zpočátku neznají, a podřídit se autoritě cizích dospělých. Rodiče by proto neměli tyto drobné berličky potlačovat.

Psychologové vidí rodinné rituály velmi rádi. Velmi často jsou přitom tyto opakující se činnosti spojeny s jídlem. Pokud tedy nesnídáte, manžel vyběhne z domu ještě předtím, než se vzbudíte, a starší děti při vašem odchodu spí, stálo by asi za to, zkusit sladit program všech členů rodiny a dopřát si společné vykročení do nového dne.

Při snídani je možné probrat, co koho čeká, na co se těší, čeho se obává. Můžeme si popřát hezký den, povzbudit se navzájem. Malým dětem je dobré říci, kdy se společně uvidíte a co vás potom čeká. Jídlo je vůbec významným rodinným rituálem, i když na společné stolování dnes už mnohde zapomínají. Přitom ještě za našich babiček se nepřítomnost u společné snídaně, oběda či večeře pokládala za velmi závažné sdělení ostatním.

Důležitým a hodnotným rituálem může být například společná příprava stolu. Předškolák už vládne přichystat příbory a s chutí vám pomůže i s vařením – tak proč toho nevyužít?

Nebojte se odcházení

Pro naše předky byly velmi důležité také obyčeje související s jednotlivými částmi roku a lidského života. Na některé z nich jsme sice už trochu zapomněli, mnohé tradiční zvyky ale většina rodin dodržuje. Děti se na přípravách i samotných oslavách podílejí většinou s nadšením a právě tyto okamžiky patří k těm, které si z dětství nesou do dalšího života. Kromě tradičních Vánoc a Velikonoc jsou velkými událostmi v životě vašeho potomka vstup do mateřské školky, základní školy a také jeho narozeniny a svátek. Pokud připravujete každoroční oslavu, byť by byla docela skromná, posilujete tím jeho sebevědomí – dítě v tento den cítí, že je pro ostatní členy rodiny důležité, že ho potřebují a mají rádi, že mu chtějí udělat radost.

Dalšími důležitými událostmi v našich životech jsou narození a smrt. Obě tyto záležitosti předškoláci vnímají velmi silně, zároveň je ale většinou přijímají jako přirozenou součást života. V případě narození sourozence či vzdálenějšího příbuzného rodiče většinou děti zapojují velmi rádi, často také zevrubně řeší potenciální žárlivost ze strany staršího bratra či sestřičky.

Jde-li ale o úmrtí některého člena rodiny, situace bývá obtížnější. Mnoho rodičů tápe. Nevědí, zda mají vůbec ratolesti říct, že oblíbený strýček či babička zemřeli, jestli ji mají vzít na pohřeb a jak o takové věci mluvit. Odborníci jsou ale zcela striktně proti zatajování smrti, a to právě proto, že zejména předškolní děti dokážou takovou věc přirozeně akceptovat. To samozřejmě neznamená, že z ní nebudou smutné a že jim nebudeme muset pomoci.

Pro dítě ale účast na rodinném životě se vším všudy, tedy i s přítomností na pohřbu, znamená důležitou věc. Jednak se cítí být součástí společenství, ale hlavně si všemi rituály provázejícími smrt člověka svůj smutek takříkajíc odžijí. Rozloučí se se zesnulým, dají průchod emocím a dostanou tak příležitost smutnou záležitost vstřebat. V tomto ohledu zkrátka malí potřebují totéž co velcí.

Jen pro vaše uši

Nejkrásnější rituály jsou ty, jejichž smyslu rozumíte jen u vás doma. Právě ty vás totiž pojí s vašimi blízkými poutem, které skutečně nikdo nerozpojí. Je jedno, jak vznikly, kdo s tím začal a že se třeba původní smysl už dávno vytratil. Pokud je to pro vás důležité, udržujte takové zvyky, seč můžete. Jsou to právě ty drobnosti, které dělají místo, kde žijete, domovem. A ten potřebují děti ze všeho nejvíce.

Schválně se zeptejte známých, jak u nich doma, když byli malí, probíhaly rodinné oslavy. Dozvíte se desítky scénářů s naprosto nezbytnými rekvizitami, replikami a scénkami. Asi se zasmějete a zároveň si uvědomíte, jak důležité jsou pro vás tyto návraty domů. Stejně důležité budou i pro vaše ratolesti.

A až si jednou přivedou svého nastávajícího životního partnera, nepřestávejte pít z natlučeného hrnečku po babičce jen proto, že při důležitých rodinných událostech servírujete kávu v cibuláku.

Možná se pak dočkáte od svého syna či dcery spikleneckého mrknutí a budoucí snachu či zetě společně zasvětíte do vašich rodinných rituálů. Děti vašich dětí budou těmto podivuhodnými záležitostmi fascinovány stejně, jako jste v dětství byli vy.

Čtěte také: Mám nového rodiče

Další zajímavé články najdete v aktuálním vydání časopisu Maminka.

Témata: Děti, Časopis Maminka, Předškolák, Společné stolování, Spavé miminko, Scénka, Aktéři, Letní prázdniny, Tradiční zvyk, Cizí dospělý, Zatajování, Rituál, Většina rodin, Strýček, Váš odchod, Replika

Video