Maminka.czPředškolák

Netrestejte! Podporujte vnitřní motivaci

Proč je vedení k vnitřní motivaci lepším výchovným přístupem než oblíbený „cukr a bič“ – odměna a trest?
17. 12. 2015
Netrestejte! Podporujte vnitřní motivaci

„Z vnitřní motivace děláme to, co sami chceme, co nás zajímá, co nás baví. Z vnitřní motivace však také děláme věci, které nejsou příliš zajímavé nebo příjemné, jako je např. udržování pořádku, dodržení slibu apod. Jsou to činnosti (chování), o nichž jsme přesvědčeni, že jsou potřebné a správné, a uděláme je, i když nebude na blízku nikdo, kdo by o tom věděl nebo na nás, dohlížel.“ tvrdí psycholožka a autorka několika skvělých knih o výchově Jana Nováčková.

Vše se tedy zdá naprosto jednoduché; je-li dítě k určité činnosti „vnitřně motivované“, máme vyhráno! Není potřeba na dítě nijak tlačit, vyhrožovat, trestat, slibovat a vymýšlet úžasné odměny, stačí požádat a pěkně poděkovat. Jenže jak to udělat? Jak se vyhnout nepříjemnému „biči“, nebo naopak tomu, abychom dítěti nemuseli neustále mávat před očima „cukrem“ a motivovat ho k tomu, aby si konečně uklidilo hračky, obléklo bez vyhrožování rukavice apod.?

Tři podmínky: Smysluplnost, spolupráce a svobodná volba

Dle odborníků na lidskou duši (i dětskou dušičku) platí, že k udržení vnitřní motivace jsou nutné tři podmínky: smysluplnost, spolupráce a svobodná volba. Když děti skutečně pochopí (obvykle spíše prožijí), že je daná činnost smysluplná, budou svobodně a rády, nebo alespoň bez nátlaku spolupracovat. Tyto podmínky však budou fungovat pouze na pozadí svobody.

Pěkně to ilustruje krátký příběh tříleté Evičky. Eva jde s maminkou na poštu. Není to daleko, venku však mrzne a Eva si zarputile odmítá vzít rukavice. Mamince je okamžitě jasné, že Evičce bude na bez rukavic brzy zima, ale studené ruce rýmu nevykouzlí, a tak se maminka rozhodla dívenky rozhodnutí jednoduše respektovat.

Na půl cesty k poště začne Eva natahovat. Maminka jí ale v poklidu vysvětlí a připomene, že si Evička přeci rukavice vzít nechtěla, a tak to bude muset vydržet. Eva je uražená a kňourá, a to i cestou z pošty – což není pro maminku nenáročné. Když jdou ale odpoledne na nákup, maminka Evu opět vybídne, aby si vzala rukavice. „Mami, chci ty červené!“ říká rozhodně Evička. Tím debata o rukavicích končí.

Tento postup samozřejmě nelze aplikovat v úplně každé situaci, nicméně bychom dětem neměli brát šanci, aby si na některé věci přišly samy – bohužel je to zvláště pro nás pro rodiče někdy docela nepříjemná a nepohodlná cesta, avšak výsledky stojí za to!

„Cukr a bič“ jsou zkratka

Z tohoto pohledu je oblíbený, osvědčený a často vcelku funkční výchovný koncept „cukr a bič“ (odměna a trest) pouhou zkratkou k cíli, která jednorázově urychlí cestu, ale příliš neovlivní postoj dítěte.  U většiny dětí sice dosáhneme kýžených výsledků – bohužel obvykle ne trvalých. Stačí, abychom nebyli poblíž, a dítě jedná tak, jak mu nejlépe vyhovuje, pasivní dítko dokonce čeká na povely a bezradně bloumá. Pokud nad ním „nepráskáme bičem“, nebo mu před očima nemáváme pomyslným „cukříkem“, neví (nemá motivaci), proč by danou věc dělalo.

"Cukr a bič? Začněte s výchovou dříve, než bude pozdě"

Dalším úskalím „cukru a biče“ (odměny a trestu) je jeho nízká životnost – obyčejně velmi těžko „přežívá“ u svéhlavějších jedinců období puberty. Naopak je-li k určitým činnostem dítě motivované vnitřně, nemusí nutně nastat v tomto ohledu v období puberty problém. Dítě ví, proč danou věc dělá a dělá ji bez rodičovského tlaku a pozitivního či negativního pobízení.

5 tipů, jak pomoci budovat vnitřní motivaci

  • Jistě víte, že děti vědomě i nevědomě kopírují chování svých rodičů, že se rodiče ve svých dětech takřka dokonale zrcadlí. Děti by tedy měly vidět a vnímat, že jsou jejich rodiče vnitřně svobodní a jednají určitým způsobem, protože chtějí, a ne proto, aby „z toho něco bylo“, aby se něčemu vyhnuli apod.
  • Dávejte dětem úměrně jejich věku možnost se v některých věcech a situacích rozhodnout úplně samostatně, avšak poté za ně nepřebírejte případné negativní dopady jejich rozhodnutí. Jednoduše nechávejte (s citem a úměrně věku) na děti dopadat důsledky jejich rozhodnutí.
  • S určitou bezpečnou mírou svobody jde ruku v ruce i možnost volby. Lépe chutná jídlo, které si děti zvolí samy (myslíme jídlo, ne sladkosti), lépe se dělají i nepopulární činnosti, bude-li mít dítě možnost spolurozhodování. Nicméně nezapomínejte; hranice svobody určuje rodič. „Příliš mnoho svobody dítě zatěžuje, může zneklidňovat, dokonce budit úzkost.“ tvrdí psycholog Pavel Říčan.
  • Všichni učitelé, vychovatelé, vedoucí i trenéři, které se vašemu dítěti budou věnovat, v nich mohou vnitřní motivaci povzbudit, nebo naopak zabít.
  • Poskytujte dětem příležitosti, aby se našly. Nejde jen o různé zájmové činnosti, ale třeba i o společné vyrábění, čtení, vaření, procházky, povídání apod. Nekonečné sledování televize a počítačové hry jim v hledání vnitřní motivace nijak nepomohou.
Přidat příspěvek
Komentáře k článku
Mohlo by vás zajímat
Serena se inspirovala Demi Moor. Které další slavné ženy se v těhotenství odhalily?
Jaký dárek za vysvědčení? Děti potěší maličkost nebo návštěva cukrárny
Dvouletá holčička trpí alzheimerem. Zapomene vše, co se naučila
Krvácíte po sexu? Pozor, může to mít vážné důvody!

Registrace

Pojďte s námi diskutovat, posílat otázky do poradny, nabízet a kupovat dětské zboží v bazárku.

Díky jednoduché registraci máte ke všemu okamžitý přístup.

Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv do vaší e-mailové schránky.

 

Předplatné

Aktuální číslo časopisu