[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Každá máma malého chlapce může dopředu tušit, co ji čeká. Postává u staveb a sleduje buldozery, naučí se značky všech aut a může si být jistá, že několik let projde syn každou kaluží. Kluci a holky mají zkrátka odmalička jiné zájmy. A nejen zájmy. Jestli máte doma i holčičku, žasnete nad tím, jak mají ti kluci od narození jiné tělo, žádné faldíky na stehnech a možná jste bezradná, jak je to s tím přetahováním předkožky, protože každý radí něco jiného. Jen kluky může také potkat jiná patálie – tzv. retence varlat. Co to je a proč ji rozhodně nesmíme podcenit?
Varlata neboli testis jsou mužské párové pohlavní žlázy. Jejich funkcí je tvorba spermií a produkce mužských pohlavních hormonů. Jejich základ je v břišní dutině, odkud během vývoje sestupují do šourku, kde jsou definitivně uložena. A při tomto procesu může vzniknout problém. Po narození chlapečka se proto kontroluje, zda jsou obě varlátka na svém místě, a pokud tomu tak není, je třeba stav hlídat.
Na to není jednoduchá odpověď, protože faktorů ovlivňujících možnou retenci varlete je víc. Výrazně vyšší pravděpodobnost této komplikace ale mají nedonošení chlapci. „Nesestouplé varle je nejčastější vrozenou vývojovou vadou močopohlavního ústrojí u chlapců,“ vysvětluje dětský chirurg MUDr. Libor Janeček z CHS GALEN – Kliniky ambulantní a jednodenní chirurgie v Ústí nad Orlicí. „Vyskytuje se u zhruba 1–2 % chlapců. Příčin tohoto stavu je jistě mnoho – podezřívají se především hormonální vlivy, mechanické místní faktory, krátké cévy varlete či kýla,“ dodává.
Tak jako je více příčin, je i více míst, kde se může varlátko chlapce „schovat“, a navíc tu platí, že co je dnes, může být zítra úplně jinak, což celou situaci ještě komplikuje. „Varle se může nacházet kdekoli na ose ledvina a šourek, tj. v břiše, tříselném kanále, nad šourkem,“ popisuje MUDr. Janeček: „Specifickou kategorií je pak,cestující‘ varle, tedy varle, které živě mění svoji polohu mezi šourkem a tříslem tahem svalu.“ To je vyvoláno mnoha faktory – například je-li chlapec v chladu, pláče, nebo je nervózní (obecně ve stresu).
Varlata se kontrolují už po narození miminka. První zprávu, že nejsou na svém místě, dostanete tedy poměrně brzy. Od této chvíle je jasné, že se stav bude muset kontrolovat a zatím se nedá přesně říct, bude-li v budoucnu potřeba nějak zakročit, nebo se vše upraví samo. Ideální případ je, že si varlátko či obě najdou cestu sama. Pediatr dítě průběžně kontroluje, nemusíte tedy mít obavu, že byste něco zanedbávala.
Jak už jsme uváděli, může mít váš syn štěstí a stav se upraví sám. To se ale většinou stane nejpozději do šesti měsíců věku miminka. Pokud ani tehdy není varlátko v šourku, kde by mělo být, čeká vás návštěva odborníka – dětského chirurga či urologa. Ten pak určí, jak postupovat dál. Retence varlat se v některých, zcela specifických případech řeší hormonálně, tedy podáváním hormonů pod dohledem odborníka – dětského endokrinologa.
V naprosté většině případů se přistupuje k chirurgickému řešení problému. To se týkalo i dnes šestiletého Tadeáše. „Snažila jsem se malého na všechno předem připravit, takže byl celkem statečný,“ vzpomíná maminka Romana: „Před nástupem do nemocnice jsme ale samozřejmě byli oba trochu nervózní.“
Při slově „nemocnice“ nebo „operace“ se každé mámě pochopitelně zatají dech. Kdo si to se svým dítětem už zažil nebo zažívá, ví nejlépe, jaký stres to je bez ohledu na náročnost zákroku nebo choroby, se kterou tu pobýváme.
Vytržení ze svého prostředí, nervózní dítě i matka, dlouhé hodiny, které neutíkají, všudypřítomný pláč a obavy. Pro dítě je každý pobyt v nemocnici stresující.
Čeká ho nervozita z nemocničního prostředí, stres z nemocničního personálu, z plačících či neklidných jiných hospitalizovaných, dlouhý pobyt mimo své prostředí. Ani maminka při nejlepší vůli nemůže vše zvládat úplně v klidu. Když má velké štěstí, tak má lůžko u potomka, v mnoha případech ale jen křeslo či židli, je také vytržena z domácího prostředí, má málo soukromí.
Velmi často ji doma čeká další dítko nebo víc dětí, o které se musí nějak postarat zbytek rodiny. Přestože je operace nesestouplého varlete relativně malý zákrok, nese s sebou pobyt v nemocnici všechny tyto nepříjemnosti.
„Operace se nazývá orchidopexe a netrvá déle než 15–20 minut. Jeden řez je nutno vést v třísle, druhý na příslušné polovině šourku. Varle a jeho závěs pečlivě uvolníme, varle přemístíme do šourku a zde ho fixujeme.
Zákrok se provádí v celkové anestezii,“ vysvětluje MUDr. Janeček princip. „Večer ho prohlédli, vyspali jsme se a hned ráno dostal zklidňující sirup,“ vybavuje si Romana. „Pak ho odvezli a na mě to nějak dopadlo, začala jsem se strašně bát. Když ho přivezli zpátky, ještě spal, v té operační čepičce. Jak jsem ho tam tak viděla, rozbrečelo mě to, ale byl hrozně statečný. Když se vzbudil, bál se chvíli pohnout nebo vyčurat, ale nakonec jsme všechno zvládli,“ vypráví.
Tadeáše pustili další den domů. Protože se bál postavit, měl snazší i rekonvalescenci, jejíž součástí je pochopitelně několik dní klidu. „Ležel na gauči, neměli jsme problém s udržením v klidu. Za pár dní se opatrně rozchodil, a pak nás čekala ještě kontrola za dva týdny a nějaké vynechání prolézaček a přehnaného sportování.
Celkově si myslím, že byl moc statečný a krásně to celé zvládl,“ uzavírá Romana. Ani podle MUDr. Janečka se rodiče nemusejí obávat rekonvalescence po operaci. „Pooperační průběh bývá příznivý a nekomplikovaný. Bolesti rodič tlumí podáváním běžných analgetik (Paralen, Nurofen) a 2–3 dny se operační rány udržují v suchu a čistotě.
Pokud již chlapec chodí, je snaha na několik dnů omezit fyzickou zátěž. Po týdnu již jen stěží poznáme, že byl operován,“ doplňuje lékař. Další možností je ambulantní provedení výkonu. Matka s dítětem přijde až v den zákroku 15 minut před plánovaným výkonem, dítě musí být nalačno a nemusí dostávat uklidňující sirupy či injekce, je rovnou uvedeno do narkózy, odoperováno, pooperačně monitorováno. Když přijde k vědomí, je už znovu v náručí maminky a do dvou hodin od operace odchází domů.
Nesestouplá varlata se sice netýkají nijak dramatického počtu malých chlapců, o to víc je ale tento problém nebezpečím do budoucího života a rodiče by jej neměli přehlížet. Stav se totiž po prvním půlroce života už sám neupraví a z vašeho chlapce může vyrůst muž s velkými problémy.
„Ponechat varle v nesprávné pozici je obtížně obhajitelné,“ varuje MUDr. Janeček: „Retinovanému varleti hrozí porucha tvorby spermií, a tedy porucha plodnosti!“ A to není jediné riziko. Nesestouplá varlata jsou totiž nejrizikovějším faktorem pro vznik rakoviny varlat, která se nejčastěji vyskytuje u chlapců a mužů mezi 15. a 35. rokem života.
A její vznik je mnohem pravděpodobnější u nesestouplého varlete než u normálního. Libor Janeček zmiňuje ještě další hrozbu. „Je také vyšší riziko torze. To je stav, kdy se varle otočením zaškrtí na svém závěsu a pokud nedojde do 6 hodin k napravení tohoto stavu, tak odumře.“ Jak je vidět, mámy malých kluků musejí být obezřetné. Retence varlat může mít fatální následky pro naše syny a potažmo i pro naši budoucí úlohu babiček.
Kombinace vyhlášené české pediatrické péče a naší pečlivosti a ostražitosti ale naštěstí vše změní v nepřehlédnutelnou, a tudíž poměrně snadno řešitelnou záležitost, na kterou si náš malý princ po týdnu nevzpomene.