Maminka.czŠkolák

Nešika nebo dyspraktik?

Martina Machová 2.  10.  2015
Osm otázek a odpovědí vám pomůže objasnit, co je to dyspraxie, zda je dědičná, jestli ji lze léčit nebo poznat již v kojeneckém věku…

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Snad v každém dětském kolektivu se najde dítko, které kazí míčové hry, pohybové soutěže, je nápadně nemotorné, nešikovné a neobratné, a proto často mívá problémy s dětmi i pedagogy. Samozřejmě, že ne každé nešikovné dítě je dyspraktik! Avšak odborné prameny naznačují, že dyspraxií trpí každé dvacáté až třicáté dítě v populaci.

Což v podstatě koresponduje se zmíněným jedním „nešikou“ v školním či předškolním kolektivu. „Dyspraxie postihuje zhruba každého dvacátého člověka v populaci, a to jak děti, tak dospělé. Je to jeden ze skrytých hendikepů. Děti s takovou poruchou vypadají stejně jako jejich kamarádi, doma i ve škole však mohou mít závažné problémy. Nemusí být třeba schopné chytat míč nebo mají špatný rukopis, že ho ostatní nemohou přečíst.“ uvádí kupříkladu pedagožka a ředitelka britského Střediska pro pomoc dětem s poruchami koordinace, Amanda Kirbyová.

Dyspraxie se však netýká jen sportovních aktivit, ale má logicky přesah i do „samoobsluhy“ dítěte a třeba i opožděného vývoje řeči (ten komplikuje horší koordinace pohybů artikulačních orgánů).

Dyspraxie v otázkách a odpovědích

  • Co to vlastně dyspraxie je? Dyspraxie, dříve označovaná jako syndrom nešikovného dítěte, patří mezi vývojové poruchy motorických funkcí. Malí dyspraktici vykazují nepřehlédnutelný hendikep v pohybových dovednostech vůči svému věku – jednoduše jsou nepřehlédnutelně nešikovní. Mají problémy nejen v mnoha sportech, ale i v „samoobsluze“. Potíže jim činí například zavazování tkaniček, zapínání zipů, knoflíků, práce s příborem, oblékání, obouvání a mnoho dalších běžných činností.
  • Ovlivňuje dyspraxie intelekt? Dyspraxie nijak neovlivňuje intelekt, ale například ani vzhled dítěte. 
  • Je dyspraxie dědičná? Dle odborníků částečně ano. V některých rodinách se vyskytuje častěji. Zajímavé je, že podle odborníků postihuje třikrát častěji chlapce než děvčata.
  • Zanedbala jsem něco v těhotenství nebo během péče o miminko? Ne! „Doposud nebyly mezi těhotenstvím a tímto problémem zjištěny žádné souvislosti,“ tvrdí Kirbyová.
  • Lze dyspraxii rozpoznat už v kojeneckém věku? Samozřejmě, že ne. Nicméně rodiče větších dětí, u kterých již byla stanovena diagnóza, si často rozpomenou, že jejich miminko mělo problémy s oslabeným sacím reflexem, bývalo hyperaktivní, začalo výrazně později „žvatlat“ než ostatní děti a mělo celkově opožděný motorický vývoj.
  • Kdo určuje diagnózu? Prvních odchylek si samozřejmě všimne vnímavý rodič. Na problém může ale upozornit i empatický a erudovaný pedagog, nebo klidně i vedoucí nějakého zájmového či sportovního kroužku – ti však samozřejmě neurčí diagnózu. Ta je v kompetenci psychologa, často ve spolupráci s neurologem (vyloučí jiná onemocnění), logopedem nebo i fyzioterapeutem. (V ČR dobře fungují tzv. DYS-centra, která pomáhají dětem i rodičům s „dys“ poruchami.)
  • Je dyspraxie léčitelná? Dyspraxii nelze vyléčit, avšak při odpovídající péči je možné mírnit její projevy. Důležité je naučit dítě s jeho hendikepem žít, chápat jej a zároveň posilovat vědomí vlastní hodnoty dítěte, neboť jeho běžný život bude o poznání náročnější, než život jeho vrstevníků (Ti mu zpravidla jeho jinakost neusnadňují.) Bohužel se dyspraxie poměrně často vyskytuje ruku v ruce s dalšími poruchami, například ADHD.
  • Předškolní věk je pro dyspraktika často nesnadný, bude hůř? Přechodně ano. „Nejspíš to bude období mezi sedmým a patnáctým rokem,“ říká Amanda Kirbyová. Mladší školní věk a citlivé období puberty jsou plné změn a přináší mnoho výzev. Navíc si dítě začne uvědomovat, že je trochu jiné. V tomto ohledu velmi zaleží na dobrém rodinném zázemí, podpoře a správném přístupu rodičů a pedagogů.

Samozřejmě, že za nejrůznějšími neodborně stanovenými „dys“ se někdy mohou schovávat i hrubé výchovné přešlapy rodičů, nicméně malý dyspraktik rozhodně není nevychovaný lenoch ani simulant!

Dyspraxii z nikoho „nevytlučete“ ani nevyženete vojenským drilem. Dyspraktik potřebuje vaše pochopení, empatii a odbornou pomoc, jinak jej v určitém smyslu nemilosrdné a přímočaré dětské kolektivy a také předsudky dospělých odsoudí k „životu na okraji“.

Témata: Děti, Předškolák, Školák, Batole, Chování a vztahy, Zavazování tkaniček, Malý dyspraktik, Nešikovné dítě, Běžný život, Dyspraxie, Nešika, Přístup rodičů, Motorický vývoj, Rodinné zázemí, Obouvání, Citlivé období, Předškolní kolektiv, Vnímavý rodič, Amanda, Sací reflex, Jinakost, Patnáctý rok