[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Na internetových stránkách České gastroenterologické společnosti se dočteme: „Odhaduje se, že na 1 diagnostikovaného pacienta s celiakií připadá 5 až 7 nepoznaných.“ A právě mezi ony „nepoznané“ patřil dlouhou dobu i malý Kája. Zhruba do 10 měsíců prospíval vcelku dobře a neměl žádné nápadnější zdravotní problémy, což pravděpodobně souviselo s jeho velmi kladným vztahem ke kojení.
Do 9 měsíců nebyl totiž ochotný pozřít takřka nic jiného než mateřské mléko, trochu domácího jablečného pyré, naškrábaný banán a kukuřičné křupky. Jeho trávicí systém nebyl nucený vyrovnávat se s pro něj problematickým lepkem – bílkovinou obsaženou v pšenici, žitě, ječmenu a ovsu. Tedy obilninami, které jsou pro celiaky zapovězené. Díky velké snaze chlapcovy maminky se nakonec malý Kája trochu rozjedl a právě v tomto období začaly Kájovy zdravotní problémy. Jenže souvislost rodiče a lékaři pochopili až o 3 roky později.
„Období mezi prvními narozeninami a určením správné diagnózy okolo 4. roku Kájova života pro mě bylo velmi často vyčerpávající dobou plnou zvratů, strachu a nejistoty,“ svěřuje se Anna Z., maminka malého Káji. Přestože příznaky Kájova onemocnění byly pro celiakii vcelku typické, nepodařilo se u něj dlouhou dobu určit správnou diagnózu. Kája trpěl častými bolestmi bříška, průjmy, nevolností, v jídle byl hodně vybíravý, máloco mu chutnalo. Také býval velmi často nemocný a dokonce se u něj projevil silný atopický ekzém.
Navíc byl Kája velmi drobný, přibíral a rostl pomalu, vždy byl těsně na hranici daného percentilu. Problémy nebyly ale jen fyzického rázu, z veselého spokojeného miminka a se pomalu klubalo přecitlivělé introvertní batole se silnými sklony k afektivnímu chování. Bohužel Kájova pediatrička zpočátku nepřikládala příznakům velkou váhu.
Jelikož je chlapcova maminka nápadně drobné postavy, glosovala vše lékařka lakonickým tvrzením: „Co byste chtěla, vždyť sama měříte stěží 150 cm!“ U „závisláka“ na kojení není dle lékařky nic neobvyklého, když zpočátku nemá kladný vztah k jídlu. A co se týče změn v chování – zvláště zmíněných afektů, malý je zkrátka v období vzdoru a maminka to prostě „moc prožívá“.
Přístup lékařky, která vše bagatelizovala, Annu donutil ke změně lékaře. Nová pediatrička Káju prohlédla, prodiskutovala s maminkou jídelníček, zkontrolovala váhu i výšku dle percentilových grafů a odeslala jej s podezřením na potravinovou alergii na specializované pracoviště. Nicméně rozbory krve žádnou alergii nepotvrdily a neukázaly ani na nesnášenlivost lepku. Dvouapůlletý Kája je pouze výrazně chudokrevný, jinak se jeví zdravý.
Chlapec dostal vitamíny, sirup s obsahem železa, cosi na podporu imunity a doporučení k nutriční terapeutce. Maminka obdržela i radu, aby Kájovi odložila nástup do školky, prý má počkat, až bude odolnější a zralejší. I přes všechny vitamíny, léky a výživová opatření byl Kája stále malinký, hubený, bledý, nervózní a často nemocný. Anna se rozhodla na popud kamarádky vyzkoušet alternativní medicínu; šla s Kájou k léčiteli, který její kamarádce pomohl.
Léčitel byl s diagnózou brzy hotový; Kája je prý jasný celiak. Když Anna namítala, že má testy negativní, odvětil, že takových tu bylo a jestli prý malému dělali i biopsii. Navíc Annu šokoval tím, že jí doporučil, ať se nechá vyšetřit i ona, že se mu také nezdá a že její problémy se štítnou žlázou mohou souviset s celiakií, kterou syn možná podědil. Vše korunoval výrokem, že je malý zázrak, že se Kája vůbec narodil.
Anně bylo trapně, když žádala lékařku o doporučení na vyšetření. Mnohem trapněji však bylo lékařce, když vyšetření střevní sliznice malého Káji opravdu potvrdilo celiakii. Bohužel se nakonec navíc ukázalo, že celiak je opravdu i Anna. Té bylo vysvětleno, že její nikdy neléčená nemoc pravděpodobně souvisí s její nápadně drobnou postavou a různorodými zdravotními problémy, u nichž byly dlouhodobě řešeny pouze důsledky a ne příčina.
Kája i Anna jsou tedy na jedné lodi, což sice Anně poněkud usnadnilo naprostou změnu stravovacích zvyklostí, ale také výrazně zatížilo rodinný rozpočet, neboť bezlepkové potraviny jsou mnohem dražší než klasické.
Otázkou zůstává, proč byly výsledky krevních testů negativní. Hlavní příčiny jsou v odborné literatuře uváděny tři (existují však i další). První je konzumace stravy s nízkým obsahem lepku; pokud vás tedy čeká speciální sérologické vyšetření (krevní rozbor), tak se i přes podezření na celiakii lepku nevyhýbejte.
Druhým důvodem může být nízký věk v době vyšetření, uvádí se do 2 let. A posledním, nepříliš častým důvodem, je užívání léků potlačujících imunitu.